Gwaihir

Velice zajímavá a hlavně zdařilá sonda do Třicetileté války, která výborně kombinuje dokumentární složku předkládající fakta ohledně celkového vývoje, hlavních událostí a vybraných osobních příběhů a jejich protagonistů se složkou hranou vdechující život jejich některým epizodám a zprostředkovávající poměrně realistický pohled na bytí v takto těžké a kruté době. Jednotlivé děje jsou přitom hezky provázány a nezaměřují se jen na známé osobnosti, ale spíše na postavy méně proslulé, ať už jde o německého vojáka, který ukazuje válku v její syrovosti, nebo kapucínského mnicha, který představuje politickou stránku věci, takže výsledek je současně i poučný.

Neil Armstrong, jeden ze symbolů vítězství lidské touhy nad hmotou a jeden z představitelů doby, které vládli hrdinní blázni snažící se dobýt alespoň kousek nekonečného vesmíru, bez ohledu na prostředky a nebezpečí. Jeho příběh je fascinující a zde zároveň i působivě ztvárněný, a to jak v rovině profesní, tak zejména v rovině osobní, která prostupuje prakticky vším děním, jež se odehrává většinou v relativně komorním stylu. Takřka dokonalá je potom Hurwitzova hudba, která skvěle podkresluje každou scénu, aniž by na sebe současně strhávala pozornost. Zbývá dodat jediné ... orel přistál. 95 %

Až technologie zvítězí nad lidstvem v poměru čtyři nula, bude to nepochybně hodně zajímavá budoucnost, ale každá idylka má samozřejmě svoje úskalí, z nichž zdaleka ne všechna si zdaleka ne každý dokáže uvědomit a z nichž mezi ty nejhorší zajisté patří vylepšení zločinci a umělá inteligence disponující relativně neomezenými možnostmi. A z toho také do jisté míry tahle krásně temná, poměrně originální a dost chytrá podívaná, která staví hlavně na vynikající akci a také na spoustě zajímavých nápadů, těží a výsledek je velmi působivý, takže mi rozhodně příliš optimismu, pokud jde o svět, v němž možná brzy budeme žít, nedodal. 85 %

Krásná artová lyrická vzpomínka na Machaila Naumenka a Viktora Coje, na dobu, kdy tito dva opravdoví rockeři začínali čeřit vody leningradské hudební scény, na nespoutanost mládí spojenou s rebelstvím, přátelstvím a láskou. Po všech stránkách příjemný snímek využívající jak vynikající autentickou muziku svých hrdinů, tak i některé skutečné zápaďácké hity, jež navíc obdařuje navýsost uměleckým zpracováním, které baví a současně vypráví. Perfektní den prostě je, když jdete do zooparku, potom do kina a nakonec pěkně domů. 95 %

… 45 % (Viděno během noci příšer Filmového víkendu ČSFD 2018)

Na rozdíl od posledního návratu do dinosauřího parku a k cestě za dobrodružstvím je to tentokrát co do kvality bohužel spíše návrat do ztraceného světa. 55 % (Viděno během noci příšer Filmového víkendu ČSFD 2018)

Tak trochu zklamání, po hravé jedničce. 65 % (Viděno během vesmírné noci Filmového víkendu ČSFD 2018)

Mravenci jsou super armáda a s Pymovými částicemi se dá nadělat spousta "legrace", takže tu máme ve výsledku poměrně nevážný a nepříliš osudový koktejl, kterému rozhodně nechybí nápaditost a vtip, což je u filmu, jehož cílem je především bavit, asi to hlavní. 75 %

Strhující drama jednoho muže na plátně a několika hlasů a ve sluchátkách. Bezvadně minimalistická záležitost, která ze všeho nejvíce nechává pracovat divákovu představivost, jíž svým promyšleným vývojem pouze podněcuje k další činnosti a pomáhá odkrývat celý příběh, a to jak v rovině samotného zločinu, tak i v rovině psychologie policisty snažícího se celý případ vyřešit a současně bojujícího se svými vnitřními problémy. 95 %

Mistr Gilliam je starý blázen, což je v případě umělcově nejen v naprostém pořádku, ale navíc je to možná dokonce potřeba, protože jen tak potom může vzniknout něco, co by se dalo vlastně označit za poctu šlechetnému bláznovství, toho symbolu lásky a upřímnosti, který se dnes již téměř nevyskytuje. Ta zdánlivě obyčejná a jistě také nedokonalá komedie se silnými groteskními prvky v sobě totiž skrývá velmi citlivou duši ukazující ošklivost světa a krásu pravých ideálů a snů. ... Já jsem Don Kichote! 80 %