BDMarty007

Film jsem bohužel nedokoukal, usnul jsem asi 20 minut před koncem. Takže si to budu muset někdy dát znovu, abych se dozvěděl pointu. Co jsem ale viděl byl takový krimi-thriller se sci-fi prvky, vše 2. liga. Že by to bylo vysloveně blbě, to ne, ale nějak to prostě nemělo žádnou šťávu. Takový klasický film na hodnocení 50-60%.

Film jsem zhlédl zcela prost znalosti literárního pozadí, teprve ex post jsem se dozvěděl, že jde o přepis velmi populární a úspěšné knihy Millenium. Film samotný pro mě představuje celkem klasický krimi-thriller natočený se skandinávskou úsporností. Trochu mě rušila poněkud bizarní vizualizace Lisbeth, jejíž role v celém příběhu mi stále není úplně 100% jasná. Jinak ale příjemně napínavá, v podstatě úplně klasická, poctivá detektivka, včetně řady obvyklých klišé tohoto žánru. Ale 146 minut uběhlo, aniž jsem si to uvědomil. Hodnotím cca na 85%.

Klasický akční thriller s Bruce Willisem. Dalo by se říci až klišé. Výrazný a působivý je Ben Foster v roli Marse, z toho jde opravdu hrůza. BW předvedl úplně přesně to, co asi všichni očekávali. Z tohoto pohledu 100% komerční záležitost bez čehokoliv nového či zajímavého, klasické holywoodské řemeslo. Ale slušnej thriller, pokud si chcete jen tak odpočinout. 3 hvězdičky jsou málo, ale 4 zase skoro moc. Typická 3,5 záležitost.

Obsah tohoto filmu mi někdo ve škole detailně vyprávěl někdy před třemi desetiletími. K filmu samotnému jsem se dostal bohužel až se zpožděním 32 let. A je obtížné jej v roce 2011 hodnotit pro jeho inovativnost a převratnost. Nejsem zas takový znalec, abych si dokázal přesně uvědomit, jak vypadal svět a kinematografie v roce 1979. Když na film koukám dnes, vidím poměrně slušný sci-fi thriller s hororovými prvky, který plyne poněkud pomalu. Není to ale úplně na škodu, celkem dobře se daří zachytit onu bezútěšnou samotu a úzkost uprostřed mezihvězdného prostoru. Dialogy jsou občas až poněkud triviální a z hlediska scénáře mi vadí notorická a opakovaná neopatrnost a nedisciplinovanost posádky, která působí účelově, jenom aby umožnila další dramatickou situaci. Ta by ale mohla jistě nastat i bez toho. Asi nejsilnější moment je pro mě odkrytí identity Ashe a pár následných scén. To bylo skutečně nečekané, dalo to příběhu grády a i po technické stránce skvělé. Bohužel zbytek filmu už byl zase slabší. Je to slušný sci-fi thriller, ale prizmatem roku 2011 je to trochu pomalé, málo rafinované a technicky poměrně jednoduché. Takové sci-fi pro pamětníky. Ale každý kdo se zajímá o kinematografii by to asi vidět měl, svého času to byla epochální záležitost.

Na poprvé jsem to nepobral. Na podruhé jsem se divil, jak jsem to mohl poprvé tak trestuhodně prošvihnout! Je to klenot. Tenhle film je jako povídková kniha. Pár povídek je skvělých, pár tak spíše dotváří celek. Ty dobré a silné ale podle mě výrazně převažují. Je úžasné, jak na minimální ploše dialogu u kafe dokáže Jim Jarmusch tolik ukázat a říci o lidských vlastnostech, jako jsou ješitnost, závist, předpojatost ... Většina povídek není o tom, že by byly vtipné a zábavné, ale že jdou na dřeň. Dialog Iggy Popa s Tomem Waitsem skvěle ukazuje ješitnou a uvnitř nejistou povahu tvrdých rockerů, vztahovačných jak staré báby (jak přesné!). Skvělá povídka Sestřenky s dvojrolí Cate Blanchette o tíživě trapné snaze o sblížení dvou lídí úplně rozdílných sociálních vrstev a perlou je pro změnu povídka Bratranci s Alfredem Molinou a Stevem Cooganem. Každé slovo a gesto má svoji sílu. Osobně se mi ale líbí i No Problem (jako bych zažil) a celkem bezobsažná etuda GZA - RZA + Bill Murray, v níž si užívám zejména brooklynskou angličtinu pánů z Wu-Tang-Clanu. Mimochodem tento film je opravdu přehlídkou různých dialektů a přízvuků a angličtiny, od brooklynské street English, přes britskou až po krásný francouzský přízvuk Alexe Descase (No Problem).

Tenhle film je také o tom, jak obtížné a ošemetné je psát recenzi na něco, k čemu máte osobní vztah. A proto je pro mě obtížné psát objektivní komentář k tomuhle filmu. Mám ho totiž prostě moc rád. Už jsem jej viděl asi 4x a pořád mě naplňuje vzrušující atmosférou a náladou, baví mě a cítím v něm cosi hlubšího. Celý příběh je poměrně originální, možná lehce neuvěřitelný, ale sakra, taková byla tehdy doba, myslím, že tehdy to prostě bylo možné, se vším všudy. Pohled do zákulisí rockové kapely stojí za to. Celý film je zaplněn dobře napsanými a zahranými postavami. Počínaje hlavním hrdinou, jeho mentorem Lesterem Bangsem (Philip Seymour Hoffman), šéfredaktorem The Rolling Stone (Terry Chen), Russelem Hamondem (Billy Crudup) a zejména božskou Penny Lane v podání Kate Hudson, pro níž je to určitě životní role. Moc se mi líbí dialogy, které jsou inteligentní, vtipné, autentické a plné velkých i malých myšlenek. Myslím, že film velmi působivým způsobem podává výpověď o době slávy rockových kapel, o počátku 70. let - době s unikátní atmosférou, která už ale začínala pomalu končit...

Opravdu hodně slabý odvar, ani ty 3 hvězdičky se mi moc dát nechce. Scénář je poměrně slabý, počínaje příběhem, který není ani propracovaný ani moc logický. Konzistentně se nechovají ani postavy. Zvraty v chování Gekkovi dcery jsou neuvěřitelné; ale bohužel pro příběh filmu to nemá žádný pozitivní význam. A její matka, to není filmová postava, to je karikatura. Celkově chybí drama a napětí. Místy je to spíše agitka či spiklenecká teorie, kterou bych čekal od Rogera Moora, který to alespoň dokáže udělat pořádně. Postava, kterou si vystřihnul Eli Wallach je úplně směšná, a skoro při každém svém výstupu mě pořádně vytočil. Musím říci, že mě Oliver Stone hodně nemile překvapil, protože v tomhle nevidím opravdu žádnou kvalitu, kterou, v různé podobě, ve svých filmech míval.

Tenhle film byl nakonec trochu jiný, než jsem čekal, ale bylo to překvapení pozitivní. Čekal jsem klasické hoolywoodské životopisné drama, plné atraktivních momentů, které by tato látka potenciálně nabízela. Social network je ale překvapivě uměřený pohled na vznik Facebooku a osobnost Marka Zuckerbergra. Celou dobu jsem se zájmem sledoval děj a ani chvilku se nenudil, ač to vůbec nebyl děj nijak zvlášť dramatický či nepředvídatelný. Zajímavé je, že ani jedna z postav není moc pozitivní. Samotný Mark Zuckerberg je největším oříškem. Je škoda, že se film nevěnuje motivům jeho jednání. Proč tolik toužil být v elitním klubu? Z jakého pochází prostředí? Nedokáži si na něj udělat úplně jasný názor. Na jednu stranu se občas choval jako pěkný hajzl, sobec a podrazák. Na druhou stranu, pokud by se tak občas nebyl býval choval, asi by se mu nikdy nepodařilo stvořit Facebook tak, jak ho dnes známe. Je to vlastně zase staré dilema o tom, do jaké míry má génius právo být bezohledný v zájmu svého díla. Mark Zuckerberg vlastně velmi připomíná geniálního umělce, který jde za svou vizí a na oběti nehledí. Snadno podléhá manipulaci ze strany těch, kteří částečně porozumí jeho egu (zde Sean Parker), ale od svého díla se odstavit nedá. I proto je nakonec uprostřed bohatství a kloaky vlastně sám. David Fincher se s tímto nelehkým tématem popral velmi dobře a stvořil po všech stránkách skvělý film, počínaje vynikajícím castingem a skvělými dialogy. Za mě 90%.

Film začíná scénou z kategorie nezapomenutelných. Dveře výtahu se zavírají a vás mrazí. Při následujícím výslechu předvádí Cate Blanchett proč je jednou z nejlepších hereček současnosti. Pak film plyne povětšinou pomalu, mluví se málo, občas ale naopak proběhne kousek strhujícího děje. Celkově je ale zajímavá poměrně velká míra ticha v průběhu filmu. Tom Tykwer se nebojí prostě nechat ticho a nepodmazávat to nějakými smyčci či něčím podobným. A je to působivé, velmi to umocňuje emoce. Z hlediska rytmu je to trochu opak Loly (Lola běží o život) a přesto to neuspává. Tom Tykver tady ale opět dokazuje, že je velký a originální filmař, který se nebojí jít svou cestou. Plný počet nicméně nedám z ryze subjektivních důvodů. Na můj vkus je to trochu moc drama a trochu málo thriller, trochu hutnější děj by neškodil, zejména v 2/2 filmu. Navíc je tady 100% zaměření na vztah těch dvou, či ještě spíše jeho k ní, a chybí mi dimenze viny a traumatu ze způsobeného. Toho se dotkne pouze během první fáze výslechu a osobně si myslím, že právě toto je vůbec nejsilnější moment filmu.

Opravdu překrásný a smutný film o tom, jak život dokáže být chvíli krásný a hned zase dost hnusný. Podle mě jedna z nejlepších věcí Karla Kachyni i české kinematografie vůbec. Úžasné vcítění do opravdové atmosféry první republiky, která je jinak tolik vykašírovaná celou plejádou "filmů pro pamětníky". Skvělý celek vymazlený v každém detailu, s plejádou vynikajících herců, výbornou hudební kulisou, kostýmy, exteriéry… Dokonce i ten Vaculík tady funguje výborně. Úžasná věc, kterou každému doporučuji opakovaně zhlédnout.