berg.12

Nesourodost Harryho Pottera je daná hlavně předlohou, která s každým dílem znovu posouvá a nově vytyčuje paradigma celého kouzelnického světa. Od třetího dílu tak filmové sérii pouze ujíždí rychlík. V době marvelovské by na to dnes i produkce šla určitě jinak. Co se jevilo jako obyčejný kalkul a filmová degradace, dnes vidím jako jediné správné řešení - Harry Potter měl být seriál s povinným dvoudílem prakticky na každou knížku. Posledním dílem toho mnoho nedožene, ale tohle tempo mu svědčí mnohem lépe. Tak se třeba za 10 let nějakého toho remaku na Netflixu dočkáme.

Návrat k celé sérii po drahně letech znamenal poměrně velké přehodnocování, především směrem od jednotlivých filmů k celku. Harry Potter není Marvel a působí spíše jako opadaná mozaika než jednolitý obraz. Bez ohledu na to, jak je Vězeň z Azkabanu oblíbený a jiný, rozbíjí předešlé dva soudružné díly. Pohádkové kouzlo je pryč, klíčové vztahy jak z rychlíku a zásadně degraduje hudbu, se kterou se ztrácí i význam - postav, prostředí, emocí. Jako film funguje, ale paradoxně by se celá série nejvíce obešla právě bez třetího dílu.

Od filmu mě dokonale odradily plakáty, na kterých král vypadá jako plechová špageta nebo se producíruje v drátěné noční košili. Uvidím, jestli na to někdy najdu sílu.

Vzdal jsem to po první scéně, která vypadala, jako když se bikeři probouzejí po nočním flámu. Ale thumbs up, že tam nebyly rohy.

Mé sci-fi 'já' dokoukalo první epizodu s rukou přes obličej. Na víc jsem nenašel sílu.

Vypnul jsem ani né po minutě. Roztříštěné vztahy, osobnosti, životy, neurotická hrdinka, a toježivot moudra...pokud jsem se ve svém úsudku mýlil, komentář ignorujte. Sám to už ověřovat nehodlám.

První tři Básníci vznikali v době, které rozuměli. Ve čtvrtých se humor nechá dobou doslova vláčet. Zestárli suverénně nejrychleji a některé původně zamýšlené karikatury působí po letech jako jediné postavy při smyslech.

Téměř ideální pokračování k Her.

Christopher Nolan vás dokonale vtáhne za hranice přítomnosti. Musel bych ale zapomenout na minulost, abych si přál budoucnost bez postav a filmových emocí. Pro mě tentokrát téměř neřešitelný divácký paradox.

I během série, která by lehce mohla sklouznout ke konzervativnímu odškrtávání památek UNESCO, vás Christopher Clark bez problémů nakazí svým kulturním pantheismem.