Recenzie (364)
Fuck Me (2000)
Bez komentáře. Byl bych sprostý. Ále, k čertu s tím. Budu sprostý. Píčovina. Výstižnějšího (a důvtipnějšího) výrazu opravdu není.
Zombi Holocaust (1980)
Skvělá zábava, která se veze na Fulciho Zombi 2. Stejné lokace, stejné interiéry, dokonce i filmový štáb. Ovšem, jak už samotný název napovídá, Girolami byl o něco odvážnější a nezůstal jen u Fulciho. Do svého řádně krvavého koktejlu zamíchal i Deodatův Cannibal Holocaust. Pod rukama mu tak vznikla zajímavá příchuť, plná přínosných dialogů, žravých domorodců a soldního gore se skvělým soundtrackem navrch. Na druhou stranu, některé efekty ´sou opravdu odfláknuté. A nejvíce to odnesli chudáci ghúlové, kterých je tu naštěstí poskromnu. Tvůrci se totiž soustředili pouze na obličejové masky a se zbytkem těla už si nelámali hlavu.
Znamení ve zdi (2002)
Jedna cela, čtyři vězni, jedna kniha. Po Haute Tension další příjemné překvapení z Francie. Hutná provokující atmosféra, nepředvídatelný děj, skvělí herci a hlavně plno čerstvých nápadů. Už dlouho ´sem si neužil tak příjemného mrazení v zádech.
Za ginipiggu 6: Peter no akuma no joi-san (1990)
"I am doctor, with no license. My name? Can´t tell you that. But my patient call me Devil Woman Doctor." Po těchto slovech nám šílená doktor(ka) pustí svou pracovní prezentaci, která je rozdělena do deseti parodických bloků. Část z nich je hodně zábavná (obzvláště návštěva restaurace a pacienti, hádající se o to, kdo z nich má bizarnější nemoc), ovšem druhá část se pohybuje na hraně trapnosti. A ke konci, bohužel, začne maličko nudit. V rámci série se však stále jedná o díl nadprůměrný.
Démoni 2 (1986)
Odfláknuté pokračování, které připomene spíše nevydařený remake. Všechno, co bylo předtím tak cool, zůstalo zahrabané kdesi v ruinách kina. Ve dvojce se tak nedočkáme ničeho jiného, než jen laciné recyklace prvního dílu, která po půl hodině začne nudit. Co ovšem stojí za to, je film ve filmu, který hrdinové sledují v televizi a který,dalo by se říct, je vlastně tím pravým pokračováním původních Demons.
Za ginipiggu 5: Notorudamu no andoroido (1988)
Po výborné čtyřce přichází opět zklamání. Příběh trpasličího vědce, který hledá lék pro svou těžce nemocnou sestru je zbytečně natahovaný a slibný námět značně nevyužitý. Dokonce i gore efekty ´sou ve srovnání s předchozími díly umělé až nedůvěryhodné.
Za ginipiggu 4: Manhoru no naka no ningyo (1988)
Tenhle díl je opravdu vyjímečný. Oproti předchozím značně polevil v tempu a dokonce se obešel i bez násilných scén (vyjma závěru, kde ovšem násilí hraje jakousi roli vysvobození obou hlavních protagonistů). Hino si tentokrát vystačil s nálepkou "nechutné". Vizuální zpracování je úchvatné, hnisavé scény dokonale hnusné a interiéry příjemně nepříjemné, zvláště pak stoka, kam si hlavní hrdina chodí pro inspiraci. Co je ovšem nedůležitější, Mermaid in the Manhole má konečně pořádný děj a začíná připomínat opravdový horror.
Za ginipiggu 3: Senritsu! Shinanai otoko (1986)
Za ginipiggu mění barvu. Konečně nějaká změna k lepšímu. Přibylo děje i bizarního, leč křečovitého humoru. Přesto ale ani třetí díl nechvalně proslulé série nezaujme a na 39 minut má pořád hodně nudných míst.
Halloween 6: Prekliatie Michaela Myersa (1995)
Dementní scénář skvěle doplňuje dementní režie v nejdementnějším pokračování halloweenské ságy.
Piatok trinásteho 6: Jason žije (1986)
Jason lives? Again? And what did you say? More funny than bloody? Oh, fuck!