Han22

Peter Greenaway bude nepochybně dalším z mých "oblíbených" artových umělců. Už tak nudný žánr historického kostýmního dramatu natočil prakticky stejně jako zrůdnost Fallové. Dlouhé statické záběry, záběry utopené v temnotě a v nich skupina no name herců bez sebemenších emocí vede složitě šroubované dialogy. A žvaní a žvaní a žvaní až jsem pocítil po hodině neodolatelné nutkání ten film vypnout, vyhodit televizi z okna a jít se věnovat něčemu zábavnějšímu, třeba počítání větví na stromě před domem. Narozdíl od Fallové je tu aspoň nějaký náznak příběhu (arogantní malíř v 17. století zneužit k zakrytí vraždy zámeckého pána) a finále.  77%? Nikomu neberu odlišný vkus, ale zajímalo by mě kolika lidem co to hodnotili se film opravdu líbil a kolik z nich se prostě stydělo dát nižší hodnocení? Za mě 1* a paradoxně v nulové konkurenci historický film roku 1982.

První z dvojice historických filmů v roce 1982. Historický jen zasazením do Arábie 19. století, jinak je erotický dobrodružňák. A hlavně děsivá sračka. Kluk úděsné dřevo, holka z Gremlins totéž, hlavně že má kozy a prdel. Příšerně laciná výprava, otřesná nehodící synth-reggae hudba, tuna absolutních nesmyslů. A hlavně šílená vykrádačka Modré laguny, kde Kanaďani sice kradou skoro scénu od scény, ale zároveň se důsledně vyhýbají čemukoliv hlubšímu co v Modré laguně bylo. 1* za ty roztomilý opičky (kde se vzaly v poušti?).

Rok nebezpečného života jsem kdysi viděl na video při projíždění Gibsonových filmů a pamatoval si jen námět. Pustil jsem si to s tím, že to bude válečný film, ale bylo to čistokrevné drama, navíc drama bez větších dramatických situací i nějakého silného příběhu. A přesto se mi to líbilo. Mám rád filmy, které mě umí přenést do úplně jiného světa. Weirovi se to povedlo s Indonésií roku 1965. Slabý vůdce, všudypřítomná korupce, negramotnost, prostituce, hlad vs. opulentní večírky honorace. Muslimové, komunisti fanatičtí i slušní, prodejné novinářské děvky. Weir ukazuje, ale nemoralizuje, nevynáší soudy, stejně jako hlavní hrdina. Dá tu pěknou romantiku, ale nestaví na ni. Gibson i Weaverová fajn, mají skvělou chemii, ale film si krade postava Billyho Kwana. Malý trpaslík s velkým srdcem, který se zná s každým, v hrdinovi vidí potenciál a chce z něj udělat něco víc, dokonce mu zařizuje romanci - aby se mu ve finále zhroutil svět. Vynikající herecký výkon o to neuvěřitelnější, že to hrála žena a Linda Huntová si toho Oskara byť až za 2 roky na 100% zasloužila. Není to takové psycho jako Nezvěstný ze stejného roku, ale stejně si to už jen tu Lindu Hunt 4* zaslouží.

Jediný čistý western v roce 1982 (pokud nepočítám australský Muž od sněžné řeky). A moc mě nebavil. Starý vandrák a mladý vidlák putují divočinou, oba někdo pronásleduje. Jenže obě postavy jsou ošklivé a vzbuzují nulové sympatie. Fakt nevím koho napadlo obsadit skoro 40letého Buseyho do role mladíka a zpěvák Nelson v necelých padesáti vypadal jako stoletý bezdomovec. Je to nudné, pomalé, laciné, bez pořádného příběhu, v přestřelkách se nikdo netrefuje, což asi odpovídá tehdejším zbraním, ale na zábavnosti to nepřidá. Jediné co mě bavilo jak z Barbarosy dělají urban legend jako z Jánošíka a v posvátné hrůze šeptají jeho jméno, jinak slabota.

Mě tyhle Christieovky zkrátka baví a moc. Zlo pod Sluncem vrací do hry Ustinova jako Poirota a jemně to kopíruje Smrt na Nilu. Je tu opět exotické prostředí, v tomto případě středomořského ostrova, pestrá skupina lidí a jedna nesnesitelná osoba, kterou postupně všichni nenávidí a u které je jasné, že zařve. Režisér nespěchá, nechá diváky všechny dokonale poznat. A vůbec to ničemu nevadí. Překrásná výprava jako z dobrodružného filmu, živoucí postavy (starý producentský pár, tatínek s dcerou, uťáplá žena podváděná světáckým manželem, sprostý lord, potenciální mrtvola která je opravdu na vraždu), jiskřící dialogy kterým pomáhá fantastický starý dabing. K tomu ne tak slavní, ale solidní herci (Birkinová, Mason, McDowall, Smithová). Po 50 minutách přijde vražda, po hodině dvacet mají všichni neotřesitelné alibi. A pak přijde brutální půlhodinová smršť, ve které Poirot odhalí kdo, jak, proč, návdavkem k tomu vyřeší vraždu z prologu, ukradený diamant a ještě vše dokáže :) Není to na 5*, ale silné 4* ano a při absenci nějaké větší klasiky to stačí na krimi/thriller roku 1982.

Král komedie - krimikomedie/drama s 3500 hodnoceními o které jsem v životě neslyšel? No bylo to něco úplně jiného než jsem čekal. Komedie skoro vůbec, spíše satirické drama s krimi tečkou. Ty 3* jsou spíše subjektivní dojem - Scorsese to natočil solidně a De Niro je fantastický. Problém je, že hraje postavu naprostého magora, ze kterého mě běhal mráz po zádech. Je to blázen, vytvářející si vlastní realitu ve které je výborný stand-up komik, nejlepší přítel televizní hvězdy Jerryho. A když se neoddává dennímu snění, snaží se dostat do jeho kanceláře, nebo se vecpe do jeho domu. A když mu dojde realita, že o něj Jerry nestojí, prostě ho unese, aby se dostal do šou. Na mě působil jako ukázkový psychopat, střídavě děsivý a střídavě mě za něj bylo trapně. Nekoukalo se mi na to dobře, proto jen 3* i když objektivně je to asi lepší.

Dle počtu hodnocení asi známý thriller o kterém jsem ovšem v životě neslyšel. Ohraný námět psychiatra, který se zamiluje do podezřelé z vraždy pozvedá herecké obsazení Scheider, Streepová, Tandyová a je tu jedna pěkná snová sekvence s creepy holčičkou. Zejména Streepová tu má jednu herecky skvělou scénu když vzpomíná na rodiče. Zbytek je ale čistý průměr - pomalé tempo, občas nuda, nijak zvlášť uspokojivé odhalení kdo vraždil a i to tradiční trhillerové finále je suché. A pár nesmyslů SPOILER! Jak normální ženská zvládla zabít lupiče s vystřelovákem a dokonce trénovaného detektiva? Čisté 3*.

Několik let po smrti ženy žije Paul Kersey v L.A., má normální práci a vztah a jeho dcera se konečně jakžtakž vzpamatovává. A hrůza udeří znovu, když je to právě ona, která je unesena, znásilněna a nakonec umírá brutální smrtí (jediné co jsem si pamatoval). A tak se Paul snaží předstírat normální život, ale v noci vyráží zlikvidovat pětici hajzlů co ji zabili. Druhý díl je stále ještě solidní pokračování. Není tu ani stopa po nějakých pochybách, naopak Paul celý film lže své přítelkyni, je to béčkovější, kratští a jednodušší. Ale jako jediné z pokračování to navazuje na originál (kromě dcery je tu i inspektor Ochoa) a je to mírně akčnější (zločinci mají zbraně a brání se). A přitom se to stále drží žánru krimi se slušným příběhem, což se o dalších dílech už moc říct nedá. Solidní 3*.

Dva roky po Bronsonovi hájí tentokrát hranici proti mexickým migrantům Jack Nicholson. S knírem a kloboukem vypadá (a je) tak trošku buran, doma má rozhazovačnou blbku, která ho ale má ráda. A když zjišťuje, že pašováním si přivydělává většina jeho parťáků, na chvíli to zvažuje kvůli penězům, ale nakonec se v něm probudí svědomí. Stejně jako Bronsonova Hraniční čára je to klasická kriminálka  stylu nenadchne, neurazí. Pár rutinních zátahů, jedna miniakce na konci, líbil se mi vedlejší příběh s mexickou dívkou s dítětem. Keitel a Nicholson to táhnou, i když Nicholson měl teda rozhodně lepší role i filmy. Ale na 3* to stačí.

Od Costa-Gravase jsem kromě Hrací skříňky nic neviděl a jsem spokojený. Film ukazuje začátek Chilské revoluce v roce 1973 pohledem několika amerických přátel, kteří tu uvíznou a je to síla. Po ulici se prohánějí tanky a vojáci, probíhá zatýkání, popravy, nic nefunguje, přičemž hrdinové se k tomu stavějí s typickou americkou naivitou my jsme Američani, nám se nemůže nic stát. Hlavní hrdina, levicový novinář se navíc vyptává a vše si zapisuje... no a jednoho dne prostě zmizí. Když se situace uklidní, do země se vydává jeho otec, konzervativní americký byznysmen a se synovou liberální ženou začínají pátrat. Hádají se i sbližují, naráží na zeď amerických diplomatů, kteří pod rouškou snahy pomoc tají zásadní informace. Je to spíše drama než thriller, v pomalejším tempu, plné politiky s občas nepřehlednými flashbacky. Nicméně hrůzy takové banánové revoluce ukazuje naprosto perfektně (márnice plné těl, stadiony plné vězňů), prstem neomylně ukazuje na pomoc americké CIA a má dva tahouny. Spaceková a především Lemmon hrají fantasticky, především u Lemmona mě dostává, jak se z blbouna z komedií dokáže přehrát do zaťatého táty přicházejícího o iluze, který se odmítá vzdát. I když to dopadlo dle mého očekávání, stojí to za vidění.  4*