HellFire

Jihokorejské filmy mám rád, protože se soustředí na příběh, vývoj postav a jejich kinematografie je ukázková, V tomto případě mi ale neučarovalo nic. Nenašel jsem žádnou postavu, která by mi ulpěla v paměti a tím pádem mi bylo jedno, co se s nimi stane. A to nevěstí nic dobrého. Přitom jsem z filmu cítil, jak moc se snaží být výjimečný, ale netrefil se do mého vkusu. Největším trumfem filmu je jeho příběh. Několik vojáků Severní a Jižní Koreje, tedy dvou na smrt znepřátelených armád, se setkává v zapomenuté vesničce v horách, kam se dostanou po odříznutí od armády. Aby to nebylo dost komplikované, ve vesnici se též ukrývá americký pilot havarovaného letadla. Přirozeně mezi všemi zavládne nedůvěra. S pomocí bezstarostných vesničanů a příhody s granátem, který vyhodí do vzduchu spižírnu, se ale všichni pouští do dlouhé sklizně, aby bylo co jíst. Časem se tedy mezi všemi vytvoří pouto a na nějaký čas se všichni stanou velkou rodinou. Vše ale rozsekne záchranná četa amerického námořnictva, která se snaží osvobodit svého pilota. Při vyhrocené situaci je až na jednoho vojáka celá jednotka zabita a naši hrdinové musí zabránit blížícímu se náletu na vesnici. V tuhle chvíli přišla jediná emocionální chvíle celého filmu, protože hrdinové musí opustit vesnici a vydat se na vrchol hory. Tam zabrání náletu, ale sami přitom zemřou. Za mě lehký nadprůměr.

Při sledování tohoto filmu jsem si chvílemi říkal, že se tu někdo snaží napodobit režijní styl Wese Andersona. Pak se ale podívám na kolonku režisér a vidím, že Jeunet je autorem skvělé Amélie z Montmartru a Delikates. Ve svém novém režijním počinu se ale moc svého stylu nedrží. Nemůžu říct, že bych se během sledování bavil nebo se u něčeho vůbec usmál. Hlavním hrdinou je chlapec, který žije na ranči v Americe, někde pod horami, asi nejblíže ke Kalifornii. Jeho srdci je nejblíže věda a když se mu podaří vynalézt perpetum mobile, jehož návrh zašle do muzea ve Washingtonu, rozhodne se utéci od rodiny a vydat se tam na vlastní pěst. Rodinka ho totiž nechápe a po smrti druhého syna ve stejném věku je jako vyměněná. Nikdo se spolu moc nebaví. Klučina se dostane až do New Yorku vlakem, a tam ho všichni oslavují. Tam už byl děj trochu zvláštní. Kluka se ujme kurátorka muzea a nikdo nezpochybňuje to, kde jsou jeho rodiče. Tahle část byla také nejnudnější. No nakonec všechno dobře dopadne a kluk se vrátí k rodině. Alespoň že práce s kamerou byla krásná, zvláště ve spojení se záběry přírody. Jinak bych se unudil k smrti.

Jestli tohle není pravda, tak těch pět hvězd si fakt zaslouží :).

Minimalistický, ale zato výřečný film. Minimum dialogů v první polovině, skvělá kamera a téměř žádná hudba. Hned v prvních deseti minutách mi bylo jasné, že nebyl dobrý nápad pustit si film k obědu, a to když začali vězni vylévat na chodbu moč. Začátek se věnuje spíše tomu, jak frustrující byl pobyt ve vězení pro vězně, ale i pro policisty a dozorce. Nenápadně se pak přepne na Fassbendera, který táhne zbytek filmu za pomocí hladovky. Hutností příběhu film moc nevynikne, často se ve druhé polovině zabíjí čas na dlouhých kontinuálních scénách, ale dobře se na to dívalo. Na první počin to není vůbec špatné :). A v originále bez titulků nekoukatelné. Irové a jejich angličtina je hrozná.

Na béčkové filmy se rád dívám, abych u filmu vypnul a pobavil se. Invaders from Mars mi to nedopřáli ani chvíli. On se totiž film snaží hrát na něco víc, ale nemá na to kapacitu v žádném směru. Herci jsou hrozní, jen odříkávají své repliky a chvíli jsem si připadal jako v laciném seriálu a příběh je prostě hloupý. Jednoho večera přistane za domem pracovníka NASA (což je taťka hlavního hrdiny) UFO a David to spatří na vlastní oči. Rodiče mu to samozřejmě nevěří. Když se ráno všichni sejdou na snídani, taťka se chová divně a David pojme podezření ve spojitosti s UFO. Má samozřejmě pravdu, taťku ovládli mimozemšťané. Znamením je zranění na krku. Postupně takhle dostanou pár lidí a David se s tím svěří školní sestře. Ta mu uvěří a spolu se vydají na místní základnu za generálem. Ten má zprvu pochyby, ale jakmile se jej pokusí zabít dva technici a prozradí se, uvěří všemu. Zahájí tak útok na mimozemšťany a všechno dobře dopadne. Tak za prvé - to, že mimozemšťané pochází z Marsu, si hrdinové jednoduše vycucají z palce. Zadruhé marťané jsou tu vyobrazeni jako neohrabané brambory na čtyřech nohou, z nichž dvě nohy slouží jako ruce. Zcela nepoužitelní, snad jen na chůzi. Jejich "matkou" je jakýsi mozek, který mi okamžitě připomněl záporáka z Želv ninja v onom plechovém obleku. Ani ty triky, které byly doménou osmdesátek, nestojí moc za řeč. Tenhle remake se rozhodně nepovedl a ani nemám moc chuť se dívat na originál z roku 1953. Co ale film úplně pohřbilo, tak jeho konec. Tohle si musím napsat, abych si to v budoucnu pamatoval. Ukáže se, že všechno byl jen Davidův sen. Když opět ulehá ke spánku, zvenčí se začnou ozývat blesky a za kopcem opravdu přistává mimozemská loď. David běží za rodiči do ložnice a vše končí záběrem na Davida, jak řve obligátní "ne" a na pozadí se ozývají podivné zvuky. Pokud jsem občas nacházel na filmu světlé chvilky, tak tohle je úplně odrovnalo. Že tak nevýrazný film natočí režisér skvělého a atmosférického Texaského masakru motorovou pilou, to bych nečekal. Holt každý režisér má slabou chvilku.

Tyhle hudební videoklipy prostě můžu.

To ano, takové filmy můžu. Krásný snímek o přátelství až za hrob. Prvně nutno říci, že mě nadchnuli představitelé obou rolí. Matthew Modine není žádný známý obličej, ale jeho postava chlapce/muže, který miluje ptáky a jejich svět byla věrohodná. A je to sympatický herec. Nicolas Cage byl pro mě ještě větším překvapením, protože dnes už bohužel nehraje, ale dělá ze sebe vola. Bylo krásné sledovat, že ve svých raných filmech opravdu hrál a šlo mu to. Film se odehrává v léčebně, kam za Modinem (Birdy) přijíždí Cage (Al) a snaží se jej dostat k vědomí. Po traumatu z války totiž Birdy nemluví a nevnímá svět kolem sebe. Tahle zápletka je důvodem k hlavní pointě filmu, což jsou flashbacky do období, kdy se tihle dva dali dohromady a prožívali spolu krásné chvíle jako kamarádi. O filmu jsem před zhlédnutím nevěděl zhola nic a příjemně mě překvapil.

Příjemná osmdesátková teenage romanťárna/komedie s charakterními postavami a skvělým scénářem. Takhle se mají točit dobré teenage filmy a ne ty slátaniny typu Stmívání, kde na sebe jen všichni dlouze hledí. Příběh je opravdu velmi prostý. Holka je zamilovaná do staršího kluka a snaží se ho ulovit. Toť vše. Krásné na tom je, jakým způsobem se vše vyvrbí.

Sympatická devadesátková komedie, kterou táhnou dopředu herecké výkony. Aidan Quinn je charismatický už jen svou přítomností a Johny Depp zvládá skvěle polohu komedianta v jedné ze svých raných rolí. Příběh je jednoduchý. Aidan Quinn se stará o svou mentálně zaostalou sestru v podání Mary Stuart Masterson a věnuje jí všechen svůj čas. Když se na scénu dostane Depp, karty se obrátí, ti dva se do sebe zamilují a život je zase skvělý. Vadilo mi jen to, že film musel přistoupit na ono staré klišé všech filmových vztahů v rámci vedlejší linie, kdy se Quinn seznamuje s Julianne Moore. Všechno jde skvěle a pak jedna věta všechno zničí. Postavy se spolu dál téměř nebaví a nikdo nic nevysvětlí. Laciné. Jinak byla ale radost film sledovat a pobavil jsem se u něj. Jo a písničky byly chytlavé.

Oceňuji fakt, že Lord s Millerem si velmi tvrdě rýpnou do Hollywoodu v rámci pokračování úspěšných hitů, moderních kulturních "trendů", výměny herců, merchandisingu a mnoha dalších aspektů továrny na peníze, ale za celý film jsem se zasmál asi pětkrát. Hlášky Tatuma a Hilla vyšuměly do ztracena, ale skvěle fungovala chemie mezi Tatumem a jeho novým kamarádem Zookem. Tahle příběhová linie byla radost sledovat. Po Legu bych to rozhodně nečekal takové schlazení. Na druhou stranu filmu fandím, Hollywood potřebuje takové komediální osvěžení, které se nebojí opřít do zavedených pravidel. Za mě průměr. Nejde o špatný film, akorát se holt netrefil do mého vkusu. BECHDEL TEST: ANO.