Jermann

Mám obrovskou radost, že staré dobré hláškovací macho béčko ještě přece jen nevymřelo! Nezbývá, než se těšit na modrý nosič .. toto je přesně ten správný filmík do poličky, protože když čas od času přijde ta známá chuťka jen tak zkouknout nějakou krátkou svižnou a zábavnou blbost, určitě nesáhnete po Inception :-D

Navzdory veškerým kritikám, špatným prodejům nebo vyhozeným Disney šéfům .. v mých očích Carter rozmetal všechny titány a jiné podobné fantasy pokusy na prach. Charismatický hrdina, překrásný zabydlený svět, komiksová nadsázka a humor .. všeho, co jinde dlouho chybělo, se "mezi dvěma světy" dostává velmi uspokojivá nálož.

Působivý snový masakr .. Ten monstrózní pestrobarevný průvod s lednicí v čele mám do paměti vpálený na hodně dlouho.

Člověk se po letech mrkne na HD remaster a nestačí se divit .. Pizza Hut??

Film je krásný a dojemný, ovšem kniha je naprosto úžasná a dechberoucí. Vřele doporučuji obě média, ale raději v pořadí film - kniha. V opačném případě pět hvězd prostě nedáte .. i když si je možná zaslouží.

Kluci jsou naprosto úžasné..

Řekněme si to po rovině .. jde o takový průměrný akční záprtek s namakanou a hezky ochlupenou ozdobou v hlavní roli a Brucem jen coby návnadou z plakátu. Ale já dobře věděl, do čeho jdu, a že do toho jdu pouze a jen kvůli Sig. No a vidět ji, jak kolem sebe suverénně mává bouchačkou a za volantem Roveru si s výsknutím zkouší Carmageddon na živo .. za to mi to stálo.

Bohy vyškrtávající scénář je opět neskutečně debilní, svět stále trapně nezabydlený a prázdný .. jen efekty jsou o dva roky lepší a musím uznat, že opravdu velice povedené - až jsem ucuknul před letícím 3D žhavíkem, co mi letěl ROVNOU do oka. Potěšil také malý chrocht Billa Nighye (Nighyho, Nighyeho .. nebo jak).

Nádherná pestrobarevná podivnost plná milých i nemilých exotů s excelentním Seanem Pennem v čele. Jeho excentrický Cheyenne toho sice moc nenamluví, ale když už něco zakňučí, jsou to perly, které si jen tak trousí po zapadlých koutech Ameriky při svém nově zděděném životním questu. Pomalejší a hypnotičtější roadmovie dokáže natočit snad jen Wim Wenders.

Tak trochu po americku vykalkulovaný podraz, který mistrně drnká na city. Jenže především a mnohem silněji masíruje bránici skvěle napsanými dialogy a svěžím pichlavým humorem, plným odzbrojující sebeironie. Zkrátka feel-good movie roku.