Vardara

Komorní drama, které na svých bedrech drží herecké duo Timothy Spall a Juliet Stevenson. Příběh o duševním vývoji jednoho muže od pocitu, že tato práce je jeho posláním až po pád na samé dno.

Tři hvězdičky s odřenýma ušima. Je to o tom jak se jeden narušený jedinec se sklony k násilí snaží o hysterku z vyšší společnosti. Ale ty závody na motorkách na začátku měly něco do sebe. Jinak neurazí ani nenadchne.

Anime jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat, ale mně se to líbilo. Hlavně to všechno týkající se přátelství. Romantika tam rozhodně byla taky, ale ten konec mi mé nadšení trošku zchladil. Jinak Sawako byla fakt ťuňta (někdy se jeví jako trošku zaostalá)..., ale alespoň byla milá:-))

Pokračování předchozích dvou dílů. No, měla jsem to „štěstí“, že jsem nejdříve začala sledovat právě tohle. Sice je na začátku shrnuto dění předchozích dvou dílů, ale je to tak ochuzené, že jsem to musela stopnout a rychle někde splašit ty dva díly. Rozhodně času stráveného u téhle romantické oddechovky nelituji a až někdy přijde depka, ráda na to mrknu znovu.

A mně to tak strašné nepřišlo. Typická teenagerovská romantika, na odreagování výborné a dokonce se tam člověk i pobaví. Jen si při takových filmech říkám, že tohle asi reálný mladý Japonec/Japonka nezažijí. Většina z nich se přeci ve volném čase především učí... a ne randí?

Klasická průměrná romantika z asijské produkce. Nic uplakaného ani bolehlav. Prostě si to tak plyne a najednou je konec. Na můj vkus až příliš mnoho hlavních postav, z nichž by určitě šlo vymáčknout více, ale to by muselo být delší, což bych pravděpodobně asi nevydržela. Pro mě zde byl s přehledem nejlepší Seon-gyoon Lee.

Původně jsem nechtěla, ale musím dát čtyři hvězdičky. Po řadě filmů, které jsem poslední dobou viděla, mě čistý humor tohoto dílka pobavil (především ta část, kdy probíhala vánoční oslava) a energie K. Hepburnové tomu dodala korunu. Znovu jsem se přesvědčila, že po tolika letech, co uběhlo od natočení tohoto kousku, je pro mě tato herečka jednou z mála, která si může připsat velké H (ať už jako herečka či Hepburnová).

No jo, Japonci a jejich smysl pro drama, být to trochu veselejší, hodnotila bych to stejně, jenže to by nebyli oni, že? Milý příběh o stydlivé dívce a němém chlapci, kteří se sblížili díky „duševnímu“ telefonování. Ačkoliv byla řada věcí dopředu čitelná a já ihned, jak tam začali šachovat s hodinovým rozdílem, tušila, že „Je něco shnilého ve státě Dánském“, musím uznat, že to pohladilo po duši. Čtyři poměrně slušné hvězdičky.

Tak jo, podtrženo a sečteno dám čtyři, i když slabší a to hlavně za fantazii Hirano, při které jsem se fakt řehtala. Nedivím se Micumasovi, že mu přišla roztomilá a zřejmě víc než to. Bylo to milé, žádné potoky slz se nekonaly a člověk se opravdu pobavil. Dokonce i vhled do soukromí života ostatních sourozenců z rodiny Kodai byl příjemným zpestřením.

Musím uznat, že mi strašně vadilo šustění dlaní, když mluvili znakovou řečí (ze šustění mám husí kůži) a mám pocit, že roztomilý Peng, často dost přehrával (je to prostě Janek), akční role mu jdou líp. Libily se mi dialogy mezi rodiči Tian-kua a ta scéna, kdy z přemíry představivost začne Pengovi téct krev z nosu, mě taky dostala. Bylo to sladké, někdy až moc, ale i tak dám čtyři, i když slabší, hvězdičky, a to hlavně za ten nečekaný konec (ten mě pobavil).