filmoid

Čistá filmová lyrika, nemá cenu v ní hledat jiné roviny než metaforické obrazy archetypů otec - matka - dítě - domov - Bůh. Klíčové dialogy jsou vlastně modlitbami, lidé toho spolu moc nenamluví, ale ten průlet nad životy hlavních hrdinů v jejich nejintenzivnějších momentech je prostě magický /člověku to připomene jeden výrok V. Kornera: Život je docela pěkný, ale jinak je to obrovská ztráta času./ Alternativní slogan pro plakát k filmu: Balada, ve které hraje B. Pitt s plesiosaurem /oba docela obstojně/.

Komiksové příběhy vlastně reprezentují současné mytologické myšlení: snaží se vymezit archetyp hrdiny a podstrčit mu esenciálního "záporáka". V minulém dílu se to podařilo na výtečnou - Jocker byl reprezentantem nihilistické destruktivity, dobře rozvíjel bulgakovský motiv satana - baviče /zlo nemusí být nezábavné/ a ikonograficky se ztotožnil s obrazem "smutného klauna", který má v umělecké tradici dost předchůdců. Zlo v novém batmanovi je proti tomu trochu regresivní: prosazuje se spíše formou puče a nabírá na síle obsazováním a likvidováním zavedených institucí. To je ale charakteristické spíš pro století 20., které několikrát předvedlo, jak snadno se může státní struktura přeměnit ve strukturu diktátorskou, totalitní. Dnešní strach z veřejného prostoru už nemá tvar fóbie z nových ideologií, opravdu je spíš třeba se bát "osamělých střelců" nebo fundamentalistických komunit, které nechtějí stát převzít, nýbrž rozložit. Mínusem nového Rytíře je taky lopotné úsilí propojit první díl trilogie s tím závěrečným - to po Nolanovi nikdo nechtěl...

Mohlo by to být sociologické pojednání o kořenech generační frustrace v předválečném Německu, která vyústila ve stejně generační přitakání nacistické totalitě. Ale není - aspoň ne tak úplně. Na Bílé stuze totiž provokuje jednoznačné odsouzení patriarchálního modelu rodiny a vesnice, tedy onoho konzervatismu, po kterém se dnes tak často a sentimentálně vzdychá. Haneke se snaží ukázat, že partiarchální instituce /otec, manžel, kněz.../ umožňovaly "uživatelům" nejrůznější despotické akty, nebo dokonce patologické brutálnosti na bližních. Autoritativní styl řízení rodiny okořeněný konzervativním teismem se pak nejvíce promítaly v deprivaci dětí a v jejich agresivních reakcích, resp. zmíněné fašizaci osobností. Toto chápu jako lehounce manipulativní postup /"odmítněme i ty poslední pazbytky někdejší křesťanské morálky, protože ona nebyla jen zdrojem inkvizitorského násilí, ale i moderního nacismu"/, proto je třeba Hanekeovo městečko "Twin Peaks" chápat jako fiktivní konstrukci s mírně přehnanými karikaturami autorit.

... viděl jsem v rámci projekce CSFD, takže touto cestou děkuji. Slíbil jsem si, že budu v hodnocení korektní... Podtitul akční horor moc nevyšel, protože největší hrůzu jsem prožíval ve chvílích - a bylo jich dost - kdy mě volně poletující myšlenky přivedly k představě, že bych za to byl býval dal skoro dvě stovky. Ještě NIKDY nevznikl tak plagiátorský akčňák, doslovné citace z nejrůznějších zdrojů jsou bezostyšně okaté: Úsvit mrtvých /Milla vs. zombíci/, Vetřelci /Milla vs. slizová vajíčka/, Iron sky /Milla vs. strážci v maskách/, Silent hill /Milla vs. obří vykosťovači s palicemi/, Hellboy2 /Milla vs. nádorové monstrum/ a hlavně Počátek /Milla vs. sněžná pevnost - vč. dekorací/. Anderson se tentokrát "překonal", je to jako obědvat bramboráky z mletého Blesku a Aha!

Film Jako nikdy předchází pověst regulérní analýzy tématu smrti a umírání. Holý fakt, že Češi se zmíněnému jevu vyhýbají jako čert kříži, by mohl film katapultovat do středu diváckého zájmu - jsme přeci jen učedlníky Spalovače mrtvol, který neopakovatelným sarkasmem propojil maloměšťáckou idylku s pěkně rozpáleným krematoriem. V případě Jako jindy se ale kmotra zubatá musí spokojit s druhými houslemi: film je spíše o tom, co se stane, když se samorostlému estétovi odehraje před očima (resp. před postelí) celý život. Naštěstí ale je na co koukat. Filmu opravdu chybí odvaha zakousnout se do tématu pořádně hluboko (jako to udělal třeba Haneke ve své Lásce, nebo ještě lépe Nichols ve Vtipu), nebo naopak se satirickým nadhledem (Invaze barbarů). Hodně energie se vkládá do vedlejších motivů, prostor je na utvoření potřebné baladické nálady přelidněn a rušen vedlejšími tématy. Klíčové téma se postupně samo dohledává ve střetu a souznění dvou typů milenek, velmi připomínajících rousseaovský milostný trojúhelník tvořený jednak ženou schopnou sdílet uměleckou a filosofickou reflexi díla, jednak ale i ženou, která tohoto schopna není a miluje "od přírody". Jak P. Špalková, tak T. Medvecká podávají v tomto partu skvělé výkony, typizují dvě tváře ženské lásky a dva archetypy ženy vůbec. Jiří Schmitzer v tomto filmu definitivně prokázal, že je herec evropského formátu. Svůj doušek filosofické nadstavby, který svému umírání podle docela skoupého scénáře měl dát, odevzdal svrchovaně - v jeho podání se divákovi vybaví, že jednou z cest k uskutečnění sebe sama a dovršení existence může být (vedle náboženství a meditace, jak pravil Schopenhauer) i očistné umění. Vangoghovským variacím postupujícího šílení, jak je herec podává, mohl být dán větší prostor. Suma sumárum: velmi dobrý film, spolu s Collete mana nebeská padající v předvečer Kameňáku 4 na palice národa českého.

Film - neuróza, film - obsese. Povedená, drásající komika o pokřivené komunikaci jedné degenerované středostavovské rodiny. Poslední takovou psychedelii vytvořil mistr Anderson v opusu Opilí láskou; romantika je tu servírovaná bez příkras, láska se poskládává z invalidních berliček, tiků, křečí a afektů a taky z nádherných hádek a kolektivních záchvatů. Robert De Niro jako cholerický obchodník s deštěm je naprosto přesný a vykosťující.

Excelentní historický velkofilm, biblické předlohy se drží celkem přesně a domýšlené složky působí věrohodně - takže film nepůsobí jako italská produkce pro nedělní farní čaje a VŮBEC nenudí, což je s ohledem na předlohu výkon. Vizuálně skvělý výtvarný opus!

Především evokativní film s dobře načrtnutou paletou sociálních patologií. Mimořádné herecké výkony, film konečně objevil Johanu Tesařovou a opět opuncoval Tatianu Vilhelmovou. M. Krobot se po sociální baladě Dům, kde hrál hlavní roli, pouští do vlastní adaptace krajiny na konci světa a jde mu to velmi dobře. Ten film je spíš pro podzim než na léto, bude zrát a rozhodně nezapadne.

... už jen kvůli Julianne Moore ten film stojí za vidění. Jmenovaná herecká diva tam předvádí výkon roku!

Hodně kvalitní death-road-movie s tempem, které z filmu dělá spíš hodně dobrý akční film než horor, jak se snaží slibovat trailer . Kladný hrdina celou očistu posouvá do pohádkovo-mytické roviny o souboji dobra se zlem, takže mírně uvadá napětí,resp. překvapení, ale aspoň můžou na film i děcka... A co se týká sociální látky ve filmu - zlí kapitalisté a členové Národní střelecké asociace v roli likvidátorů bezdomovecké chátry podobně jako v nedávném Elysiu ilustrují nálady v současných obamovských USA. Docela by mě zajímalo, jak se taková zdravě konzervativní rodinka odněkud z Texasu na projekci Očisty 2 cítila :-)