filmoid

Po průšvihu Stalo se už režisér nemohl dopustit průšvihu, který by překvapil. Ejhle, tohle je docela koukatelné sci-fi, pravda, spíše pro děti. Vizuálně ani dějově nic objevného, ale jako Přátelé Zeleného údolí II - Den zúčtování to docela pobaví...

Po průšvihu Stalo se už režisér nemohl dopustit průšvihu, který by překvapil. Ejhle, tohle je docela koukatelné sci-fi, pravda, spíše pro děti. Vizuálně ani dějově nic objevného, ale jako Přátelé Zeleného údolí II - Den zúčtování to docela pobaví...

Kdysi jsem četl jednu hudební recenzi Jana Rejžka na aktuální album Helenky Vondráčkové. Celý text vlastně popisoval Rejžkův pobyt na chatě a různé to opravování a kutilství. A v závěru - jen tak mimochodem - stála jedna věta, že ta nová deska národní Heleny stojí za prd. O Kameňáku se toho napsalo už hodně a většina recenzentů se ve svých textech právem ani neobtěžuje zacházet za limit dvou tří slov. On je ovšem celý ten konvoj Kameňáků docela mrazivě strašidelný na to, aby se dal odbýt pouhým záporem nebo nadávkou. Návštěvnost a neuhasínající popularita dokazují, že mezi námi vegetuje divácká subkultura, která u Trošky OPRAVDU relaxuje, královsky se baví a poetice kamenných komedií důvěrně rozumí. Tato subkultura víc než kdo jiný dokazuje, že představy o rovnosti mezi lidmi vždy byly jen pouhým snem: žádná ústava, žádné společné základní vzdělání, žádké morální a občanské kodexy, pracně probojovávané revolucionáři a obrozenci, všemi těmi nerudy, čapky a havly... před Kameňáky nic neznamenají. Vždy existovalo a bude existovat široké společenské dno, jež nejlépe rozumí fraškám a jednoduchým gagům... a o tohle dno se vede boj - nejen v politice, ale i v umění, ve filmu. Poud se elitám daří s touto základnou obyčejných lidí něco pozitivního dělat, posouvají se obzory vkusu a kulturnosti celé společnosti. Pokud je ona základna debilizována a odetizovávána, klesá celá společnost. Proto ten Kameňák 3 opravdu není jen taková obyčejná bžunda...

Tenhle film jsem proti vlastní vůli zhlédl v autobuse cestou na dovolenou. Při dlouhých dálničních intervalech si řidiči zpravidla vybírají neomylně: americké sexy komedie, italské maléry učetních nebo české troškoviny /Kameňák 3 po Ženách ... následoval/. Podle recenzí bych býval nečekal, že film skončí v takové společnosti, nota bene při vědomí, že Eliška Balzerová za něj dostala Českého lva a restartovala svou filmovou kariéru. No, ale... ono je to opravdu celé o kurvení. A fakt, že nejvyšší woman- kamasutrou je ve filmu o třech ženských generacích ta nejstarší, zmíněné téma nijak netlumí. Jistě: režie nikdy nejde za hranice vkusu /viz třeba aktuální Školní výlet/ a explicitě sexu se docela vyhýbá. Ale nemůžu si pomoci: promiskuita prostě zůstane promiskuitou a Balzerové rozehřívání neurotické a rigidní dcery, co právě od manžela dostala košem, mi moc vtipné a očišťující nepřijde. Svým epikurejským vyzněním se mi Ženy v naději dostaly na stejnou kolej jako Kameňák 3. A řidiči dálkových autobusů to vnímají podobně...

Soustředěná a naturalistická sonda do života středostavovského ajťáka z New Yorku, který si žije stylem single: bez závazků, bez vazeb k rodině a hlavně podle vlastního gusta. Autor vlastně hrotí problematiku nezávaznosti a epikurejství, s nímž se generace dnešních pětatřicátníků nedokáže vyrovnat, protože se pro ni vnější svoboda stala závislostí. Pro hrdinu Studu jsou výrazem svobody nespoutaná promiskuita a konzumování pornografie. Ztrácí schopnost udržovat hlubší vztahy, postupně se propadá do víru dekadentní sebedestrukce /podobně jako hrdinové opusu Requiem za sen/. Problémem však je, zda otevřené zobrazování sexuality nestráví zamýšlenou etickou pointu, která přichází až v samotném závěru filmu. Film sám totiž může působit destruktivně a vlastně jen znásobit marasmus, proti kterému se obrací...

Robert Sedláček jako jeden z nejproduktivnějších režisérů současnosti tentokrát sáhl po angažované látce tunelingu a jeho odrazu v mravním klimatu společnosti. Vystihnout jádro konfliktu a podat téma tak, aby zapadlo do věrohodného příběhu bez schematizovaných postav nebyl lehký úkol /Sedláček si už jednou polámal chrup na roztěkaném obrazu maloměšťáctví v Mužích v říji/... Ale podařilo se! Road movie o tuneláři /bývalém učiteli historie/, který s rodinou utíká před policií a současně se vrací do krajiny svého mládí ani chvilku nenudí a velmi umně dávkuje etické konfrontace. Například procházka Velehradem ukazuje, které nosné hodnoty hrdina coby historik a učitel opustil a kterým znehodnocujícím modlám se v bance upsal. Stát z názvu filmu vlastně signalizuje hodnoty, pro které bychom i dvacet let po revoluci měli být ochotní pro společnost pracovat, rodina zase domov, pro který bychom měli chtít zachovávat svoje svědomí čisté a zdravé. Obojí motivy se Sedláčkovi daří velmi dobře rozvíjet, film inspiruje!