Domis2809

Spousta skrytých motivů a hlubokých myšlenek dělá z Občanské války drama, jenž varuje před blízkou budoucností, která není úplně nereálná. Všechny ty válečné hrůzy nám dokumentuje Lee se svým týmem, který se vydává na místo, z kterého spíše lidé prchají. Fotografie pořízeny při tomto zběsilém roadtripu rozvrácenou Amerikou působí děsivě, a táhne z nich strach a teror. Ukázat lidem válku, aby se války báli a válku nechtěli je moc hezká myšlenka, jenže ty emoce tady ne vždy pracujou tak, jak by si pan Garland asi představoval. Vedlejší postavy (včetně těch na fotkách) mají minimální nebo rovnou žádný příběh, děj je primitivní, nijak zvlášť nevyvrcholí a ani nic nepředá, vývoj vztahů mezi postavami někde začal, a na tom místě taky skončil. Ve finále film působí jako jakási protiválečná propaganda bez nějakého hlubšího významu, která ale co se týče vizuálu a zvuku funguje velmi dobře.

Noví Krotitelé si evidentně nebyli jistí, kterým směrem se mají vydat dál, no tak se pro jistotu nevydali vůbec nikam. Film až zbytečně moc jede na nostalgii, která navíc už byla využita v předchozím díle, a tady to prostě nefungovalo tak, jak bylo asi zamýšleno. Zároveň se pokouší posunout trošičku dál a být moderní, ale ten posun je tak opatrný a pomalý, až ani nejde moc vidět. Ta mladá krev, která by měla být budoucností série, působí, jako by tam nikdo z nich nechtěl být, což při takovém průseru asi chápu. Občas se stane, že vznikne vtipná či napínavá atmosféra, bohužel ale jako celek to neposouvá sérii vůbec nikam, naopak ji možná i uškodí.

Je to hrozná hloupost, zároveň ale nesmírně geniální. Cíl filmu byl splněn, dva nejznámější titáni se rvali se vším, s čím to jen šlo, každá další bitka navíc byla o Kongův chlup jinačí, než ta předchozí. Mezitím co koukáte na tyto monstrštvanice, utíráte slzy radosti a hledáte pod sedačkou spadlou bradu, ani vám nedojde, jak to jako celek nedává vůbec smysl a je to hrozně primitivní. Proto při vycházení ze sálu raději nemyslete na film jako takový, ale na tu euforii, kterou jste cítili při pohledu na Konga jedoucího na Godzille. Bude se vám pak lépe spát.

Duna je nepochybně zápis do historie SCI-FI filmů a vzpomínat se na ni bude vždy v dobrém. Jsem rád, že jsem se odhodlal jet přes celou republiku až do IMAXU a vychutnat si ten audiovizuální zážitek na 100%. Všem jsem říkal, že film dal divákovi vše co mohl, ale....Při odchodu ze sálu jsem si přál tam být ještě déle. Druhá polovina filmu byla na mě trochu uspěchanější. Napětí, nadšení, nervozita, úžas, smutek, rozčílení - všechny tyhle emoce se na mně střídaly rychlostí písečného červa. Z Austina Butlera mě tak mrazilo, že museli vypnout klimatizaci, páč byla lidem kolem zima. Nechybělo málo a použili by mě na chlazení nápojů, jenže žádná další psychoticky mrazivá scéna už se nekonala. Střihl si pár rychlovek, aby vše zapadalo a stačilo. Stejný dojem jsem měl z fightu Thanose s Draxem, kdy jsem čekal epický souboj, ve kterém z obou frajerů vyleze ta aktuální frustrace, kterou prožívali, a předvedou něco nevídaného. Jenže opět to skončilo rychlovkou. První film podle mě vytvořil perfektní atmosféru, díky které jsem se těšil na druhou část. Ta v úvodní polovině vše přikořenila, pak ale všechno to budování vyvrcholilo v jednom (i když v celkem epickém) boji. Celkem mě to mrzí, kdybych se dočetl, že Villeneuve plánuje budoucnost s Dunou jako Cameron s Avatarem, a všichni a všechno bude mít svůj čas a prostor (a že si to zaslouží), měl bych hned větší radost.

Sítě Madame Web spojují všechny a všechno akorát tak do jednoho velkého kusu srance. Vždyť u vytváření tohoto filmu se museli nudit i samotní tvůrci. Celá dějová linka má tak strašně banální a hloupý průchod dějem, že snad Dakotina pavučinka pochytala i všechen rozum lidí, kteří se jakkoliv na filmu podíleli. Navíc zde máme úplně krásný příklad geniality scénáristů, kteří neví kudy kam, a zachrání to mašinou, která se připojí úplně ke každému zařízení, najde úplně každého a nikdo jiný na světě ji nemá. A to tady byla "Ghenialita" posunuta o mnoho výš. Nemá cenu kritizovat věci, které už jsou kritizovány v každé druhé recenzi. Musím ale říct, že je pro mě mnohem jednodušší věřit ve světový mír, věřit na ježíška, věřit i tomu, že tátové se vrací z nákupu mlíka, ale věřit že Sony vytvoří hranou komiksovou pecku, tak to už je daleko za hranou fantazie.

Chudáčci jsou majestátní veledílo, které svou zvráceností vesele přehopkává hranici toho, co je nám normální, a to do velké dálky. Pohled dospělé ženy očima dítěte na svět, který ji proplouvá mezi prsty, je tak neskutečně naivní, až jej vlastně vyobrazuje naprosto přesně. Scény, šité naprosto bez cenzury, s humorem, který přidává už tak šílenému na šílenosti, jsou vyjadřovány stylem, jenž v dnešním světě už moc nemá obdoby. Naprosto bez ostychu si pohrává a využívá témata, které jsou pro spoustu lidí tabu. Navíc každá část filmu je krásně barevně sladěna, což mému zaujetí výrazně pomohlo. Herecké výkony nemá cenu komentovat, na konci filmu jsem totiž neměl slov. Mark Ruffalo, Willem Dafoe naprosto skvělí, Emma Stone jednoznačně zandala jednu z největších rolí své kariéry. Nezbývá než doufat ve více takových filmů.

Děj filmu Ferrari docela nápadně připomíná opravdový závod. Před startem sedíte jako přikovaní, napětí stoupá a vy nervózně čekáte, jak se bude situace vyvíjet po startu. Pak se ale průběh ustálí, sem tam přijdou nějaké menší zvraty, ale nic zásadního. Čas uteče, a vy máte před sebou posledních pár chvil do konce. Najednou všichni jakoby přidali o 100%. Obrovské drama a mráz běhající mi po zádech doprovází velkolepé finále s docela zásadním závěrem. A nic víc se říct nedá. Ve výsledku je to docela suchá podívaná, jenž v průběhu nenabídne nic dechberoucího. Přece jen život mistra Enza je mnohem rozmanitější, nám ukázaná část ale zrovna nepatřila mezi ty atraktivní.

Je to na oddech, je to na povzdech, ale ne na nadchnutí. Ze začátku se může zdát, že má film svůj smysl a téma, které je denním chlebem spousty lidí, a z toho si s radostí udělá prdel. Jakmile se ale nasedne do minibusu, místo našlapaného teambuildingu jedeme zpět do typické komedie, která smysl postrádá, vytváří plno vedlejších linek, které se nijak nerozvíjí, otevře témata, které zůstanou otevřené, a hází situace, které občas rozesmějí, ale jinak se točí stále okolo typických stereotypů, které už jsou ke konci spíš otravné než vtipné. U čehokoliv jiného bych to asi neřešil a nekomentoval, tady bylo ale tolik možností, témat a motivů, za které se chytit a udělat i kvalitně obstojnou komedii, místo toho máme akorát další, zřejmě finančně úspěšnou, blbinu, co si může s radostí zajet na teambuilding s ostatními rádoby vtipnými komediemi.

Je to kouzelná, barevná a doslova sladká pohádka pro celou rodinu, kterou si při zimních večerech pustíte s horkou čokoládou v ruce. A pak si na ni celý rok nevzpomenete. Příběh Willyho před tím, než se z něj stal Wonka neurazí, ale ani nijak nenadchne. Postavy nepřirostou k srdci (možná kromě skvělého Timothého), písničky si nebudete broukat i další týden a nebudete mít nutkání utratit celou výplatu za nákup balení Milky. Dohromady to ale nějakým kouzlem funguje, humor, hudba, příběh a hlavní postavy společně pohladí vaše chuťové pohárky a nenechají vás odejít s pachutí hořké čokolády.

Nikdo určitě nečekal, že Marvels by se zařadil mezi velkofilm MCU, který by udělal díru do světa. Ani to tak není. Je to krátké bonusové DLC uzavření toho co bylo a otevření toho co bude. Příběh, zápletka, motivy, záporák, to vše je trochu slabší, ale proč taky rozjíždět divočinu někde, kde to není potřeba? Efekty fungují, z chemie mezi hlavními postavami jsem měl motýlky v břiše, akce je nápaditá, humor se tu až na určité výjimky dobře prodává. Srovnávat díl se staršími MCU sourozenci a říkat, že je to nejhorší film nebo nejlepší od Endgame je hloupost. Do kina se přece nechodí srovnávat, ale pobavit. A týmovka Marvels to zvládla velmi obstojně.