Azurovydrak

"Setkáme se s mistry a zjistíme, co je na nich obdivuhodného." - "Co když nás odsoudí, a pak napadnou?" - "Já jsem princ ohně a ty avatar. Myslím, že na ně stačíme, ať je to kdokoliv." První osudový výlet aneb Jak Zuko k drakovi přišel. "Zuko, pojď sem honem! Chci si s tebou zatancovat!" Je to zábavné a zároveň velmi inovativní. Jen moc nechápu, proč se Aang najednou bojí každého stínu - je to trochu v rozporu s jeho charakterovým vývojem za poslední dvě série. "To jsou ti mistři..." - "Myslíš, že na ně stačíme?" - "Pšššt... to jsem neřekl."

"Řekni mi, seš zpátky proto, že se pán ohně ukázal jako žabař a tys ho porazil i bez zatmění." Mezi elitou jako Crossroads of Destiny nebo Sozin´s Comet pt 4 hraje tento díl trochu druhé housle, někdy působí natahovaně a závěrečné rádoby emoční loučení se staršími je už opravdu okatě trapné, ale pořád je to jasných pět hvězd. Zukova linka je perfektní po všech směrech. "Až nyní si však uvědomuji, že vyhnanství je za zradu trestem až příliš milosrdným. To tvůj trest bude mnohem, mnohem tvrdší..."

"Až tohle všechno skončí, bude pán ohně ležet v prachu před avatarem, my budeme ovládat hlavní město národa ohně a tahle válka bude u konce!" Ambiciózní plán, jenž předznamenává fatální neúspěch. Je fajn, že Gaang konečně vyměnil ty děsivé outfity národa ohně za více tradičnější stejnokroje :-D vážně jsem nikdy nechápal, proč by někdo dobrovolně nosil kolem rukou a nohou tak tlusté a nepohodlné zlaté náramky. Jo a glimps Zukova vykoupení mi dává chills. "Udělal jsem špatná rozhodnutí. Ale dneska, to všechno napravím."

"Zuko, musíš se podívat do sebe, aby ses sám zachránil. Jenom tak sám sobě odhalíš pravdu o sobě."

"Cesta meče nepatří žádnému konkrétnímu národu. Znalost různých umění patří nám všem."

"Když cítím, jak můj život vyprchává, nemohu se ubránit vzpomínkám na dobu, kdy bylo vše o tolik jasnější. Vzpomínám na přítele..." To, co zde tvůrci dokázali nacpat do pouhých pětadvaceti minut, opravdu nemá obdoby. Jde o zcela komplexní a brilantně vykreslený životní příběh dvou přátel, z nichž se v průběhu let stali rivalové na život a na smrt. "Některá přátelství mohou být tak silná, že přetrvají i celé životy." Místy proložení komickou vsuvkou také neuškodí, právě naopak. "Mají ve světě duchů záchody?" - "Popravdě řečeno... nemají." O avatarovi Roku jsem slyšel z úst leckterých fanoušků mnoho nelichotivých slov, z mého pohledu je to však suverénní borec, který se snažil, co mohl, aby svět udržel v bezpečí. "Na svatbě vždy s optimismem a radostí vyhlížíme budoucnost. I já jsem měl svou vizi světlých zítřků..." Ze všeho nejvíce ale obdivuji českého dabéra starého Sozina, jelikož teprve jeho unikátní hlas propůjčuje postavě onu děsivost a vypočítavost. "Bez Rokuovy přitomnosti a s podporou komety nastal ten správný čas změnit svět. Věděl jsem, že příští avatar se narodí jako vzdušný nomád, a proto jsem zničil vzdušné kláštery - ale avatar mi stále unikal. Po zbytek života jsem po něm marně pátral. Vím, že se někde schovává. Největší hrozba pro národ ohně - poslední vládce vzduchu." Tenhle díl je fantastický!

Takhle to dopadne, když nashromáždíte tolik dodatečných scén jednotlivých hlavních i vedlejších postav, že z toho poskládáte celou epizodu. Půlka z toho byla ale poměrně nudná a jejich vynechání by jedině prospělo. Cameo Eda Sheerena beru na rozdíl od většiny bez problému ale celá ta scéna s Lannisterovic vojáky postrádala sebemenší pointu.

Nejlepší. Díl. Tečka. Při (ne)kvalitách sedmé série mě neskutečně udivuje, jak se tvůrcům podařilo ukočírovat tak úžasnou bitevní sekvenci bez sebemenší chybičky. Scéna, kdy Drogon vletí na bojiště za ho kouzelné Djawadiho hudby a priceless výrazu Jaimeho zosobňuje snad veškeré touhy všech skutečných fanoušků seriálu.

Tlachy, plky a kecy, v zásadně o nedůležitých a insignifikantních věcech, jsou hlavní náplní této k uzoufání nudné epizody. Tvůrci už zcela rezignovali na jakoukoliv sebelepší myšlenku a nabízejí jen otřepané klišé žvásty na meetingu nepřátel uprostřed pouště (v zimě). Poslední epizoda bývá zpravidla vrcholem série, tady je to ale přesný opak. Za podařený považuji jen úplný závěr podkreslený výborným hudebním motivem Ramina, který by za tohle mě vážně shrábnout Oscara. I když pak si zase vzpomenu na scénu, kdy Cersei neuvěřitelně dramaticky vyhrožuje Jaimemu, jen aby ho nechala v zápětí bez vysvětlení odejít, a plácnu se přes čelo. Sbohem, logiko.

Tenhle díl je všechno, jen ne logický. Na jednu stranu je závěrečná bitva úžasně efektně a choreograficky zpracovaná, dívá se na to suprově a pořád máte pocit, že je to ta stará dobrá epická Hra o trůny. Na druhou stranu je ale první půlka strašně nudná, protlachaná zbytečnými konverzacemi, až by člověk skoro řekl, že si tam vážně musí pokecat všechny dvojky, co se ještě nepotkaly. Navíc deus ex machina tu nabývá zcela nových hodnot - tolik debilních a nesmyslných momentů pohromadě jen tak nenajdete (samostatná partička sedmi nemrtvých, jeden se zrovna nerozpadne, prolomení ledu v kruhu, turbohavran, turboGendry, Benjen Stark, řetězy odnikud, kdo je přichytil - a to píšu jen to co mě zrovna napadlo). Vizuálně úžasný, ale jinak neuvěřitelně hloupý díl.