Azurovydrak

Ale jo. Po relativně slabém pilotu jsem schopný tohle akceptovat jako příjemný nadprůměr a vůbec bych se nezlobil, kdyby se i zbytek ubíral tímto směrem. Akce je na televizní poměry slušná a i když stomilionovým blockbusterům se pochopitelně rovnat nemůže, tak je na co koukat. Postavy jsou fajn. Spousta lidí to vyzdvihuje Falcona, což mě teda udivuje jelikož jsem ho považoval už od oznámení za mnohem menší lákadlo a stojím si za tím. On není špatný ale pořád si jede to svoje a časem se to omrzí. Oproti tomu Stan výborně uchopil Buckyho, přidal mu další vrstvu a ta nevyzpytatelnost a neustálý vnitřní konflikt právě činí WS mnohem zajímavějším než Falcon. Sice se tu opět najdou praštěné scénky, jako když reportérka poskytuje rozhovor pro stadion bez mikrofonu nebo se supervoják geniálně rozhodne zdržet konvoj tím že shodí lampu a pak se nechá zastřelit, ale zase to má své klady a těch je určitě víc, třeba nový Kápo je docela frajer a zajímavá postava, jsem zvědavý, jak se jeho charakter vyvine. P.S. Ten BLM aktivismus si ale Marvel může strčit někam

"Ale já, jsa nuzák, mám jen své sny. Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy. Našlapuj měkce, neboť šlapeš po mých snech." Nelžeme si do kapsy. Equilibrium je přepálené nereálné sci-fi béčko, které je nutno brát s velkou rezervou. Když ale divák přistoupí na režisérova pravidla, akceptuje pošetilou přesílenost hlavního hrdiny a naladí se na ponurou atmosférickou notu dystopické budoucnosti, najde v ní nevídanou krásu a filosofii. "Nevidíš to, Prestone? Je to pryč. Všechno, co nás dělá tím, kým jsme, jsme prodali." - "Nejsou války. Žádné vraždy." - "A co myslíš, že děláme my?" Téma filmu je totiž jako stvořené pro zamyšlení. Co nás činí lidmi? Byli bychom jimi i poté, co bychom ztratili city? Byli bychom schopni takovou věc dopustit? A pokud ano, našli bychom sílu se osvobodit, a znovu se jimi stát? "Postarám se, aby s tebou jednali šetrně." - "Oba víme, že oni nikdy nejednají šetrně." - "Potom je mi líto." - "Ale není. Ty ani nevíš, co to znamená. Je to jen bezvýznamné slovo pro pocit, který jsi nikdy necítil." Je opravdu smutné, jakým kasovním propadákem se tento snímek stal, jelikož je v mnoha ohledech nadčasový a zasloužil by si více uznání a pozornosti, než se mu dostává. "Buď opatrný, Prestone. Šlapeš po mých snech." - 90%

"You will give the people of Earth an ideal to strive towards. They will race behind you, they will stumble, they will fall. But in time, they will join you in the sun, Kal. In time, you will help them accomplish wonders." Jedno je jisté. Zack Snyder je vizionář s ikonickým stylem, který ne každému sedne. V Muži z oceli je to obzvlášť patrné, kdy na jedné straně Zack servíruje mytologicky i technicky dokonalé scény (třeba úvod na Kryptonu) a na druhé straně ho prokládá zbytečně častými flashbacky, které zpomalují tempo. Co se ale povedlo náramně je casting, především Russel Crowe dal roli Jor-Ela nevídanou hloubku skrze pouhých pár dialogů. Za to Zackovi odpustím i ten roztahaný střed - 80%

Při tom šíleném hypu by bylo pošetilé čekat něco jako film století, ale ulevilo se mi, že Snyder Cut mohu označit za ideální příklad toho, jak se ze špatného filmu dá udělat skvělý film. Pořád je to ale Snyder a zejména zezačátku ta jeho snyderovitost trochu bolí. Příšerně přeužívaný slow-motion bije do očí asi nejvíc, ale ani rekapitulaci z Úsvitu spravedlnosti nepovažuji v 4hodinovém filmu za přínos. Táhlé záběry na zasněžené pohoří též nekvituji s povděkem a scéna se zpívajícími vesničany si solidně zahrávala s mými nervy. Co si Zack může ale opravdu strčit za klobouk je pravěký formát 4:3. Štvalo mě to po celé trvání snímku a signifikatně zhoršilo jinak jistě skvělý zážitek. Nemůžu si pomoct než přemýšlet, zda až příště Snyder přijde s prohlášením, že "jeho vizi" podporuje, když si film pustíte na mikrovlnce, tak jestli to lidi udělají. Teď k tomu příjemnějšímu. Díky své stopáži, která mimochodem pocitově přijde o dost kratší, působí Snyderova JL konečně jako kompaktní příběh. Vedlejší postavy nejsou jen přitroublými postávači do počtu, ale dostávají vlastní originy a je to jen k dobru. Flash není ukňouránek z kinoverze, ale humorný sympaťak. Aquaman je pořád stejný rádoby drsňák, ale jeho gagy dávají větší smysl a víc sedí k jeho charakteru. Cyborg si prošel asi největší proměnou a z podržtašky se stal málem nejdůležitější postavou snímku. Dialogy u Snydera nikdy nebyl silnou stránkou a tady tomu není jinak, ale na rozdíl od kinoverze alespoň nervou uši a to je podstatné. Technické stránce nejde skoro nic vytknout, krom jednoho. Zřejmě půjdu proti proudu, ale Whedonův vzhled Steppenwolfa se mi zamlouval víc. Podivná kombinace blyštivé žiletkové zbroje spolu s miniaturní tvářičkou s prasečími očky nebyla nejštastnější, takže i když se Snyderův padouch chová konečně k světu, vzhledem ho dost zazdil. Akce je dost slušná, třeba hned úvodní sólo Wonder Woman nebo finální souboj, který přímo digitalizuje Snyderův rukopis. Ten epilog byl možná trochu přes čáru ale za tohle jsem schopen odpustit cokoliv. Snyder Cut jako celek není dokonalý film, ale oproti politováníhodné kinoverzi je to obrovské zlepšení a při tom obřím zájmu nejen fandomu mám vtíravý pocit, že Warneři si odstřihnutí Snydera ještě dvakrát rozmyslí - 90%

Oceňuji snahu Marvelu o změnu a inovaci, ale tím bohužel veškerá chvála končí. WandaVision je totiž jako celek zklamání, až mě udivuje, jak oddané osazenstvo si tato minisérie získala. A to je dobře, jelikož to Marvelu přeju, ale tipuju, že je způsobeno spíš dlouho odmlkou a vyhladovělostí po novém contentu nežli kvalitou samotného seriálu. Elizabeth Olsen mám rád, je vidět, že se snaží a ví, jak s Wandou pracovat, ale slabý scénář jí podráží nohy. Paul Bettany je na tom o něco lépe, jeho Vision je zábavný a jeho gagy jsou asi nejlepší částí seriálu, ale žádný zázrak to také není, a to především kvůli úvodním dílům. Tempo je hrozně pomalé, vláčné, nehybné. Nápad se sitcomem nezní špatně, ale to by ten sitcom musel být vtipný, což není, a to je kámen úrazu. Povedených frků je minimum a většinou se seriál jen nese na vlně popularity Wandy a na tom, že ji mají fanoušci rádi. Monika Rambeau je snad ještě nudnější než její matka, Evan Peters, jehož cameo jako konkurenční Quicksilver mělo být highlightem, je tady akorát k smíchu a podává nesrovnatelně horší výkon než ve filmech od Foxu, kde byl výborný. No a Agatha, ta je už jen hřebíček do rakve, trapnější a otravnější záporačku by člověk pohledal, i když to byla nejspíš pointa. Dobrý závěr mírně vykoupí ryze průměrný začátek, náhled do Wandiny minulosti je dobře zpracovaný a vyvolá i emoce, ale kromě toho bych nenašel jediný unikátní, pamětihodný, zapamatovatelný okamžik. Seriál neurazí, ale vše se vykouří z hlavy, jakmile dojedou titulky, v podstatě nemá ani žádný pořádný dopad na dění v univerzu. A to je na takto anticipovanou sérii žalostný výkon. 45%

Nadupaný začátek. Lincoln konečně působí jakože má snad i něco jako charakter a přestává být otravný, tak to snad vydrží

Zrovna když jsem si říkal že seriál upouští od banálních zápletek, infantilních dialogů a plochých postav, tak často přítomných v první sérii, se na scéně objeví jedno-dimenzionální slaďouš Lincoln, jehož zřejmě jediným posláním je balit Skye. Až k uzoufání omílaný Trip má v kategorii nudnosti silného konkurenta. Hurá

Můj největší obdiv dozajista patří herečce Alicii Vikander, který svým výkonem vytvořila archetyp odhodlané milující ženy, zde je Oscar zasloužený zcela po právu. Její postava je opravdu výborně napsaná a ještě lépe zahraná. Částečně i proto mi přišlo, že Einar aka Lily neprojevuje ani zdaleka dostatečný vděk, jaký by si Gerda zasloužila, neb její podpora i přes nutnost těžce snášet rozpad manželství a v době obzvláště vyhrazené proti deviantům je obdivuhodná. Trans tematika obecně není můj šálek kávy, ale tento film je opravdu zručně natočený a velmi zajímavý. 85%

Je fér zmínit, že o konec Agentů jsem se řádně bál, zejména když předcházející šestá řada se nijak zvlášť nevytáhla a po zkušenosti s Hrou o Trůny jsem též nebyl fanouškem rozhodnutí poslední 2 řady zrychlit, zkrátit, osekat a co nejrychleji uzavřít poměrně dost rozvětvený děj. Proto cítím úlevu, že sedmá a poslední série předvedla relativně důstojné rozloučení, za které se scenáristé nemusí stydět, přestože k dokonalosti má též daleko. Pokud mě totiž zklamalo a zmátlo podivných, nedovysvětlených 10 minut z šesté série, tak začátek sedmé nastupuje přesně v tomtéž duchu - bez rozmyslu skáče z místa na místo, mezi časovými osami, spoléhá na divákovu znalost předchozích sérií a rychlou schopnost dedukce. Během toho se bohužel trochu vypařil tzv. enjoyment faktor a i já, který mám celkem rozsáhlé znalosti MCU univerza, jsem se často orientoval jen dost matně. Po kostrbatém rozjezdu naštěstí dost zachraňuje nástup Daniela Sousy, který se rychle získal mé sympatie a vnesl do rigidního týmu agentů něco nového. Prostřední část seriálu je obecně nejlepší, a zejména si mě získala Elizabeth Henstridge svým režijním debutem As I Have Always Been, bez debat nejlepší epizodou. Závěr na druhou stranu mírně zklamal, byl, jak je u Agentů zvykem, narychlo utnutý a poslední rozloučení bylo hodně out-of-characters, jelikož důvod pro rozpad týmu byl vskutku banální. Tak jako tak jsem však rád, že jsem dostali alespoň takový konec, jaký jsme dostali, jelikož si Agenti o zrušení koledovali každý rok, prakticky už od třetí série. Dávám solidních 70% a jednou provždy se loučím s touto epochou MCU.

"I have seen the future... carry on this mission and cherish it, for it will be your last mission together." S přehledem nejlepší epizoda série, i když na Self Control se to stále nechytá. Elisabeth Henstridge při svém režijním debutu doslova vytírá zrak. "Yet this is the nature of family, isn't it? I have seen it countless times on countless worlds. People arrive, so we celebrate, and people leave us, so we grieve. We do what we can with the time in between, but the cycle is always there. No one escapes it. Not even me."