Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Horor
  • Animovaný

Recenzie (236)

plagát

Sedliacky rozum (2017) 

Perfektní dokument, pokud se chcete nasrat! Funguje to dokonale! Jinak poměrně jednostranná záležitost, kterou mohli namísto dvou slušňáků, co působí, jako by právě opustili nedělní katechismus, zvládnout podstatně lépe skuteční investigativní žurnalisti, co mají koule a nebáli by se jít na dřeň a rozmáznout to hovno Hrabišovi po xichtě daleko víc. Osobně bych uvítala trochu víc odbornosti, ale chápu, že jsou mezi námi i voliči ANO s ýkvé řepky olejné a pro ty asi dobrý... Pro představu o tom maďarském, zkurveném, zlodějském, vypočítavém, vykořisťujícím, slizkém, prolhaném (zlodějském už jsem říkala?), estébáckém, bezcharakterním zmrdovi, který to ve skutečnosti ale s naší (Agro)republikou myslí samozřejmě upřímně a ochranitelsky a do politiky vlastně vůbec nechtěl, to bohatě postačuje. Doufám, že to pár jedinců se zbytky rozumu přiměje vyhodit ve slevě koupené Vodňanské kuře a skartovat volební lístek Babitchovy koblihové strany jako první. (No dobře, jako druhý, hned po tom s třešničkami...) Čtyři už jen za to, že něco takového vzniklo. Teď jen tu naši veřejnoprávní tévé přimět, aby to před volbami tak týden v kuse vysílala v prajmtajmu...

plagát

S láskou Vincent (2017) 

Originální? To bezpochyby! Ale budu za urýpaného burana a s klidem prohlásím, že se mi na film díky tomu, jak byl natočen, dívalo vcelku špatně. Zpočátku, než oči přivyknou, je ten rozpohybovaný impresionismus dobrý tak akorát na bolehlav. Ale pokud to ustojíte, dá se to dokoukat, jen nečekejte žádné dějové terno. Hlavní postava se tak nějak potácí filmem z místa na místo, od osoby k osobě a z celého počinu je cítit silný lartpourlartismus. Což je škoda, nápad by to byl vcelku zajímavý, jen kdyby mohl stavět na silnějším základu a neutápět se ve formě. Takhle zůstanou ukojeni akorát fanoušci holandského Schmitzera a my ostatní, které nechávají impresionistické tahy štětcem naprosto v klidu, krčíme tak nějak rameny a asi si radši počkáme, až nějaký řádně zhulený režisér natočí Pičassovy odporné bordely na plátně, to se aspoň pořádně od plic zasmějeme.

plagát

Snehuliak (2017) 

Ten den jsem se rozhodla vidět Sněhuláka, a to hned ze dvou důvodů: Zaprvé, chtěla jsem, aby mé oči přivykly pohledu na věčně zasněženou krajinu, až po zveřejnění výsledků voleb sbalím kufry a odjebu se nejlépe do Grónska. Zadruhé, chtěla jsem vytáhnout kamarádku, toho času v depresi z odcházejícího otce jejích dětí, čehož jsem hned v počátku filmu, kdy od ženy a syna utíká jejich chlebodárce, poněkud zalitovala. Inu, to holt člověk nevěděl. Věděla jsem ale, že jdu do poměrně rozvláčného filmu s údajně mnou tolik "milovanými" dlouhými záběry, tudíž jsem do kinosálu nakráčela s notnou dávkou skepse. A světe div se, to, z čeho místní (j)elita, samozvaní erudovaní filmoví kritici a honiči nad knižní předlohou vzteky mlátí do klávesnic, nebylo vůbec špatné. Ódinzaplať se nekonala druhá Wind River s nekonečnými pohledy na zasněženou severskou krajinu a útrpně nudnými pasážemi o hovně. Uběhlo to celkem svižně a to hlavní, co se mi chce filmu vytknout, je jen přílišné množství různých dějových linek, které jsou ve finále naprosto zbytečné a v průběhu děje jen matou a tvoří zbytečný mrdník okolo vrahonaháněčky, která mohla být ještě intenzívnější. Ta je ale i tak solidní, vrahoun staví sněhuláky, lidi kvůli tomu ztrácejí hlavu a nebýt těch slepých uliček, postavila bych tu dnes sněhuláka se čtyřmi knoflíčky. Takhle to bude jen za 3,5.

plagát

Soumrak templářů (2017) (seriál) 

Očekávala bych od kanálu History, že nám předloží opravdový kus historie; ukáže, jak to bylo s templáři, zaměří se na to, co vedlo k jejich vyvraždění, zpracuje proces s Žakem a rozebere vztah mezi králem, rytíři a papežem. Místo toho jsem měla sem tam pocit, že sleduju Templ v růžové zahradě, což kulminovalo hlavně v posledním díle. O úloze a životě templářů jsme se dozvědeli hovno, Žak odcválal na koni, aniž by mu za patama hořelo, Filip Slizký si k bájnému pátku 13. ani nečuchl, a tak všichni šťastně hledí vstříc nové sérii... Ale abych jen nekafrala, musím říct, že jsem se po celou dobu dobře bavila..., na nepřesnosti jebat, když je zajímavý a napínavý děj. A ten jsem dostala. Královské i nekrálovské intriky á la Trůny, naprosto dokonale zahraný papež, dobře vybraní herci, skvělé lokace včetně těch "našich", dobrá výprava a jelikož jsem žena, potěšila i ta dějová linka okolo královny, která byla slušně napínavě podaná (až na ten zmiňovaný telenovelský poslední díl). Pokud se člověk povznese nad poohýbanou historií, dostane příjemný seroš, který účel zabavení rozhodně splní.

plagát

Srdečne vás vítame (2017) 

Je to jasné. Frantíci, v současné době tedy spíš obyvatelé galského chalífátu, nemůžou řezat do muslimů, neboť ti by záhy řezali do nich, a tak odněkud vyhrabali cigány a vzali si na paškál je. Což o to, morgoši byli vcelku trefně ztvárnění, tedy pokud by se člověk vrátil v čase tak o 70 let, kdy největší hrozbou ze strany kočovných čmoudů bylo, že vám ukradnou slepici. Dnes už totiž nikdo nekočuje (proč taky, když dostanou nové byty a dávky takové, že by jim průměrný český důchodce záviděl) a vytvořili si nádherné a čisté satelity, například Chánov či District 9 (pardon, samozřejmě mám na mysli Luník), kde jejich elita (prof. Tukabel, RNDr. Jolanda, CSc. a jiní) kulturně obohacuje nás, "býle gadže more". Žabožrouti si sice umí stále sami ze sebe udělat srandu, ale přes ten nános multikulti aby jeden váhal, zda to vlastně ještě humor je, nebo je ta politická korektnost už sežrala jako ta "rakovyna pyčomore". Povinně tedy čumíme na ukázku, jak i fuj fuj Francouz se standardní dávkou pigmentu může být horší a vychcanější než romský spoluobčan, z čehož je mi na blití, humor nehumor! Sluníčkářská rodina si lže do kapsy, demagogicky si namlouvá, jak je tolerantní, jen aby si manžel/syn/soused/cigán... nepomyslel, že se jich týká to ohavné slovo začínající na "r" a končící na "asista"! Ano, je to myšleno jako humor, ale dle mého jsme tím už tak přesycení a masírovaní v reálném světě, že to málokdo z nás tak bude brát. A to je prostě taky xblití, dáni a pávové, nemůžu si pomoct. Nevím, co si kdo chtěl tímhle filmem dokázat a jestli vůbec něco, každopádně abych jen "nekrytyzovala jaj dylyno", musím říct, že se mi líbil neamerický koncept komedie. Jsem totiž přesvědčená, že kdyby se "režyje" ujal Holý Úd, byli bychom svědky konceptu "nastěhovaná cigánská rodina v luxusní vile -> malý mrdník -> větší mrdník -> postupně gradující fekální humor -> naprosto absurdně vygradovaný ultramrdník a luxusní vila na sračky". I když morgoši dělali bordel, byla jsem vděčná, že se tvůrci rozhodli tenhle koncept nesledovat a jít tak nějak svojí cestou. Vcelku potěšily i příjemné herecké výkony, byť ústřední MILFka občas až moc přehrávala a ten francouzský James Franco tam byl úplně na hovno, asi jako "ynstytut" IQ Roma Servis u nás v Česku. I když... zamyslím-li se nad tím, z tohohle prostředí by možná mohla vzejít nějaká komedie, už třeba jen proto, že na takový oxymoron jako je "IQ Roma" nenarazíte moc často. Někdo by měl asi cinknout té Tukabel a nabídnout jí roli, mohla by se pod správným vedením ještě Trošku víc blejsknout, dyk more!

plagát

Stratený v džungli (2017) 

Tak jsem si dnes večer udělala výlet do džungle a musím říct, že zase takový kástingový obrprůser, jaký jsem čekala, to nebyl. Pravda, trochu jsem se bála, neboť posledně, když se Daneček ocitl v pusté přírodě, lobotomicky čuměl a prděl pod režijní taktovkou nějakého zkurveného artového masturbanta, to byl takový sračkoid, že bych skutečně nic podobného už podruhé vidět nechtěla a radši bych se nechala opíchat tou bandou červených mravenců. Tentokrát ale skutr „Hery“ vcelku zajímavě courá po Zapovězeném lese, sem tam máchne nějakým klackem (jak už jsme u něj ostatně zvyklí), místo s hady mluví s přeludy a občas si vymáčkne nějakou Bradavici. Scénáristicky dobré, kamera pěkná, pár scén hodně naturalistických a připisuji velké plus za ten spektakulární pohled na hvězdnou oblohu…; ale tak nějak mi k většímu zážitku a napětí „něco“ chybělo. Bohužel nedokážu definovat, co by to „něco“ mělo být – zkusím to doplnit, až si loknu ayahuasky a olížu pár pralesních žab. Pak to možná zvednu i na 4.

plagát

Střelný prach (2017) (seriál) 

Spiknutí Geje Fóxe aneb Kterak si katolíci chtěli vystřelit z protestantů. Na Bibli to sice neodpřisáhnu, neboť by to pro mě mělo zhruba stejnou hodnotu, jako přísahat třeba na Ezopovy Bajky, nicméně musím přiznat, že jsem si nemyslela, že moje maličkost (po Billu Maherovi druhý největší světový heretik) bude kdy fandit té partě od římskokatolíků. Musela jsem si u toho sledování sakra připomínat, jaká naprosto ekvivalentní zmrdstva byli římští schopni páchat, a že jsou si se svými protestantskými nemesis v násilném obracení na víru a potírání toho, co se jim nehodí do krámu naprosto, ale naprosto rovni... Minisérie se může pochlubit naprosto precizním zpracováním; tíživá atmosféra té doby je výborně vykreslená, kulisy se všemi detaily jsou zkrátka dechberoucí a hudba je rovněž perfektně komponovaná. Nebýt obsazení křečovitého Džona Snoua, který tentokrát ví jen o něco málo než nic, zato si ale pečlivě hlídá, aby náhodou neměnil svůj permanentně bolestínský výraz (pracovně též nazvaný "skřípli-mi-koule-ale-myslím-si,že-mi-to-dělá-seksy-kukuč"), koukalo by se na to ještě lépe. Chválím taky možnost brát to jako edukační materiál, až za pár let budeme v utiskované menšině křesťanů/ateistů praktikovat naši víru/indiferentnost natajno ve většinově muslimské společnosti. Výhodou pro nás bude, že výbušniny se toho času budou shánět velmi snadno.

plagát

Svet pod hlavou (2017) (seriál) 

Čest, soudruzi a soudružky! Tak jsem zdejší komentáře prověřila po politické linii a tak nějak bylo asi už vše napsáno. Každopádně i přesto se mi chce vykonstruovat nějaký koment tak, aby to "straně a Šejbům vyhovovalo". Konečně se na české scéně objevil koukatelný seriál s perfektní atmosférou, výbornými hereckými výkony, sympatickou zápletkou a navíc nabitý skvělými retro hláškami. Tvůrcům se podařilo stvořit celek, který zaujme a baví, což je v dnešní době sračkoidních seriálů celkem zázrak. Jak už to u filmů a seriálů tohoto typu bývá, časový paradox má své nedostatky, respektive spíše záhady, ale nijak závažné a rušivé. Pozorné diváky budou bavit občasné drobné "easter eggs" (poznámka pro češtinské hnidopichy: ano, jsme na ČS databázi, ale lepší český ekvivalent mě teď o půl druhé ráno prostě nenapadá, tak ani nezkoušejte otevírat hubu). Závěrečný díl by zasloužil delší stopáž, od určité chvíle byl krapet uspěchaný a s až neuvěřitelně hladkým průběhem dané situace. Kladně hodnotím všechny ty osmdesátkové hudební reference, to je jedna velká nostalgie a hned má čék náladu vybordelit "dvojče", vyštrachat pár kazet a s řetězem z céček kolem krku křepčit po obýváku (jak po minovým poli?)... Opravdu seroš bez příkras, s napětím i humorem, takže uděluji zasloužené čtyři rudé hvězdy a doufám, že podobně kvalitních seriálů uvidíme v té naší naštěstí už ne socialistické vlasti stále více.

plagát

The Wall (2017) 

"Wí dount nýd nou edjukejšn", řekli si v libovolném Zkurvystánu na Bohužel-až-příliš-Blízkém-Východě a s pevnou vírou, že vzdělání je fuj a jediná znalost, kterou mladí teroristé potřebují, než se rozletí do světa, je znalost zbraní a výbušnin, zbourali jedinou místní školu, ze které zbyla jenom ta jedna Zeď. Za tou si na schovávanou s neviditelným nepřítelem hraje prototyp mačistického emerického vojáka, zatímco jeho parťák si řekne, že to nemá Cenu a zabalí to už před Zdí. No a náš hrdina chytne povídavou a záhy už na vysílačce ladí muslimskou linku důvěry, aby poté, co vyplýtvá svoje pětiapůlmilimetrové argumenty, své nitro zcela otevřel tomu hodnému Abdulovi Ibn Kozomrdovi dřív, než čerstvě zamilovaná buzna balení kakaových věnečků. Pruhovaně-hvězdičkovaný, bílomodročervený patos z toho jen kape, avšak díky zbytečně nenatahované stopáži je tento minimalistický filmík koukatelný a ačkoliv se ve finále stane jen další cihlou ve zdi podobných filmů, zaslouží si přece jen trochu víc, než jen odstřelit ránou z milosti.

plagát

To (2017) 

Haló, I.T.? - Prosímvás, nějak mi u Toho nefunguje atmosféra 80. let, ale když spustím Divnověci, tak funguje dobře, nevíte, co s tím? - A zkoušela jste to vypnout a zapnout? - Zkoušela, ale nepomáhá to, nemáte na To nějaké jiné řešení? - Zkuste ještě chvíli vyčkat... - Vyčkávám jak debil, leze To rychlostí vytáčeného připojení! - No vidíte, a máte hned osmdesátkovou atmosféru! ... Já vám nějak nevím, ale tohle To mě nijak zvlášť neoslovilo. Bylo sice drsnější, ale to To nezachrání, když dvě hodiny vesměs prozívete nudou, semtam se jakože na povel leknete prasknuvšího balónku nebo bubajícího digiklauna, ze kterého díky té hydrocefalické digitalizaci nejde zdaleka taková hrůza, jako z jeho indicky kořeněného předchůdce. Tajemno nahradily tři řady zubů a explicitní útoky, přitom někdy je síla právě jen v tom naznačení a ponechání zbytku akce na divákově imaginaci, zvlášť pak u Štěpánových adaptací. No, ve druhé části se snad dočkáme sympatičtějšího obsazení a doufám, že i kratší stopáže.