Recenzie (127)
Hrbáč (1997)
Film mého dětství - všechno, co bych na něm normálně kritizoval je jenom součástí mojí krásné nostalgické iluze. Marie Gillain <3 ... to byly časy :)
Vetřelci a lovci - Zrozen bez porodu (2009) (epizóda)
Až do odhalení lovce jde o výborný schizofrenický thriller. Co se děje potom je jen smutný vtip. Jinak je vše při starém, Stašová je stále paní herečka a Hrušínský pan neherec.
Mariňák (2005)
"Každá válka je jiná. Všechny války jsou stejné." 70%
X-Men: Posledný vzdor (2006)
Nějak tomu chybělo srdce, jako když by si to Ratner chtěl co nejdřív odbýt, aby se mohl zase vrhnout na svoje další, veskrze průměrné, projekty. A co jako měla znamenat ta náhlá tma na mostě? A kupa dalších nelogických momentů včetně přihlouplého konce? Nemůžu si pomoct, tohle je podle mě naprostá neúcta k divákovi. Za to First class, to je úplně jiná třída.
Zamilované zvieratá (2007)
Vtipné, dojemné, krásné ... a část s primáty lehce znepokojující ^^. Hezkou hudbu Philipa Glasse bych poznal i se zacpanýma ušima.
Čokoláda (2000)
Příběh o tom, že stát si za svým názorem se vyplatí - i když vám někdy okolí dá to, že jste odlišní, pěkně pocítit. Geniální soundtrack.
Obušok, z vreca von! (1955)
Chápu, že do většiny poválečných filmů se nějakým způsobem protlačily komunistické ideologie, ale toho, v jaké míře se tak děje u této pohádky, jsem si opravdu nemohl nepovšimnout. Hloupý, podlý, tlustý a ošklivý statkář škodí dělnické třídě (o co míň má dělník rozumu, o to víc zpívá - takže vše v pořádku), soudruh se zprvu situaci snaží řešit mírovým způsobem, ale nakonec pochopí, že je potřeba se uchýlit k fyzickému násilí (jako symbol represivních orgánů zde funguje co jiného než obušek). Náboženství je zde reprezentováno opileckým ponočným. No, politiku nechám radši stranou, to bych mohl nasolit odpady většině filmů z předrevoluční tvorby. Pravda ale je, že mě tahle pohádka vždycky děsně iritovala. Vážně mi není jasné, jak se tahle stupidita mohla stát českou pohádkovou klasikou.
Aurore (2005)
Velmi silný snímek, který už nikdy nechci vidět. Smutek, marnost a hlavně vztek - to jsem cítil při epilogu, který, doufám, nedovolí nikomu zůstat chladným pozorovatelem.
