Chipešek

Ač je "nůžkoruký" Edward po příběhové stránce předvídatelný (archetypální boyfriend-svině) a lehce děravý (*Spoilery* Kde proboha pořád bere ty kostky ledu? A proč se za ním Kim nikdy nevrátila? */Spoilery*), chápu, že tyhle díry byly chytře umístěny pro uspokojení potřeb klišéchtivého vzorku diváků, podle kterých to zajisté na konci "vše krásně klaplo". I bez těchto úmyslných přešlapů je pro mě výsledek první spolupráce Burtona a Deppa příjemným a dojemným zážitkem. A klidně bych za to dal nůžky do ohně.

Komedie ze země kulturně i zeměpisně tak vzdálené líčí příběhy nám tolik blízké. Funguje to? Ano, a to i díky obrovskému nadhledu, s jakou se poměrně předvídatelného příběhu Hirani ujal. Právě to, že film se nebere vůbec vážně spolu s velmi sympatickou ústřední trojicí a kupou filmařských nápadů, tvoří dohromady recept na to, jak bezproblému udržet divákovu pozornost skoro 3 hodiny. Vynechat těch pár míst s fekálním humorem, byla by to plná palba. Laťka pro americkou komediální tvorbu je každopádně nasazená hodně vysoko. 85%

Pár nadčasových scén (továrna), aktuální námět (ta nafouknutá bublina v podobě gastronomie se už dostala i k nám), ale také spousta nudné vaty. Vlastně celá linka s cirkusáckým synečkem byla pro mě dost nadbytečná. 65%

Po delší době konečně nějaký dospělejší animák. Now? We ride!

Až na část s moderní anglickou rodinkou závislou na updatování statusů a popových rychlokvaškách se jedná o velmi důstojné zahájení. Postrádá sice pompéznost ceremoniálu v Číně, ale například artově zpracovaná industrializace Anglie, navíc podbarvená výjimečnou hudbou, působila nanejvýš efektně. Přítomnost Mika Oldfielda a Rowana Atkinsona potěšila.

Příšerně trapný paskvil a pro mě zároveň naprosté dno komediálního žánru, s odpadem neváhám ani vteřinu. (Zhlédnuto v zájezdním autobusu) 0%

Pán prstenů pro mě už dávno přestal být jen filmovou trilogií a stal se něčím víc...

Rádoby chytrý film, který selhává ve snaze přiblížit se svou mazaností kouskům jako Dokonalý trik, stylovostí Parfému a hláškami zasazenými do zábavné akce á la Iron Man. Takže už nám tu zbývá jen Zimmerova hudba a charisma Roberta Downeyho Jr. se zdatně sekundujícím Jude Lawem a andělskou mrchou Rachel McAdams. Skoro se divím, že to tolika lidem stačí k vynášení filmu do nebes.

Jasně, že je to plné klišé, patosu a nesmyslností všeho druhu, ale koho to sakra zajímá, když celou stopáž schytáváte jednu hlášku za druhou (Whedon je scénáristický meister, to ukázal už ve Firefly) a skoro dvě a půl hodiny téhle pompéznosti uteče ani nevíte jak. Prostě podobně zábavné jako Vaughnova První třída. A Jeremy Renner coby Hawkeye by si zasloužil svůj film.

Uznávám dopad Pulp Fiction na pozdější vývoj kinematografie, film samotný až na pár zapamatovatelných hlášek však jde dost mimo mě. Možná tu pečlivě skrytou genialitu objevím, pokud se někdy zmůžu k další projekci, v nejbližší době to ale určitě nebude.