.baris.

Ani jsem to nedokoukala... Captain Marvel je tak boží postava a tvůrci jí takhle dodrbou. Je mi trapně za ně.

Hlavní problém nových Želv tkví podle mě v tom, že moc nevědí, co od sebe chtějí. Na pohádku pro malé děti je to moc akční, divoký a rozeřvaný, málo pohádkový a i animace odpovídá spíše starší cílovce. Na film pro velké děti a dospělé je to ale moc dětský s příliš prostou zápletkou. Animace je asi cool (třeba želvy jsou za mě vizuálně v pohodě), ale občas je to za mě "cool" až moc. Příběh je jednoduchý, jakžtakž funguje a drží pohromadě, vtipy už jsou ale o poznání horší (zasmála jsem se jednou, aneb "podepiš mi dítě"), tam se snímek sype. Úplně nejhorší je dabingový pokus o převedení původních narážek do českého prostředí, to je naprostý peklo. Poslední půlhodinu už jsem navíc dost často koukala na hodinky, protože jsem se prostě a jednoduše nudila. Úplně špatný to není, ale k fakt dobrýmu to má tedy hodně, hodně daleko.

Je to sladký? Je, a místy fakt hodně. Ale ono to nevadí, když to člověka chytí upřímně za srdce. A tak moje romantický, naivní a hloupý já, který by si přálo svět lepší, hezčí a plný Ryanů Goslingů, plesá, skáče radostí a pláče dojetím. Linka vypravěče tomu celému dodává hlubší rozměr, povyšuje příběh nad jiné, tradiční klišé snímky a dojímá mě, jen si na ni vzpomenu. Své taky dělá fantastický casting, protože Ryan Gosling je jako vždy skvělej, Rachel McAdams, ač nepatří mezi mé oblíbenkyně, mu zdatně sekunduje a chemie mezi nimi je prostě neskutečná. Postava Allie je minimálně místy trochu protivná, ale zaplaťpánbůh za to, protože díky tomu se z plochého charakteru stává člověkem, se kterým se lze identifikovat. Vzhledem k její rozmazlenosti a protivnosti o to víc dojímá Noahova láska, jenž je tak prostě hlavním sympaťákem celého filmu, kterému v mých očích nejde nepřát. A tak kdykoli slyším ten nádherný klavírní motiv, nechávám se unést do světa, ve kterém láska na celý život existuje - a já, nenapravitelný romantik, chci věřit a věřim, že takový svět je skutečný.

Film, okolo kterého byl velký humbuk a který zároveň není ani zdaleka tak šokující, jak jsem vzhledem k tomu humbuku čekala. Směřuje odněkud někam zcela logicky a tím pádem předvídatelně a z vytyčené cesty neuhne ani o píď. Je to celkem zajímavá sonda do současných vztahů, bohužel ale jen náznakem, nedotažená a trochu povrchní, i když se snaží tvářit, že to tak není.

Roztomilá, divoká a bláznivá jízda se skvělým obsazením, která přináší i nečekaný a velmi přesný přesah. S lehkostí, něhou a humorem totiž trefně reflektuje ožehavá aktuální témata aniž by zašla za hranu únosnosti, vkusu, nebo aniž by se prostě a jednoduše stala jen trapnou a hloupou feministickou agitkou. Milé překvapení.

Film, na který jsem se hodně těšila a který mě bohužel dost zklamal. To je asi ve zkratce můj hlavní dojem z tohohle kousku. Námět zní skvěle, bohužel prazvláštní scénář, který hlavně zpočátku děj spíš zpomaluje a otravně vysvětluje každý detail (dlouholetí přátelé jistě budou vědět, že jedna z postav pracuje jako učitel tělocviku, ale scénář to potřebuje sdělit divákovi a nenapadne ho nic lepšího, než aby postava začala svým dlouholetým přátelům vyprávět o tom, že je učitelem tělocviku), a někteří velmi slabí herci (čest výjimkám jménem Hofmann, Pauhofová a hlavně Maštalír, kteří film herecky táhnou) ho srážejí do bahna průměru. Nebojím se říct, že prvních čtyřicet minut jsem se nudila, scénář jako kdyby vůbec nefungoval, řešily se příliš velké banality (to, abych jako divák věděla, jak nudný a prázdný život postavy žijí, se dalo ukázat v 10 minutách) a první opravdu zásadní zvrat přišel prostě příliš pozdě. Naopak závěrečných 40 minut je absolutně strhujících a dalo mi to, co jsem od filmu čekala celou dobu. Opravdový nářez. Děsivá a zároveň absolutně realistická sonda do utahaných partnerství a manželství přinesla nečekané a výborné wow situace, kdy jsem opravdu zírala s tlamou dokořán. Bohužel to už prostě nestačilo, protože jsem se k téhle skvostné pasáži samou nudou skoro neprokousala. Velká škoda. Nezbývá tak než doufat, že se do takové fáze ve svém vlastním vztahu nikdy nedostanu, už jen ta představa, brr..

Aaaa pozor. Den od předpremiéry a ČSFD znalci už opět nakládají. Tak hele... Ten film má své mouchy. Úvod se za mě moc nepovedl (wtf mimina?) a snímek první hodinu neví, jestli chce být vtipnej, nebo vážnej. Některé vtipy jsou super (fakt ze srdce jsem se zasmála), některé ale trapné nebo na sílu. CGI je místy naprosto šílený. Má to drobný dějový dírky. Ale když si vzpomenu, co bylo DC schopný v posledních letech vyprodukovat, tak mi to fakt nepřijde vůbec blbý. Druhá hodina je dokonce moc dobrá a v mých očích tu první přebila natolik, že jsem z kina odcházela fakt spokojená. Keatonův návrat je dojemnej i pro mě jakožto pro člověka, kterej viděl jeho Batmana až v dospělosti. Supergirl je skvěle vybraná, neni přepálená a trapná. Camea mě bavila. A Miller? Ten film táhne úplně s přehledem. Konec je brutálně dobrej a dojemnej a já teda to hodnocení na první dobrou klidně napálim i s tim, že za čas půjde asi o něco dolů. Pokud by ale komiksové filmy vypadaly takhle, jsem s tim úplně ok. Pořád říkám, že Flash má za mě ze všech superhrdinů úplně nejzajímavější osobní příběh, a tak doufám, že jsme ho na plátně neviděli naposled.

Brutálně dobrej film. Nenápadně, skvěle gradující. Gosling je naprostej král.

Takovýhle filmy mě prostě neba, sorry. Asi jsem málo art, ale fakt nechápu, že zrovna tenhle snímek dostal svého času tak masivní reklamu. Plytká záležitost, která se tváří jako něco víc, ale reálně nedává hloubku ani kontext, a tak jsem jako divák neměla šanci k postavám přilnout. Chápu, že to má být výsek z života obyčejnýho průměrnýho člověka bez větších zvratů, a asi z toho máme jako vidět nějakou prázdnotu a zoufalství tý všednosti, ale to se přece dá (a dokonce by se to i mělo) ztvárnit tak, že to bude emočně plný. Tohle tak bohužel nebylo, já z toho necítila vůbec nic. Hlavní hrdinka pořád brečí a já nechápu proč, protože prostě vidim jen povrch a nedokážu vůči ní mít vůbec žádnej soucit ani se s ní nějak ztotožnit. Herecky je to šíleně toporný, hlavně Franta je už po hlase absolutně hrozivej a celou dobu mě brutálně iritoval. Alena Doláková každou emoci ukáže tak, abychom všichni najisto chápali, co její postava cítí, a minimálně místy už je to prostě moc. Ale tak hlavně, že to je černobílý.

1. řada: Vlastně ještě pořád nevím, co si o tom myslet. Je to rozhodně hodně originální a svébytný počin, ale mám s ním jeden zásadní problém, a to ten, že jestli to měla být komedie, tak to za mě nefungovalo, protože jsem se nezasmála ani jednou. Přišlo mi to celý spíš strašně smutný. Pomalý tempo mi nevadilo, i když je fakt, že místy bylo fakt hodně pomalý a seriál víceméně plul bez větší zápletky, jen sledující jednotlivý postavy. Ale to vlastně bylo docela fajn a osvěžující, protože tady byly charaktery tak brutálně dobře prokreslený, že to všechno utáhlo a já se fakt nenudila. Místy jsem jen fascinovaně s otevřenou pusou sledovala, jakou bandu tady dokázali tvůrci dát dohromady. Tady by bylo v soutěži, kdo je největší kretén, opravdu dost obtížné určit vítěze. Celkově? Znechucení. To je asi to správný slovo, který bych k tomuhle seriálu přiřadila a který jsem s každou další epizodou cítila víc a víc. Hodně dobře vybudovaný a hodně autentický znechucení.