Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Animovaný
  • Komédia
  • Krátkometrážny

Recenzie (4 207)

plagát

Ptákoviny (1994) (relácia) 

Občas celkem zábava, Dejdar ušel...

plagát

Volejte Novu (2003) (relácia) odpad!

Naprosto zbytečná "věc".

plagát

Serpico (1973) 

Dávno před kvanty policejních filmů, ve kterých se spravedliví a čestní strážci zákona potýkají se svými zkorumpovanými kolegy (naposledy např. Hrdost a sláva) tu bylo Serpico. Nebo vlastně "byl", protože stejně jako snímek se jmenuje hlavní hrdina-policajt v podání výborného Al Pacina. Film má podobný bezútěšný podtón, se kterým se lze setkat v nepříjemné realitě - nemohl jsem si pomoci, aby se mi během stopáže několikrát nevybavil zoufalý boj proti systému v nadnárodních korporacích a megalomanských firmách, které si se svými zaměstnanci dělají v podstatě co chtějí. Že to nemá nic společného s korupcí? Možná ne zase tolik, ale několik důležitých styčných bodů zde lze najít... Al Pacino pak v tomto působivém dramatu bojuje proti zkaženému systému tak urputně a bez ubývajících sil, že mu v dnešní době může jeho filmovou houževnatost závidět nejeden kravaťák... Bravurní.

plagát

Kapitán Ron (1992) 

Tak tohle je vážně hrozný film, nicméně ve dvanácti jsem si myslel něco jiného. Prostě dobrodružství pro celou rodinu. Brrr :-)...

plagát

Štvrté proroctvo (2009) 

Budu se sice opakovat, ale tohle se někomu povedlo, takže to klidně zopakuji: za tento nenápadný, o to údernější letní miniblockbuster by se nestyděli ani pánové jako Steven Spielberg, či Michael Bay (i když ten takovouhle "nudu" už asi nikdy nenatočí). Snímek jako celek funguje dost přesvědčivě, koukání na hodinky u něj také jistě nehrozí, a jediné, co mi drásalo nervy byly trapné, suché a neupřímné dialogy, které se ve dvouhodinové stopáži občas - vlastně dost často - mihly (nejvíce u "rodinných rozmluv"). Jinak první katastrofa ve mne zanechala zřejmě nejsilnější kinozážitek roku 2009, tak se těším na Avatara, protože ten tuhle scénu strčí do kapsy :-)... Nicolas Cage buď stárne anebo zapomíná přesvědčivě hrát, protože z jeho téměř-batmanovského huhlání mi sem tam cukalo v koutku úst. A to jsem si myslel, že takhle mluví jen Michael Scofield. Ale co... bavil jsem se, mrazilo mě, a poetický konec mne jako věrného fanouška sci-fi tak potěšil, že jsem to až nečekal. Nejkrásnější zakončení první půlky filmového léta, jaké si lze představit.

plagát

Magnólia (1999) 

Neuvěřitelné. To, jak ve svých filmech pracuje Paul Thomas Anderson s hudební složkou, je neskutečně fascinující. Tak sugestivní, že mi při první zmínce o tomto umělci přijde ve spojitosti s jeho filmografií právě hudba. Jak to dělá? Jak je možné, že tyto bravurní melodie dokážou tak nezaměnitelně doplnit nejhutnější, nejupřímější dramata, jaká jsem kdy viděl? Je to skoro jako kdybych pozoroval nevtíravý melancholický orchestr, ke kterému jsou přiřazeny ty nejdokonalejší, všeříkající obrazy, jež si lze představit. Viděl jsem - mohu myslím s čistým svědomím konstatovat - hodně dramat, ale to, jak na režisérské židli pracuje tento režisér je něco tak odzbrojujícího, že si charakterizaci jeho díla nedovedu představit na jiném místě než v encyklopedických slovnících pod pojmem: Film - drama. Navíc takové úchvatné množství chytrých dialogů, filozofických podtextů či překrásně barvitých charakterů se nachází snad jen v těch nejkvalitnějších a nejdůvtipnějších knihách! Knihách, které nám něco dají, a díky kterým v nás něco zůstane, nejlépe nějaké moudro... Jistě: věděl jsem, že něco podobného umí i filmy - proto se na ně rád dívám -, ale tohle bylo něco zcela nového. Myslel jsem si, že film a kniha k sobě nemají až tak blízko, ale tento snímek mne dokonale vyvedl z omylu. Číst si v tomto dramatu byla zkušenost, kterou jsem u kultury stříbrného plátna zatím nezakusil. Výkon Toma Cruise byl minimálně na Oscara, Julianne Moore se mi také začíná stále více zahryzávat do žebříčku nejoblíbenějších hereček. Jsem dojat, třesu se, a nikdy na tento zcela nový zážitek z jedné parné soboty nezapomenu. II Tak napodruhé je to snad ještě lepší, dojemnější, a píseň Wise Up tam prostě tak dokonale sedí, že příště už asi neodolám a zazpívám si jí... Už se nesmírně těším na třetí shlédnutí!

plagát

Studená jazda (1993) 

Klasika! Joo, časy se mění, pane... - supr hláška! Začátek filmu před samotnými závody má bezvadnou atmosféru, a bobování mezi palmami je nezapomenutelné.

plagát

Správná trefa (1997) 

Celkem v klidu komedie. Občas dost dramatická, což mne překvapilo, a rozhodně ne nudná...