Noimosyniii

Ve svý kategorii Netflixovskej nadprůměr.

Od začátku do konce debilní.

Konečně jsem se u tenisu bavila... Kratší stopáž je rozhodně k užitku, delší by byla nadbytečná.

Příjemná akcička. Ať už přestřelky, pěstní souboje nebo souboje s noži - to všechno mělo nápad, hezky se na to koukalo. Velký plus filmu je Hemsworth, kterej má ve filmu pochopitelně největší místo a do role mi skvěle seděl. Dialogy mě ale nijak neuchvátily a finále bylo bohužel takový nijaký. 70%

Borka neví, kde je Austrálie :) Další je nesmírně nadšená, že se naučila slovo "animozita" :) Další dvě borky si dají pusu, protože se chtěj pomstít, což všem strhne 3 000 dolarů, jsou z toho úplně udělaný a myslej si, že nikdo nepřijde na to, že to byly ony :) Další borec sám sebe nazývá "alfa samec" :) Další si říká "Král džungle" :) Vyřčení věty: ,,Nechci znít povýšeně, ale my prostě nepatříme do stejný ligy..." :) Vyřčení věty: ,,Začínají hodiny dvanáctkou, nebo jedničkou?" :) Vyřčení věty: ,,Jaké je číslo na 911?" :) Napsání slova EXCITEMENT jako "exitement" :) Vyřčení věty: ,,Jsme jako ananas a pizza, dokonalá dvojka."

Borec drží kalacha jak Nerfku a ani to s ním nehne...

Srovnávání seriálu THE I-LAND se seriálem LOST je absolutní nesmysl a nechápu, jak o tom může kdokoli přemýšlet...

Jako asi na každýho, tak i stejně na mě zapůsobila velice kladným dojmem vizuální stránka seriálu. Každá epizoda vypadá jinak, je vytvořená jiným stylem. To se mi moc líbí. Stejně tak střídající se žánry mezi příběhama. Některý příběhy byly naprosto perfektní, některý byly prostě dobrý a některý byly "takový slabší". Celkově moc povedenej a chytře vytvořenej seriál.

Úplné mi to nesedlo. Přišlo mi, že první, za mě nejvydařenější třetina filmu byla někde jinde, než zbytek filmu. Bavilo mě pozorovat Keylu překonávat svoje psychický hranice, pokoušet se sbalit svýho crushe a tak dále... Jenže - po nějaký tý třetince filmu od tohohle režisér úplně odešel. Najednou na scénu přišli středoškoláci, díky kterejm se úplně zapomnělo na předešlou část filmu. Jako kdyby se začalo odznova. Takhle uběhla slušná část filmu, a když už se blížilo ke konci, opět jsme se vrátili k příběhu ze začátku... (Nemluvím o tom, že kdybych měla Keylu za dceru, tak bych jí asi musela urazit hlavu.) Osmá třída nebyla špatná, ale jistý věci jsem na ní nepochopila a nějak je nedokážu vstřebat.

Až nereálně nudnej film. Od začátku jsem jenom koukala na příšerně fádní postavy jak si povídaj, procházej temnejma, strašidelnejma uličkama, občas na ně něco vybaflo, ale nic se nedělo. Ta akce, na kterou jsem čekala, přišla až v posledních pár desítkách minutách, kde jsem konečně dostala feeling, že koukám na Dooma! Škoda, že tak nevypadal celej film, protože kdyby jo, moje (a určitě ne jen moje) hodnocení by vypadalo jinak... Kdybych měla procentuálně vyjádřit pozitiva tohohle filmu, tak by to vypadalo asi takhle: Clint Mansell - 45% spokojenosti, finále - 40% spokojenosti, záběry z první osoby - 15% spokojenosti. Pro mě slabej, opominutelnej snímek.