FilipStinef

Je to fresh, vypadá to skvěle a mezi postavama lítá neuvěřitelná chemie. Problém nastává v tom, že je to, paradoxně, zkratkovité. Sedlák se někdy moc zahledí v absurdních dialozích (který jsou ale často fakt geniální, skoro k zalknutí smíchem), až zapomene na smysluplné vykreslení charakterů a jejich vnitřních problémů, na nichž to ve finále celé stojí. Z toho neviním jen scénář, ale výjimečně i stopáž, na komediální seriál s osvětovým přesahem o tolika postavách je 6 epizod po půlhodinách prostě málo. Zkratkovitost kromě toho taky v některých momentech vede k tomu, že seriál trochu balancuje na hranici parodie (což je nejlíp vidět hlavně na postavě Jelínka). Když z toho ale na začátku a ke konci lítají emoce a energie, šlape to neskutečně. I přes mezery díky za to, že u nás vzniknul nápaditý seriál, který si jde po svém a který dává prostor talentovaným mladým hercům. Druhou sérii prosím delší a s menším klouzáním po povrchu, pak to bude nářez. Vynasmaž se prosím, Adame.

Cením, že si s tím Raimi hodně hraje, má spoustu skvělých nápadů a kliček a to ostatně celý ten film táhne. Často ve mně to létání snovým multiverzem vyvolávalo ty nejlepší vzpomínky na Inception a další podobné záležitosti. Je evidentní, že se vší silou snaží dostat z generické šablony, posunout to trochu jinam a být hlavně co nejvíc originální. To mu ale dost ztěžuje scénář, který občas sám neví, co od které postavy nebo situace chce, a tak kombinuje nesourodé motivy a atmosféry. Za mě to tedy bylo "šílené" docela dost, ale je pravda, že to mohlo jít ještě o kousek dál. Možná by to pak byl skutečně nezapomenutelný tah na plátně komiksovek.

Nikdy by mě vlastně nenapadlo, že něco takového vznikne, celkově Inside jako takový se špatně pojmenovává. Je to stand-up, muzikál nebo dokument? Bo Burnham zvládá na malém prostoru převádět své pesimistické myšlenky do chytlavých, hudebně a hlavně textařsky propracovaných písní a krátkých mluvených sketchů a gagů, kterými vyplňuje zbylá místa. Některé písně jsou naprosté gemy a vryly se mi do paměti na dlouho (Welcome to the Internet, Sexting, White Woman's Instagram). Po celou dobu si speciál udržuje satirický rýpavý tón, který občas vyvolává silné pochybnosti nad mentálním zdravím protagonisty, nicméně s ním funkčně nechává diváka sympatizovat, protože většina z nás zažívala v uplynulých dvou letech něco podobného. Vlastně je až fascinující, jak jednoduché technické a vizuální kličky speciál využívá a jak z nich dokáže Burnham vytěžit absolutní maximum svých možností, aby dosáhl komické nebo naopak dramatické peripetie. Sem tam přihodí trefnou úvahu nad stavem společnosti nebo tradičně levicovou kritiku kapitalismu, samozřejmě aniž by nabízel vhodnou alternativu nebo, nedej bože, řešení. S přibývající délkou a s přibližováním se k pointě se Inside pokouší o dramaturgii a dochází na vrchol dramatického oblouku, což je vzhledem k formátu opravdu úctyhodné. Nejen proto ho považuju za zdařilý kousek lyrického umění, obdivuju ho za náklonnost k divákovi a za největší možné využití podmínek k natočení, což z něho dělá pozoruhodné dílo.