DeJiF

Poslední dobou si všímám, že jsem v kině obsahem své peněženky poctil spíše zcela nová a originální díla, u kterých mě nalákalo skvělé hodnocení, spíš než značkové počiny, hromadu sequelů na různé, pomalu stoleté franšízy, které jsem mezitím shlédl doma a pak byl jen rád, že jsem na ně nešel. Pravdou je, že poslední dobou filmový průmysl příliš originalitou a novotou nesrší, všechno sází na známé značky nebo na znovuoživování a rebootování profláklých filmů a šťavení fanouškovské nostalgie. Bullet Train naštěstí není tím případem a velmi pozitivní hodnocení jsou toho důkazem. Představte si, že se sejde hromada úplně neznámých lidí v jednom vlaku a vy o nich nevíte skoro nic a celé se vám to zdá poněkud náhodné. Postupně se vám však v poněkud trhlém příběhu, plném tak zatraceně geniálně hloupého humoru, začnou odhalovat karty, všechno pomalu začne dávat smysl a vy, zpočátku zmatení, teď jen žasnete nad vším, co se událo. Přesně to je Bullet Train. A funguje na něm snad úplně vše, postavy, které mají osobnost a tunu úžasných momentů (u scény s Mandarinkou vedle mrtvého Citronu jsem málem brečel a to částečně smíchy a částečně doopravdy) a přidávají tomu i úžasní herci, kteří si ty postavy absolutně užívají. Smát se budete a hodně, řekl bych, že tak moc velkou šílenost ani nešlo nacpat do knižní předlohy. A i přes občasnou zmatenost v příběhu, kvůli které jsem uvažoval, že bych tomu dal i o hvězdu méně, všechno nádherně šlape a to včetně hudby, která to v klíčových momentech umí řádně osolit. No a když pak vlak dojel na konečnou a za ním už jen titulky, já si už jen utíral slzy od smíchu a byl zatraceně spokojenej s tím, co jsem právě zhlédl. Neskutečně zábavná a propracovaná záležitost, které se mi dnes málokdy dostane a každý, kdo to ještě neviděl by to měl co nejdříve zajít podpořit do kina, jinak jste jasnej Diesel a to jsou ti nejhorší.

Revoluce hororového žánru říkali... Je to sranda říkali... No a já říkám: NOPE. Jestli něco NOPE rozhodně není tak horor, celkově mě to spíš straašně nudilo, než že bych se bál, na levné jumpscary to naštěstí nesází, ale ani nikterak nebuduje jakoukoli atmosféru. Zato však v horor žánru následuje hloupé chování postav, které se po útěku před plachetníkem v oblacích znovu vrací na to samé místo, aby všechno zfilmovali, čímž krásně zahazují své životy. Když už je řeč o postavách, jejich věty ve scénáři vypadají z 90% zhruba takto: Oh daamn f*ck sh*t sh*t f*ck aa yeeee f*ck f*ck f*ck f*ck..... sh*t.... Z toho hlavní postava je polomrtvé NPC jako vystřihnuté z Oblivionu. Hromada postav se taky objeví v příběhu zničehonic a pořádně vám není ani vysvětlen vztah mezi hlavními charaktery a danými postavami. Příběhově zcela průměrná UFO konspirační šiška z občasnými odkazy na problémy moderního hollywoodu. Ve finále se u NOPE budou bavit možná tak skalní UFO nadšenci, kteří si s radostí pomlaskají nad tím, jak plachetník UFOun koňožrout slupne celé westernové městečko, zatímco to dva černí sourozenci, kteří se nebojí sem tam hodit nějakou tu N bombu, zabírají na starou IMAX kameru se senilním dědou a úchylem z obchoďáku. To už bych si radši páni a dámové přečetl nějakou průměrnou creepypastu či SCP o talíři za oknem.

Třetí díl filmové série o lodi Enterprise a její posádce se tak nějak vrací ke kořenům ságy a to není myšleno jako kladná věc. Celá zápletka je poněkud uměle vyvolaná, postava, která ji způsobí nenávratně zmizí v druhé polovině filmu, čímž shrnutí jejího charakteru působí pouze jako spouštěč problémů, do kterých se hlavní hrdinové dostanou a aby to nebylo málo všechno pohání motivace k získání macguffinu, což ještě o něco více ubírá na kvalitě příběhu. Začátek odsejpá až příliš rychle, aby naše postavy už už mohly jít do nějaké akce a vůbec nedává prostor pro pocity postav, které tak nějak tráví už tři roky ve vesmíru, izolované od všech blízkých a omezené na prostory lodi. Zdaleka nejhůř na tom ale jsou záporáci. Jejich motivace vám je vysvětlena pořádně až ke konci filmu a ani ono vysvětlení není kdovíjak uspokojivé, přestože dosud neznámým a nikterak zajímavým nepřátelům dodává trochu osobnosti, jejich plány jsou veskrze hloupé nebo nevysvětlené a vůbec nejvíc mě zaráží nekonzistence kultury, staveb a vůbec celkový návrh jejich rasy, film vám pořádně nevysvětlí, co jsou zač, jakou mají minulost, proč dělají to, co dělají, vzhled jejich obydlí nesedí k vzhledu jejich lodí a to ještě více ubírá kvalitám dané rasy, které dle mého v podstatě neexistují. Teď jsem vás zahltil všemi zápory tohoto Star Trekovského počinu, tak je možná načase se podívat na klady. Snímek všehovšudy stále šlape, tempo je stejně dobré, jako u všech předchozích filmů, což s radostí říkám v každé recenzi na filmové Star Treky a jsem rád, že si to tvůrci udrželi. Postavy jsou na tom podobně. Obzvlášť jsem pak rád, že dostaly prostor některé menší, přesto obdobných kvalit jako ty hlavní. Jmenoval bych například pana Chekova, jehož hraje absolutně úžasný Anton Yelchin, který se pro tuhle roli narodil. A samozřejmě jako v prvním díle, když příběh selhává po všech stránkách, nakonec to zachrání akce, což mě ve finále přimělo tomu mrsknout tři hvězdy, i když s dost odřenýma ušima. Podtrženo sečteno, Star Trek: Do neznáma zbytečně opakuje chyby prvního dílu, zato však opět vyniká v akci, tempu a hloubce charakterů, tak snad Jar Jar Abrams předvede v příštím Star Treku o něco lepší výkon.

Star Trek: Do temnoty má všechno, co by mělo správné pokračování mít: Je větší, temnější, akčnější, scénářem prakticky na vrcholu a až si říkám, že je to vlastně lepší, než když jsem to viděl naposled. V poslední recenzi jsem se věnoval předchozímu filmu této nejnovější filmové franšízy ze světa Star Treku, který jsem navzdory všemožným chybám a nelogičnostem ohodnotil jako lehce nadprůměrné sci-fi. Skutečně mě proto těší, že druhý díl se z chyb prvního značně poučil. Příběh neúprosně šlape od začátku do konce, tempo je příjemně svižné, jako minule a já jen hltal každou minutu postupně se odhalující zápletky. Scénář prakticky neobsahuje žádné díry v ději, motivace postav je logická a celkově to zkrátka dává smysl. Charaktery, jak ty nové, tak ty staré, dostávají prostor k vývoji a je radost sledovat, jak je v prvním díle fungující posádka stále stejně dobrá, co se nových postav týče vypíchnul bych možná Khana, kterému dodal řádný šmrnc solidní herecký výkon Benedicta Cumberbatche a opravdu jsem si ho na plátně užil. Závěr absolutní masterpiece na poli sci-fi filmů, finální scéna se Spockem a Jimem Kirkem mě skoro dohnala k slzám. Pro ty, co si užili první díl je tohle sázka na jistotu a pro všechny nováčky do světa Star Treku a sci-fi žánru obecně je to dobrý start i vzhledem k nepřílišné návaznosti na předchozí snímek. Ebremsi fagt dobrá práce.

Star Trek je pro mě poněkud cizí svět, velmi veelmi dávno jsem viděl tak možná Star Trek: Voyager a to ani ne celý a pak Star Trek: Do Temnoty, který si už ani nepamatuju. Pravdou je, že mě od zkoumání tohoto světa odrazovalo neskutečné množství různých rebootů a celkovou nekonzistenci mezi vší tou haldou seriálů. Filmová trilogie se však naproti seriálům zdála jako slušně vybudovaný Star Trek universe a i vysoké hodnocení lákalo na něco unikátního. Pravdu díž, tento pozoruhodný sci-fi svět má v mnoha momentech snímku své opravdové kouzlo a pocítíte to obzvlášť na postavách, které jsou dobře napsané a hlavně klíčové momenty s nepříliš emocionálním Spockem jsou paradoxně často ty nejdojemnější. Kde už však scénář nepracuje zdaleka tak dobře je děj. Ten sice šlape jako na běžícím páse, ale když vám je celý plot vysvětlen říkáte si jen: "A fakt to museli udělat takhle?" Plán záporáků je totiž nelogický, tvůrci si hrajou s časem jako by se nechumelilo a finále by se dalo s ohledem na postavy provést daleko méně riskantně, když mají k dispozici doslova mega obří, lejzry vyzbrojenou vesmírnou loď. Přes všechny nelogičnosti a díry v příběhu je Star Trek mírně nadprůměrná sci-fi jízda, která zapůsobí hlavně dobře vybudovanými charaktery a Jar Jar Abrams v mých očích od zpackané trilogie Star Wars opět o něco stoupl.

Od Top Gun: Maverick jsem si poprvé povšiml skutečného filmařského talentu tady Jozífka Kosinského a rozhodl jsem se podívat na jeho další snímek. Inu Hrdinové ohně se nesou v dost podobném duchu jako Top Gun, atmosféra i někteří herci jsou stejní a zase jsem byl při hodnocení v rozpacích, protože to bylo skoro na pět, ale něco málo tomu chybí. Tento film však vypráví úplně jiný příběh, než Top Gun. Už zpočátku na mě fakt dost zapůsobily postavy, jejich charaktery byly tak nějak přirozené a působily reálně, takže určitě musím pochválit scénář a výběr herců. Dále pak tempo, film mě nijak nenudil a stopáž uteče hodně rychle i když mi přišlo, že občas dojde až k příliš velkým časovým skokům a nebo, že by některé scény mohly trvat o něco déle, zkrátka, že to občas odsejpá až trochu moc rychle. A díky tomu, že to je film podle skutečné události, tak si tak nějak nemůže hrát na pohádku, proto mě taky hodně překvapil konec, kdy jsem upřímně čekal, že umře tak jeden člověk, jenže najednou je každý herec na plátně v slzách, já málem taky a v titulkách se pak dozvím, že se to celé skutečně stalo. Celá tahle ohnivá jízda se uzavírá v poněkud ponurém, ale pravdivém konci, kdy nedošlo na žádné hraní si na hrdiny, jako v nějakém průměrném akčňáku a je to tak o to silnější zakončení. Opravdu dobrá práce.

Jurský park tohle celé začal a mezi filmy je to tak nějak klasika (i když já si ho teda už moc nepamatuju, včetně dalších dvou dílů). Snímek, u kterého jsem pak s Jurskými filmy začal já, jsem si oblíbil mnohem více. Jurský svět odstartoval novou trilogii skotačení s dinosaury, poté pokračoval lehce slabším, ale pro mě stále dobrým Zánikem říše. Na poslední díl Nadvláda jsem se proto hodně těšil i kvůli otevřenému konci druhého dílu, který poprvé v Jurské sérii začal pracovat s konceptem dinosaurů na svobodě. Proto absolutně nechápu, proč ho tvůrci nevyužili na maximum. Místo toho jsou tu dvě úplně nové dějové linky, které se jen tak z ničeho nic zjevily ve scénáři. První z nich je pátrání po původu jakýchsi geneticky upravených kobylek, ze kterých nějaký zlý byznysmen udělal pořádné kobyly, jež se zhostily terorizování farmářských pozemků, aby náš byznysmen mohl ovládnout potravinářský průmysl. Tým pátračů se skládá z původní dvojice z Jurských parků. Vůbec nerozumím tomu, proč tu tato linka je, zlého byznysmena si už ozkoušeli v předchozím díle a myslím, že je dost jasné, že nefungoval. Druhá linka pak s tou první úzce souvisí. Naše nové duo z Jurských světů totiž z ničeho nic má na starost uměle vypěstovaného lidského spratka, který je podle všeho klíč k zastavení kobylího řádění a po jeho únosu i s mládětem Blue, které si také "vypěstovala" sama bez samce, se vydávají ji zachránit. Obě dvě linky absolutně zabíjí původní nastíněný koncept dinosaurů na svobodě, který ve finále slouží jen jako pozadí obou extrémně na sílu přidaných dějových linek. Mimo jiné se finále znovu odehrává v uzavřeném prostoru plném dinosaurů, takže víceméně takový next level park, který taky vystavěl zlý byznysmen. Když už příběh selhává po všech stránkách a tvoří podprůměrnou blbinku, mohla by to trochu zachránit akce. Jenže dinosauři evidentně nemají na práci nic jiného, než tupě nahánět cokoli, co se hýbne, aby to mohli sežrat a je to šíleně ohrané. Na druhou stranu jim musím dát za pravdu, poněvadž scénář počítá s hepy endem, tudíž žádná z postav nesmí zemřít a to bych teda po tom všem neúspěšném nahánění měl už taky pořádný hlad. A konec je eehh... Co na to říct... v podstatě se skončí stejně, jako ve dvojce. Dinosauři jsou na svobodě a pobíhají po světě vedle lidí, což se na konci dvojky prezentovalo jako problém a začátek konce lidské rasy, na konci trojky prostě řeknou, že se budou muset všichni adaptovat. Nudné, hloupé bez špetky originality a snahy o dobře vykonstruovaný příběh. No a co říci na závěr? Celé to dle mého dokonale shrnuje tahle songa.

Jelikož jsem internetový Jack Sparrow a při každém zhlédnutí filmu online brouzdám na vlnách ilegality, musím se v tomto případě mého řádění ospravedlnit a říct, že jsem na Lightyeara do kina fakt jít chtěl, jenže to by to nesmělo být jen s CZ dabingem (a ne Disney plus mě nezajímá). Abych ale pravdu řekl, jsem nakonec rád, že jsem na tohle nepřispěl ani korunu, protože tady Pixar šlápnul fakt hodně vedle. A začalo to celý vlastně celkem pěkně, film fascinoval svým vizuálem a po asi prvních pět minut jsem doufal v značně vydařený sci-fi film. Jenže pěkné scenerie a dramatické dění je zničehonic přerušeno trapným vtipem. No a takhle to zhruba funguje po zbytek filmu. Upozorňuju na spojlery. Lightyear je s celou svojí posádkou tak nějak navždy zaseklej na neznámé planetě, kde havaroval. Aby se dostali zpátky na Zemi, musí získat jakýsi hyper-ultra-mega-cosi-krystal, který vyrobí ze zdrojů na planetě. Aby si ale ověřil, jestli vlastně funguje, musí ho otestovat, každý test ho ale bude stát časový posun. Tohle upřímně vypadá jako docela slibná dějová linka, která by se mohla s plnou vážností zabývat tím, jak Buzz obětoval život se svými blízkými pro misi, díky časovým posunům. Jenže z pro mě nepochopitelných důvodů každá, ale opravdu snad každá scéna je hned zabitá nějakou další akcí nebo tupým humorem pro děti od -3 let (kdyby to teda aspoň bylo čistě jen pro děti že, to by tam ale nemuseli cpát ten LGBTQ+-*/ pár, protože upřímně vysvětlovat malému fakanovi, jak to, že dvě ženy mají najednou dítě, nebude asi dvakrát fajnová záležitost, ale nechci tohle nějak dál rozpitvávat, aby si hned někdo nemyslel, že to hejtim jenom kvůli tomuhle). Potom, co Buzz krystal úspěšně otestuje, zjistí, že planetu obléhají jakýsi roboti a přichází tak další část filmu, a tak se spolu s vesmírnou babičkou, jejíž jméno jsem buď zapomněl, nebo ani nebylo zmíněno, úplným retardem, jehož nejlepší zbraní je propiska, a vnučkou Lightyearovy zemřelé parťačky, vydávají zničit robotí loď a dostat lidi domů. Celá tahle pasáž je provázena hloupostí maximálního kalibru, nesnesitelnými "vtipy", nelogičností a tak strašně otravným chováním postav, že jsem každou chvilku jen zoufale lomil rukama a se znechucením dál sledoval, co se děje. Jenže film plyne tak rychle, že pomalu ani nemám šanci to nějak pobrat a kdykoli se na chvíli zpomalilo nebo měla přijít třeba i nějaká informace o tom, co se zatraceně děje, došlo na další infantilní scénu, které jsem se měl jakože zasmát. Finále o tom ani nemluvím, Zurg nebo-li Buzz z budoucnosti se tam zjevil nevím jak a dovršuje to pitomost celého scénáře. Po jeho poražení a zničení krystalu si Buzz řekne, že vlastně stejně je na tý planetě doma a proto smrt všech jeho blízkých a sto let promrhaných v jedné hloupé misi, nechává za sebou a zůstane na planetě s těma nejhůř napsanejma postavama. Hodina a tři čtvrtě čistého utrpení, infantilního humoru, nelogického scénáře a ohavně zrealizovaných charakterů. Tohle všechno tvoří smrtící kombo pro jakýkoli dojemný moment a víceméně tak pro celý film, který je bez jakéhokoli ponaučení, či zprávy, které si z toho vzít, jak je u Pixaru zvykem. Skutečně nerozumím tomu, kde udělali chybu, ale kromě animace na tom fakt nevidím nic dobrého.

National Geographic gone wrong...

Do háje, že mi to ale trvalo se do toho kina dostat a to mi v tom nebránil ani covid-19... ach moment ten už neexistuje. Vlastně jsem si nejdřív chtěl zajít na Doctora Strange, jenže než jsem se k němu dostal už ho promítali jen v Praze, Ježek Sonic 2 byl dávno za vodou a zbývala mi tak poslední naděje: Lightyear. To by ho ale proradný Špalek nesměl dávat jen v CZ dabingu. Naprosto otřesen a zklamán projížděl jsem s poslední nadějí na kvalitní filmový zážitek seznam právě uváděných filmů a do očí mi padl Top Gun: Maverick. Musím se přiznat, že o Top Gunovi jsem neměl skoro ani zdání, něco málo jsem slyšel, ale povětšinou mě to nezajímalo, původní film jsem doposud neviděl a proto jsem mu nevěnoval nějak moc pozornosti. Pak Top Gun vstoupil do kin a ta čísla mě přiměla zpozornět. Co mě tak překvapuje ještě více je, že se film na slušných 91% stále udržel. Od pana Jozífka Kosinského jsem viděl předtím pouze dva snímky a to konkrétně TRON: Legacy, které zapůsobilo maximálně vizuálem a do týdne jsem ho zapomněl a pak Oblivion, které opět zaujalo maximálně cool sci-fi vzhledem a příběh byl naprosto průměrný až hloupý. je tak skvělé vidět, že se Jozífek značně zlepšil ve svém řemesle. Top Gun: Maverick od začátku překypuje skvěle napsanými dialogy, hlavní postavy si okoukáte doslova v prvních patnácti minutách v jedné scéně v baru a celkově Top Gun působí takovou tou old school atmosférou, jako ze starých amerických filmů a to nejen díky hudbě. Příběh je přímočarý, ale zároveň ne úplně předvídatelný, od začátku víte, jaký je cíl a motivace postav, ale nedokážete přesně odhadnout jejich osudy. Dobře působí i propojení mezi původním filmem, nad čímž jsem teda musel chvíli zapřemýšlet, než jsem to pochopil, díky mé neznalosti originálního Top Guna. Je zcela zřejmé, že hlavním tahákem filmu je akce. A ta je nutno říct fenomenální, produkce Toma Cruise a Christophera McQuarrieho tu jde opravdu znát a nejednou mě snímek přinutil jen napjatě sedět a očekávat, jak všechno dopadne. O kameře ani nemluvě, prostě paráda. Jediná věc, co ve filmu ne až tak dobře funguje je vztah mezi Maverickem a ženou za barem jejíž jméno jsem s prominutím zapomněl, charaktery nemají příliš dobrou chemii a vyžadovalo by to ještě trochu více budování, přesto i toto duo nabízí hromadu pěkných scén, nad kterými jsem se občas pousmál. A jedna má osobní výtka, která ale nemá vliv na hodnocení filmu a to je Bob (Baby on board, pochopíte, až se na to kouknete). Bob je absolutně geniálně navržená nerd postava, která má ale tak zatraceně málo prostoru, že to je až škoda, já si ho každopádně od prvního záběru kde byl naprosto zamiloval. Celé se to pak uzavírá do kulervoucího finále, na které se postavy v průběhu celého filmu pilně připravovaly. A to je stejně dobré, jako celý zbytek filmu, snad až na takové dva momenty mírně hloupé příhodnosti, kdy je někdo  v háji a najednou přiletí záchrana. Jenže mi to tvůrci uměli prodat tak dobře, že jsem snad ochoten jim to i odpustit. Podtrženo sečteno, Top Gun: Maverick je poctivě odvedená práce, prvotřídní letecký old school akčňák na kterém je málo co vytknout. Jozífku tleskám.