Prubner

Petr Šiška už několikrát dokázal, že neumí psát scénáře, přesto to zkouší znovu a znovu. Jeho nejnovější nepodarek tentokrát nerežíruje Dušan Rapoš (asi už na to neměl žaludek), ale debutant Artur Kaiser z cirkusácké rodiny, který do filmu obsadil (soudě podle titulku) všechny své příbuzné. A vznikl amatérský film, který je diletantský ve všech svých složkách. Od roztříštěného scénáře, přes nepovedené pokusy o humor, neherecké výkony většiny zúčastněných, amatérské kamery až k nemohoucí režii. Jediní, kdo vyčnívají z tohoto marastu, jsou Oldřich Kaiser a Jan Přeučil. A ani těch cirkusových čísel moc neuvidíte.

Tak nejdřív pozitiva: natočeno je to hezky, zahráno vesměs taky a je to krátké. Ale po zhlédnutí filmu si kladu otázku: co tím chtěl básník říct ? Jako že nás kvůli našemu necitlivému chování k přírodě v budoucnu čeká katastrofa, tváří v tvář které se musíme stmelit ? Možná. Každopádně mě příběh (dá se tomu vůbec tak říkat ?) nijak nezaujal, je to další film určený pro festivalové poroty, které bezpochyby ocení lesbický motiv (dokonce dvojnásobný - pochvala před nastoupenou jednotkou tvůrce nemine) a takové ty "obecně platné lidské otázky" a bla bla bla. Jenže co je mi to platné, když mi to jako obyčejnému divákovi nic nedalo a celý film mi připadá tak nějak o hovnu ?

Dvě svobodomyslné ženy versus zaostalí konzervativní vesničané. Chápu, že je to alegorie na současnou společnost z pozic kavárenských liberálů, ale proč Nvotová film zasadila do současnosti, když víra v čarodějnice by se spíš hodila někam do 18. století ? Takhle mi to připadá jako anachronismus. Navíc je to nechutně artově nezáživné. A tím myslím hodně hodně artově nezáživné. Vydržet tohle skoro dvě hodiny je fakt fuška. Ale je mi jasné, že paní režisérka to točila pro festivaly, nikoli pro běžného diváka.

No, moc mi to nesedlo. Parkanová zpracovala příběh vlastních prarodičů a učinila tak velmi - řekněme - osobitě (např. podivné, nezvyklé záběrování). Hlavní postavy asi divákovi k srdci nepřirostou. Matka (G.Mikulková) je svým neustálým buzerováním všech okolo sebe hodně nesnesitelná a popravdě by zasloužila profackovat. Otec (M.Finger) je zase spíš papírová postava, vyjadřující se knižními promluvami, tak strnulá, dokonalá a zásadová, že snad nechodí ani na záchod. Samozřejmostí je černobílá optika všech podobných filmů z doby socialismu (zlí démoničtí komunisté versus normální lidé). Je jasné, že Parkanová chtěla vyzdvihnout zásadovost a věrnost svému svědomí, ale výsledek je dost neživotný a tezovitý.

Film o lidech a pro lidi, mezi nimiž se naštěstí nepohybuju. Svět feťáků a dealerů je mi cizí a ani mě moc nebavilo se na něj koukat. Navíc ten moralistní závěr působí dost nevěrohodně. Rozklepaná parkinsonovská kamera (vlastně mobil) mě štvala, sledovat něco takového téměř dvě hodiny je utrpení. Adam Mišík mě docela překvapil, ovšem za co dostal Bendig Českého lva, to nechápu. Neumí vůbec vyslovovat, rozuměl jsem mu každé desáté slovo. V rámci české kinematografie je to, pravda, něco nového, ale nudilo mě to stejně jako sériově vyráběné romantické komedie s Langmajerem.

Idylický a pozitivní film o koni a hodných lidech kolem něj. Takový Zaříkávač koní po česku. Nic extrovního, ale k mému vlastnímu údivu mě to nijak neštvalo a nenudil jsem se, přestože stopáž je poněkud přepálená. Herci jsou fajn, scénář taky není špatný. Jeden z lepších filmů Alice Nellis. (I když podruhé bych si ho už asi nepustil.)

Problém je, že se v tom filmu nic zajímavého ani vtipného neděje. Dvě rodiny se seznamují, všichni jsou na sebe hodní a příjemní, žádná zajímavá postava široko daleko. De Nirův děda kromě dvou menších průšvihů nic hrozného neprovede, snoubenci se snad ani nepohádají, no prostě nuda. A představitel Syna je takové herecké dřevo, že nechápu, kdo mu svěřil hlavní roli. Toho bych nepustil ani do ochotnického divadla. De Niro už má na kontě mnohem lepší komedie.

Gratuluji tvůrcům. To je svým způsobem umění vytvořit ze zajímavého námětu film, který díky scénáři, režii i hercům absolutně postrádá humor a je často vysloveně trapný. Nechápu, co tam dělají Roden a Olbrychski, ani jak se podařilo na základě tohoto scénáře zajistit koprodukci dokonce tří států. Roden by měl radši popohnat svého amerického agenta, aby mu sháněl práci v cizině, a ne se ztrapňovat v českých sračkách.

Není to nijak propracované drama, film nabízí jen běžné situace, které každá rodina s autistickým potomkem v reálném životě zažívá. Ale to není na škodu. Problém je, že režisérům chybí jakákoliv invence a po formální stránce tak nejde o nic víc než statickou televizní hru. Snímek tudíž drží nad vodou jen herecké výkony Veroniky Žilkové a především Štěpána Kozuba (Janovičová jim bohužel není adekvátním partnerem).

Je příjemné vidět v českém filmu zahraniční hvězdy a díky Jáklovi má film hollywoodský look. Snímek však troskotá na nedostatku financí, nepřehledných bojových scénách a nezajímavém scénáři, který je založen na tom, že se v prostoru jednoho lesa nepočetné skupiny bojovníků neustále přetahují o jednu ženu.