Snape

Když jsem Lolu viděl poprvé, byl jsem naprosto nadšený. A ten pocit nezmizel ani po několika opakováních – stále je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Jednoduchý příběh je podán hodně sugestivně, stylově a rychle, takže vás ani nenapadne hledat nějaké nedostatky. Navíc vrtkavost a variabilita lidských osudů je v tomhle filmu zpracována opravdu výborně, tím mám na mysli stěžejní děj i probleskující osudy kolemjdoucích. A ještě něco – obdivuju řev Franky Potente, ta člověka nenechá ve štychu. :-)

Prostorový průlet ve vozíku je super zážitkem. Ale to je tak všechno. Scénář měl skončit nerealizovaný v koši, infantilní strašidýlka a kostřičky nemůžou vyděsit snad ani předškoláka. Prokletý hrad znovu nastoluje otázku, proč jsou všechny IMAX filmy tak dějově zoufalé. Už je načase, aby někdo 3D technologii využil na pořádnou podívanou pro dospělé. Bohužel je pravděpodobné, že pokladny IMAX kin celosvětově plní právě děti a za vším stojí zájmy producentů, kteří si netroufají zbořit víceméně vzdělávací pověst tohoto velkoformátového kina.

Loupež perfektní, ale ta omáčka kolem působí až směšně. Film má také sestupnou tendenci – napínavá první půlka vyšumí se závěrem do ztracena. Brilantní Jodie Foster navíc nedostala větší prostor. Zase další film, ve kterém tvůrci nedokázali předvést, co slíbili, totiž dokonalou bankovní loupež. Nicméně samotný průběh přepadení a následnou strategii lupičů stojí za to vidět, takže celkově průměr.

Naštěstí jsem Polární expres viděl v IMAXu. Díky nádherným prostorovým efektům a špičkové animaci si lze tento infantilní, trapně poučný a také jaksi až moc vánoční film docela užít. Závěr: Běžná 2D verze by měla mít věkové omezení přístupnosti, cca do 5 let. :-) Ale abych jen nekritizoval – pokud hledáte rodinný film, který málokoho urazí a vhodně doplní hřejivou vánoční atmosféru, pak je Polární expres tou správnou volbou. Co na tom, že to budou příšerně americké Vánoce...

Tak trochu na stará kolena se Woody Allen rozhodl natočit něco modernějšího... a povedlo se mu to. Sice je to typicky Allenovsky ukecané, ale díky výkonům Scarlett Johansson a Jonathana Rhyse Meyerse (oba zajímaví herci) se na Match Point dobře kouká. Operní hudba výborně dokresluje život londýnské smetánky v luxusních interiérech. Negativa? Nechci moc spoilerovat, ale zvrat z klasického milostného dramatu do krimi je trošku násilný. I když právě díky tomu je Hra osudu zajímavá... Celkově slušné 4 hvězdičky.

Ale jo, je to kýč. Jenže můj oblíbený. Renčovi se podařila natočit skvělá kombinace muzikálu, komedie a dramatu. Vše s nálepkou "retro". Děj se odehrává roku 1968, z čehož vyplývá směsice naivity hlavních hrdinů (první lásky) a vážnosti dobových událostí. Začínající i zkušení herci odvedli pěkné výkony, stejně jako tvůrci dobové výpravy a studiových dekorací k nezapomenutelným hitům. Závěr je dost krutý.

Proč má tento film tak nízké hodnocení? Protože odhalil nemožnost zfilmování Brownovy předlohy (a taky její slabosti). Ti, kteří knihu četli, nebudou napnutí – dávno znají řešení hádanek a dějové zvraty, tedy vše, co je na knize nejlepší. Ti, kteří předlohu neznají, budou unaveni neustálým vysvětlováním a pošlou Hankse i celou církev do háje. A přesto Šifra mistra Leonarda není špatný film. Flashbacky jsou podle mě působivé, na Audrey se pěkně kouká a možnost "navštívit" lokace z knihy je fascinující.

Jeden z mých velmi oblíbených filmů. Pro obyčejné lidi je jakákoliv doba (a politické zřízení) vždy jen kulisou jejich vlastního osudu a přesně to se v tomhle snímku podařilo vystihnout. Leninovi nejde dát v klidu sbohem, aniž by se hlavní hrdina vyrovnal se vším, co rozděluje dětství a dospělost, a hlavně s bolavým osudem vlastní rodiny. Smutné momenty střídají ty vtipné a mezi tím vším úžasně a lehce herecky "bruslí" velice talentovaný Daniel Brühl. Nápadité obrazové kompozice navíc rámuje krásně nostalgická a přitom velmi originální a zapamatovatelná hudba. Zkrátka jasných a plných pět hvězdiček. Více takových německých filmů a možná mi i přestane vadit agresivnost němčiny...

Wow, tohle bylo výborné. Dokonalý příběh (určitě si přečtu i knihu) a především j-e-d-i-n-e-č-n-á Kathy Bates. Mám rád tyhle napínáky "ze staré školy" – i bez efektů a v podstatě v jednom interiéru lze vytvořit dokonalou atmosféru. Stačí opravdu perfektně zahraná obdivovatelka slavného autora. Který spisovatel by netoužil po tak věrné čtenářce? Možná jedině ten, který viděl nebo četl Misery...

Určitě to znáte – na nějaký film se dost těšíte, konečně si ho pustíte... a přijde zklamání. Prostě jste čekali víc nebo minimálně něco trochu jiného. A to je přesně případ Důkazu. Co na tom, že Gwyneth hraje nejlépe, jak jsem ji zatím viděl, když příběh stojí za starou bačkoru? Rozpor geniality a šílenství už byl skvěle odvyprávěn v Čisté duši. Tady sice ubyl její patos, ale s ním také většina emocí. Bylo mi docela fuk, jestli důkaz objeví... Ale abyste mě špatně nepochopili, Důkaz rozhodně není nepovedený film, jenom mi prostě nesedl. Je nesporné, že bude mít i své pěti-hvězdičkové příznivce – možná i vás.