fragre

Neočekával jsem od tohoto remaku nic moc, takže 1. díl mne vlastně pozitivně překvapil. Celé pojetí Divokého Západu je zde drsnější a špinavější (tedy realističtější). Pojetí Old Shatterhanda jako idealisty, rozumáře a člena rohovnického klubu Saxonia, mělo něc do sebe, byť je zde trochu moc starý. Díl je ještě více proindiánský než verze z 60. let, takže vedle ušlechtilých divochů vypadají průkopníci bílé civilizace jako banda zlodějů, chamtivců, kurev a vrahů. Ovšem, to co tvůrci ukázali v ostatních dvou dílech, zcela zastínilo klady dílu prvého. Chvílemi to vypadalo jako soutěž o nejpitomější nápad, který lze do filmu vrazit. Druhému dílu vévodila úplně trapná mexikánská banda. Měl naprosto nepravděpodobný děj a byl tůze romantický. Na sama Hawkinse směřujícího k Rodinnému štěstí byl trudný pohled. Vinnetou a Old Shatterhand zdečasto jednali jak troupové. Třetí díl byl vyšperkován megalomanským Santerem sr., polskými "instalatéry" a nakonec jednotou indiánskou bojovou frontou. Děj byl též matlanina. U scény konečného pokoření kapitalistického žraloka Santera sr. jsem se musel smát. A zdejší indiáni vůbec nejsou lstiví rudokožci, znají jen jeden způsob boje - všichni bezhlavě zaútočí na nepřítele, když ho předem upozorní na svou přítimnost, takže ztratí i výhodu momentu překvapení. A proč z Apačů udělali tvůrci tohoto šlaku lakotský kmen, neví jistě ani Manitou.

Nemohu si pomoci, film mi připadá jako rumunská odpověď na Nespoutaného Djanga. Odpověď svým způsobem ironická a v každém pádě realističtější, kde násilí není jen pseudointelektuálská hra. Věru, Valašsko r. 1835 si po několikasetleté civilizační misi Turecka nezadalo v drsnosti s otrokářským americkým Jihem kol. r. 1860. Četné záběry dvojice jezdců jedoucích prérií k vzdáleným a k nebi se pnoucím horám vypadají naprosto vzorově westernově.

Už vícekrát mi v sovětských filmech připadalo, že nebýt tamních odolných žen, celá společnost by se dávno zhroutila. A ona to zřejmě bude pravda, neboť tyto bábušky slabé tělem a silné duchem jsou odolnější více než hrdinové akčních filmů. Je to trochu optimistické a trochu více jímavé.

Lekce z třídního boje v hávu staré dobré anglické detektivky, a s koncem, který má nádech až duchařského příběhu. Možná ke konci v jednu chvíli trochu tezovité, ale celkově výborně zahrané.

Zklamání, byť očekávané. Je těžké zbavit se zátěže vlastní doby a pochopit svět minulosti. To se opravdu povede jen výjímečně (viz Údolí včel, Markéta Lazarová, Pramen panny, Andrej Rublev, Mise...). V tom měly oba Husovy filmy smůlu, protože jsou oba značně kontaminovány dobovou současností. Vávrův a Štěpánkův Hus je do značné míry řečník z nějakého socialistického tábora lidu z doby před 1. světovou válkou. Pomalu by jeden čekal, že zde husité po jeho kázání zapějí spíše "... i kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci, rudý prapor zavlaje..." než Ktož sú Boží bojovníci. Svobodův, Kantůrkové a Hádkův Hus je spíše Václav Havel. Tohoto Husa si nedovedu představit, že by svým kázáním elektrizoval masy. Spíše by si v úzkém kruhu přátel zafilozofoval a pak by si všichni zázpívali Hutkovu Náměšť. --- A jak už bylo řečeno, jen Javorského postava Václava IV. je opravdu dobře zahraná. Jinak jen jakýž takýž průměr (v kontextu dnešní TV tvorby tedy nadprůměr), přehnaně dlouhá stopáž a zcela nevhodná Kocábova hudba. Slabé tři.

Tak, zajímavé i pro našince, který má zkušenost jen s intoxikací tou nejobyčejnější drogou naší kultury, tedy alkoholem. Zdá se, že zážitek s LSD je velice individuální, ale konec konců i opičku má každý jinou. Byl jsem překvapen jak masivní ten výzkum byl. Nejzábavnější byla ta stará stopáž s intoxikovaným vojenským štábem. Pamatuji si, že na vojně nám vyhrožovali, že nás imperialisti budou postřikovat LSD, abychom zapomněli na vojenskou přísahu. Všichni jsme se na to těšili, ale prd. Ovšem ty pokusy na dětech, to je teda humus...

Ten film je z hlediska režie, kamery i hereckých výkonů jistě vynikající, je lehké mu podlehnout. Ale je to zase jeden z řady filmů, které se snaží zmírnit německou vinu, tím, že ukazují utrpení Němců. Našinci vadí, že ti hoši, zde nakomandovaní na odstraňování min, jsou takové duše nevinné. Jakoby neprošli nacistickou výchovou a jen se náhodou ocitli v nacistických uniformách. Ale vždyť z těchto příslušníků HJ se koncem války rekrutovali ti nejfanatičtější vojáci (viz film Most), ti kteří jako zrádce zabíjeli i starosty, kteří vyvěšovali bílé vlajky před blížící se frontou. Ale zde máme takové vcelku jemné jinochy. A když se tam ukázala ta holčička s panenkou, tak kýč nebyl daleko. Nehledě na to, že ten film byl v svém ději dost předvídatelný a jediná nejasná otázka byla, kolik těch jinochů nechá scénarista přežít.

Detektivky paní Proškové mám rád dlouhá léta, vybudoval jsem si tedy jakousi představu o hrdinech, a to je pro mne první zásadní mínus tohoto filmu. Roli usedlého stárnoucího racionálního a pivo pijícího Vašátka hraje elegantní V. Preiss, roli psychicky citlivého a na sociálním okraji žijícího introverta Horáce "hraje" nabouchaný Matásek. Geniálně špatná volba typů. A od toho se odvíjí vše ostatní, ale mě tady hlavně chybí to napětí, které našinec možná podvědomě cítil v originále, totiž že spolu (někdy proti sobě) řešili kriminální případy člen policejního aparátu autoritativního státu a mírně undergroundový asociální (tedy ve smyslu - do budování socialistické společnosti se nehrnoucí) a neúspěšný umělec. Typy, které by v běžné detektivce stály proti sobě. ---- Pro literární předlohu je tato TV adaptace medvědí službou.

Dokument pěkný, ale asi by byla lepší některá z fotografových publikací, kde by se oko zájemcovo mohlo zastavit a kochat. Zde vše rychle prchá.

Promarněná příležitost. Pan Skotal to poněkud zkopal. Ne že by tam nebyly zajímavé okamžiky či celé pasáže, ale připadalo mi jako by scénář byl narychlo zflikován před natáčením, takže se tam pletly pasáže z obecné historie trampingu s pasážemi o ohlasu trampingu v dobové populární kultuře, tu zase skok na regionální dějiny. Celé je to takové rozbité a nesoustavné. A ty populární televizní figury jako V. Cílek či S. Motl, které se už vyjadřují úplně ke všemu, ty měly být vynechány, či jejich vstupy podstatně omezeny. A až na pár výjimek byla opominuta Morava. --- Jinak je vidět, že tramping je odcházející subkultura, mluví zde převážně samí starci, jaký rozdíl oproti dokumentu Potlach z r. 1965. A pak, jak se okolo nějakého jevu začnou motat společenští vědci, je to stejné znamení, jako když kol umírajícího kusu krouží supi.