The Babushkas of Chernobyl
VOD (1)
Obsahy(1)
Třicet let po černobylské katastrofě se štáb filmařů vydává do uzavřené zóny, aby zdokumentoval život několika starých žen, které byly z oblasti násilně evakuovány, ale tajně se vrátily a žijí tam dodnes... V místě, kde v roce 1986 došlo k dosud největší jaderné katastrofě na světě – v okolí Černobylu – existuje dodnes uzavřená zóna s režimem přísného dohledu. Je zde zakázáno jíst a kouřit venku, dotýkat se rostlin, konzumovat lesní plody, dotýkat se staveb. Přesto tu žije skupina převážně už velmi starých žen, které se po násilné evakuaci po katastrofě tajně vrátily do svých domovů. Filmaři navštěvují některé z nich, aby zjistili, že tyto moudré a odolné ženy si zde žijí v poměrném klidu a spokojenosti. Vláda jim to částečně umožňuje, protože se domnívá, že v dohledné době zemřou sešlostí věkem, a to dříve, než by mohly zemřít na následky ozáření. Radiace je tu na některých místech stále vysoká, tyto ženy z ní ale strach nemají. Vesměs za sebou mají tvrdý život, mnohdy doprovázený hladověním, kterého se paradoxně bojí mnohem více než radiace... Epicentrum výbuchu, kolem něhož jsou ustanoveny dvě zóny – jedna ve vzdálenosti deseti a druhá třiceti kilometrů – je kryto sarkofágem, z něhož ale radioaktivní prach už třicet let uniká. Plánuje se proto nový kryt, který by měl vydržet prakticky neomezenou dobu – snad i déle než pyramidy ...
Valentina Ivanovna, zdravotní sestra, byla povolána do nemocnice ihned po katastrofě. Strávila tam mnoho času a viděla mnoho mrtvých. Později sama onemocněla rakovinou štítné žlázy - jediným onemocněním, které je s Černobylem jednoznačně spojováno – uzdravila se a dodnes žije v místě, kde se narodila a prožila celý život. Stejně jako pro další bábušky je to pro ni velice důležité. Ženy se navzájem navštěvují, zazpívají si spolu i zatančí. Rády se napijí a vždy pro návštěvu připraví bohaté pohoštění, přestože převážně žijí jen z toho, co si samy vypěstují anebo uloví. V oblasti pravidelně probíhá sběr vzorků půdy a vody, stejně jako měření radiace přímo v domech. Ta ovšem závisí na mnoha faktorech, kromě jiného i na počasí a síle větru. Zjištěné údaje jsou zveřejňovány na budově pošty v Černobylu. Bábuškám jsou také rozváženy důchody, ovšem v zimě, když jsou cesty nesjízdné, si na ně občas musí pár měsíců počkat... Analýza odebraných vzorků pravidelně ukazuje stálé zamoření. To ale místní obyvatelky rozhodně nemůže přimět k tomu, aby se odstěhovaly. Jsou hrdé na svou nezávislost, na to, že se dokáží samy o sebe postarat a nejsou nikomu na obtíž. Jsou zvány na lékařské kontroly. Valentina Ivanovna se tak dozvídá, že je zdravá, hodnoty škodlivin v jejím těle zůstávají v normě. Mladý lékař vysvětluje, že zde hrají významnou roli i socio-psychologické faktory: bylo statisticky dokázáno, že lidé, kteří se do své domoviny vrátili, se dožívají vyššího věku než ti, kteří byli evakuováni a donuceni žít jinde. Štáb navštěvuje i Pripjať, dnes nazývaný „město duchů". Původních obyvatel v celé oblasti pomalu ubývá, bábušky vymírají. To ale nic nemění na tom, že své volby – vrátit se domů navzdory nebezpečí – nikterak nelitují ...
(TV Prima)
Videá (1)
Recenzie (49)
Babičky mali tak ťažký život, že jeho pokračovanie v rádioaktívnejj zóne považujú za výhru. A tešia sa z maličkostí. To je vec, ktorá nám už skoro nič nehovorí. Zvyšok obyvateľstva vytrhnutý od koreňov chradne a umiera v domovoch dôchodcov a naše "bábušky" si nič nepripúšťajú. Čistá hlava - pol zdravia.. ()
Příjemné nahlédnutí do zakázané zóny, kam se navzdory katastrofě vydalo několik postarších paní prožít život, který zde zahájily. Před zhlédnutím jsem neměl tušení, že tato zóna má své obyvatele a že se z tohoto místa stala turistická atrakce. Celkem zajímavý byl i vědecký pohled ukazující, že jsou tato místa velmi nebezpečná. Díky své neznalosti si z toho paní nic nedělali. Střechy mají z azbestu, na oběd si dají radioaktivní houby a stejně se hravě dožijí osmdesátky. Zřejmě za to může alkohol, který dle vlastních slov nepijí, aby se opily, ale aby byly zdravé. Celkem mě překvapilo, že se na Ukrajině měří radioaktivita v Rentgenech, měl jsem za to, že se používají Sieverty. Možná jsou jen zaostalí. Příjemná dávka radioaktivní radosti ze života. ()
Jeden z nejlepších dokumentů o "Černobylu" vůbec. Faktografie se ve všech dokumentech na téma Černobyl veskrze opakuje, a přesto, že je to pro mě nesmírně zajímavé téma, dozvím se něco nového už jen málokdy. Ale tohle je něco diametrálně odlišného - jak se vlastně žije těm, co se po evakuaci do Zóny zase vrátili? Vážně perfektní dokument! ()
Další dokumentární "postapokalyptická romance" o tom, jak se žije lidem v uzavřených zónách, uprostřed léty netknuté přírody, v nedostatečně udržovaných domech.Dokumentů z černobylského území už bylo natočeno více a nezdá se mi, že by tento nějak obzvláště vyčníval z řady, až na více zdůrazňovaný optimismus místních. Osobně bych vyzdvihla sdělení, že staré ženy, které se neoficiálně, "tajně" vrátily domů a dlouhodoběji žijí v uzavřené zóně, v nebezpečné oblasti stálého zamoření, se dožívají vyššího věku, než nynější seniorky co nebyly dlouhodobě vystaveny radiaci a byly rozstrkány do vzdálenějších měst, ke kterým však neměly citovou vazbu, kde nestrávily dětství,nevychovávaly děti, neznaly sousedy, neměly oblíbená místa, nemohly žít uprostřed přírody,možná si už ani z různých důvodů nemohly najít opravdové přátele.Vliv psychiky a komunita, držící pospolu má ohromný vliv na kvalitu a zdraví člověka. Nevím, jestli si do uzavřené zóny troufly vrátit jen ty odolnější, ale vliv psychiky na zdraví člověka je určitě značný a nikdy není zbytečné si tuto známou pravdu opakovat. Cituji: "Více se umírá na samotu a nenadálé vytržení z původních kořenů, než na nemoci." Nebo: "Nikdy jsme se nebály. Na rodné zemi neonemocníte." Jedno z poselství snímku je tedy jasné. ()
Zakázaná zóna okolo Černobyľskej JE je lákavým miestom pre výskumníkov. Poznatky o tom, ako príroda a staré ženy reagujú na množstvo rádionuklidov v prostredí sú veľmi cenné. V zakázanej zóne sú kapitálne kusy zveri, veľké ryby vo vodných tokoch a bábušky, ktoré prežívajú aj v týchto podmienkach. Nie snáď preto, že by rádioaktivita bola prospešná, ale preto, že zóna bola vyľudnená a ničivý vplyv človeka na čas ustal. A bábušky sú už také staré, že bude ťažké zistiť, ako sa na veku dožitia podpísala rádioaktivita a ako pocit, že sú doma vo svojom prirodzenom prostredí a nie presadené do nejakého domova dôchodcov 200 km ďaleko. Film nepovažujem za vydarený, ale vďaka aj zaň. Neprajem nikomu dožiť sa doby, keď celý svet bude jednou zakázanou zónou. Hlupákov na vedúcich postoch, ktorí koketujú s myšlienkou vyskúšať to je stále viac. ()
Galéria (8)
Fotka © Festival Jeden svět
Reklama