otík

Štědrovečerní pohádka roku 2013. Pohádka hodně nevyrovnaná, ale ve výsledku docela solidní. Úvodní polovina filmu je dobrá a zajímavá. Avšak druhá polovina a především finále od zavření princezny do sklepa s následným zatčením Vojty je fakt tragické. Natahovaná poprava je toho jen pečetí, takže ve výsledku zůstane poměrně solidní pachuť nad zmařenou šancí natočit opravdu povedenou pohádku.

Dokument si zaslouží vysoké hodnocení ani ne pro svou kvalitu, ale hlavně pro spoustu velmi starých autentických záběrů, které občas berou dech. Rozhovory jsou zcela tradiční, údaje o stavbě sochy ale určitě vyčerpávající nejsou. Rozhodně ale tento dokument diváka dokáže nadchnout pro cestu do Rio de Janeira a spatřit sochu Krista Spasitele na vlastní oči.

Jde o naprosto tradiční střihový zábavný pořad složený ze spousty rozsekaných scének ze zábavných pořadů a nepřeberného množství písniček. Průřez je poměrně svižný, ale celé to trpí právě oním stylem pořadu - hraje si to na zábavný pořad, ale kromě scének vlastně nic zábavné není. Pořad sám o sobě tedy průměr, ale ta znělka na úvod i závěr je fakt příšerná. To mohl vymyslet jen blbec.

Špatná totálně kulisová pohádka, která opravdu výrazně zestárla. Děj je přímo tragický, z herců zaujme tak maximálně mladinký Marek Eben, hudba méně depresivní než jsem u Máchy zvyklý, ukřičené, postav moc, ale spíše pro zmatek. Scéna neupravená, nevzhledná - prostě tahle pohádka se skutečně nepovedla.

Díly: 1. Zabijáci doktorky Kalendové - příjemná kriminálka, ve které Bohdalka jako dr. Kalendová pomáhá svému vnukovi Michalovi s pátráním po zadavateli vraždy a následné vraždy vlivné hlavy podsvětí. Do toho ještě příběh s dvěma bezdomovci, láskou a výpovědí v práci, 60 %. 2. Hřích profesora Sodomky - herecký koncert Preisse a Bohdalky. Velice dobře stavěný příběh, ve kterém se nejdříve stane nešťastná smrt studenta, kterou však zúčastněné strany ze svých důvodů kryjí. Bohdalka tak přijíždí jako profesorka na Gymnázium, aby svému vnukovi pomohla s pátráním, 80 %. 3. Tajná mise docentky Rybkové - hodně vykonstruovaný detektivní příběh s od začátku zjevným vrahem, zbytečně dlouhé, místy však příjemně komplikované. Bohdalka v sanatoriu pro tlusté pátrá po podrobnostech o Michalově přítelkyni a zároveň řeší smrt budoucí ženy majitele sanatoria, 60 %. 4. Smrt lobbisty Mansdorfa - strašně pomalý, nudný a nezajímavý díl, místy dokonce otravný. Na začátku je Michal vyhozen od policie, pak se stane podezřelým z vraždy vlivného lobisty a je nutno zapojit babičku, aby něco vypátrala a našla skutečného vraha. Směs náhodných a uboze vykonstruovaných skutečností. Špatný díl. Jediné dobré je, že Bohdalka líčí Postlerové scény z filmu Ucho, kde sama hrála, 20 %. 5. Vražda poštovní doručovatelky - tento díl se velmi povedl. Napínavý, místy i strašidelný, výborně scénáristicky i režisérně zvládnutý. Bohdalka pátrá po vraždě své kamarádky - poštovní doručovatelky, a tak sami bere na sebe oblek pošťačky a zaplétá se do událostí kolem ztracené výherkyně milionu korun, hrozného smradu v ulici a neustále štěkajícího psa. Michal nachází novou přítelkyni, bohužel měl zase špatný výběr. Ale aspoň se vrací k policii, 80 %. 6. Archiv Felixe Burgeta - dr. Kalendová se odjíždí léčit na venkov, místo ní se jede do Prahy její jednovaječné dvojče teta Stáňa. Samozřejmě se zaplete do procesu a vražd kolem dříve zavražděného a velmi vlivného Felixe Burgeta. Tetka ale spíše vše kazí a tak je načase zavolat do pátrání doktorku Kalendovou. Spíše vtipně laděný díl, který je zbytečně dlouhý, na druhou stranu je ale také docela příjemný. Oddychovka se třemi vraždami za 60 %. 7. Proces doktorky Kalendové - poslední díl pěkně a příjemně uzavírá celý cyklus. Kalendová přijme do svého bytu mladíka, kterému někdo zabil matku a nevlastního otce. Časem se však ukáže, že není vše, jak se na první pohled zdálo a že i první dojem může klamat, 60 %. Celkově jsem s cyklem spokojen, nemám s ním problém, jen v posledních dvou dílech natočených v roce 2012 už je vidět, že i Bohdalka stárne. PS: Poslední dva díly (Archiv Felixe Burgeta, Proces doktorky Kalendové) jsou na rozdíl od pěti předchozích dílů natočeny až v roce 2012.

Dokument je směsicí autentických záběrů, rozhovorů s přeživšími vojáky a digitálními záběry doplňující autentické záběry. Ten digitál je zcela zbytečný, autenticita by bohatě stačila, protože samo téma je hodně silné a poutavé. Rozhovory jsou vcelku zajímavé, je jich hodně, každý voják je předem představen a pak mluví. Dokument díky nim neztrácí své tempo. Hudba: Alex Khaskin

Hodně podařený dokument, který jde přímo na věc bez vedlejších linií hlavně díky tomu, že celý film tvoří autentické záběry a žádné rozhovory s přeživšími vojáky. Jde o tradičně udělaný dokument s českým komentářem Alfréda Strejčka. Dokument sice pro dnešního diváka možná nudnější, ale pro znalce či nadšence historie naprosto parádní věc. Hudba: Joseph Metcalfe

Hrozně trapná romantika včetně tanečních kreací. Dialogy neuvěřitelně strojené až hloupé, Billy Zane příšerný, Tom Malloy prkenný, jediná Amy Smart solidní. Hudební doprovod včetně písniček snad jediné, proč se na tento od první minuty jasně daný film dívat. Hudba: Matt Seigel

Ve svém tradičně udělaném pořadu (mluvené slovo proložené vlastními písničkami nebo s hosty) nejdříve Donutil vzpomíná na starší bardy z Národního divadla a vzpomene také na Miloše Kopeckého. Poté mluví o českých velvyslancích v cizině, aby se dále vrátil do Brna a povykládal o tekutém kapříkovi a dalších umělcích z Brna. Pak následuje pasáž o režisérech - nemůže chybět vzpomínka na Věru Chytilovou, pak se vzpomíná na Jardu Hykla či Dušana Trančíka. Dále Donutil zmiňuje setkání se zahraničními hereckými hvězdami. Mezi hosty vystoupí zpěvačka Linda Finková, pak Walda Matuška se svými dvěma krásnými písněmi, posledním hostem je polský herec a režisér Jerzy Stuhr. Písně provázel Boom Band Jiřího Dvořáka. Pořad je to pro fanoušky Donutila bezvadný, protože spoustu historek zde uslyší poprvé. Pořad má slušné tempo až po návštěvu Jerzyho Stuhra, pak se to ale zase rozjede. Opravdu dobrý pořad a je pro mne překvapením, že ho ČT vysílá poprvé od roku 2001. Když si vzpomenu, co za brak už vyhrabala z archívu, tak nerozumím tomu, proč dobrý a kvalitní pořad vysílá po tak dlouhé době.

Cyklus deseti koncertů z let 1973 - 1978. Kritizovat Gotta za jeho řečnický um je (zvláště z dnešního pohledu na jeho kariéru) naprostý nesmysl. Pořady ve Slaném, Lucerně a kdekoli jinde měly vždy pevný rámec - Gott zpívá, sem tam pronese svou "hlášku" a někoho uvede nebo si se svým hostem rovnou zazpívá nebo zahraje scénku. Jeho mluvený projev zůstal dodnes poněkud zvláštním a hrozně umělým, ale takový Gotťák byl od jak živa a nejinak je tomu tedy i v těchto pořadech (obzvlášť když si uvědomíme, že ve svých 34 letech už měl svůj daný mluvený výraz, který buď divák přijal nebo jej nenáviděl - a Gotťák o tom věděl!). V tomto poměrně krátkém pořadu o deseti dílech spíše zamrzí, že Kája vlastně až zas tak strašně moc nezpívá (jak ve kterém díle!) a kdo si ho chce dosyta užít, musí ty různé jeho výstupy přetočit. Já to však neudělám a Káju si užiju i s tím jeho mluveným projevem. Celý cyklus jej doprovázel Orchestr Ladislava Štaidla (členem byl i Felix Slováček), za klavírem seděl Rudolf Rokl, křoví dělali Jitka Zelenková, Jana Kociánová, Jarmila Gerlová a Vlasta Kahovcová a taneční doprovod zajišťovala taneční skupina Josefa Koníčka. Díly: po třech dílech, které se natáčeli ve Slaném, se další díl točil v Kutné Hoře. 1. díl obsahuje spoustu krásných písniček, jako křoví Karlovi pomáhají Jana Kociánová a Jitka Zelenková, hosty jsou tři zpěváci - dva Řekové a jeden bodrý Moravák, kteří si říkají Trio Achill-Zachar-Bolek. Zazní třeba "Přijela pouť", serenáda, starší písně z 50. let jako například "Nebeští jezdci", "Lásko má" nebo skvělá rokenrolová píseň "Tak jak plyne řeky proud". Kája možná mluví ještě víc než je třeba, ale když zpívá, je to paráda. Velmi podařený a takový "akční" díl bez vtipného či humorného vstupu. (díl ze Slaného, 1973) 5. díl už se opět odehrává ve Slaném - výrazně delší recitál než předešlé pořady, jako host "řádila" Naďa Urbánková a zpívali se písničky ze Semaforu (díl z roku 1975). V 6. díle opět ze Slaného přivítá Karel Gott jako hosty Šimka, Sobotu a Nárožného a společně si zahrají Tři mušketýry. Jinak ničím zvláštní díl z roku 1975. Do 7. dílu přijal pozvání Miroslav Horníček a učil Karla odpovídat na otázky diváků. Horníček neskutečně zábavný, jinak tradiční díl ze Slaného z roku 1976, kde konečně zazní písně, které znám i já. V 8. díle opět ze Slaného z roku 1977 vystoupí se třemi písněmi "šílený" černošský tanečník a zpěvák z Mozambiku Afric Simone, jehož pěvecký projev je ještě v normě, ale taneční kreace jsou totálně neskutečně uvolněné a kdyby mělo jeviště o 10 metrů více ani tak by mu nestačilo. A aby toho nebylo málo, tak si pak ještě zapálí fakule, pálí se s nimi a do toho cosi africky huláká. Tohle jsem ještě v českém pořadu neviděl a už asi ani neuvidím. Báječné! Dále vystoupí v zábavné vložce mim Ladislav Fialka. Kája má v tomto dílu vynikající taneční formu a v několika písničkách předvede naprosto "báječné" taneční kreace, které dnes působí neskutečně mile a vtipně, rozhodně ne však trapně vzhledem ke Gottově tanečnímu mistrovství. Asi nejlepší díl z celého cyklu, protože je nabitý energií od začátku až do konce. V roce 77 vznikl ještě 9. díl zase ve Slaném, kde v roli hostů vystoupil Státní soubor kubáňských kozáků (hosté ze SSSR k výročí VŘSR) a další velký prostor získal Jiří Korn, se kterým si Gott zahrál skvělou operetní scénku trvající přes 15 minut. Byl to živý a velmi povedený díl. Poslední 10. díl opět ze Slaného z roku 1978 je spíše slabší díl po pěvecké stránce, hosty jsou Lucero Tena se skupinou (ze Španělska), zahrát své písně přijde Karel Svoboda a jako baviči vystoupí v kvalitně vtipném programu Július Satinský a Milan Lasica. Na konci dílu sice Gotťák slibuje, že se setkáme i po jedenácté, ale nevím, zda u toho byly televizní kamery, protože jedenáctý díl nikde nevysílali.