otík

Krátká povídka z cyklu Povídka pro napsaná pro otce a syna Prachařovi ve své podstatě začíná až v sedmé minutě, kdy se začne dít "děj" povídky. Do té doby pouze sledujeme pasažéry vlaku uhánějícího si westernovým západem. Pak proběhne dialog mezi Prachařovými a mladinkou spolucestující Veronikou Jeníkovou a pak je konec. I přesto však to není naprostá nuda, ale příjemná čtvrthodinka s českými herci.

Takový ten tradiční film o filmu, ve kterém povídá režisér, scénárista i herci, včetně obyvatel vesničky Vikantic, kde se natáčelo. Z filmu o filmu sálá pohodová atmosféra, která při natáčení mohla panovat a předjímá, že i film by mohl být dobrý. Hudba: Marek Doubrava

Taková ta čistě průměrná, spíše až podprůměrná pohádka, která dějově toho moc nenabídne. Sem tam zazní celkem solidní dialog nebo malý náznak humoru (především díky postavě Drobečka Michala Novotného), ale celkově jde o dost nezajímavou pohádku s už výrazně nemocným Jiřím Zahajským, předsanitkovským Martinem Bohadlem v roli zcela nevýrazného malíře a ordinačně naivní princeznou Sandrou Novákovou. A závěrečná scéna souboje a létajícími ptáčky je pěkně padlá na hlavu. Pslední televizní role Jiřího Zahajského. Hudba: Vratislav Šrámek

Vinnetou se nám zamiluje a podobně jako brácha Olda ostrouhá. Nu což, ještě že je tu spousta padouchů, které je nutno neustále sledovat, a tak není času myslet na životní lásku. Příběhově už to není to pravé ořechové, stále je to dobré, ale už velmi jednoduché, strohé, obyčejné. Ale stále pěkné a rozumově přijatelné! Spoustu pravých výbuchů musí tomuto filmu závidět většina dnešní akční produkce. Ve vedlejší roli nemá možnost zářit začínající Terence Hill, ale přesto jeho postava k zapamatování je. Po Ellen ve Stříbrném jezeře Karin Dor v jiné roli této série, tentokrát Vinnetouovy milé Rybany. Lehký nadprůměr v rámci série.

Příliš zdlouhavý dobrý western na to, aby byl nadprůměrný. Závěr nevyhnutelný, přesto příjemně překvapivý.

Ježkovy oči, to byl teda příběh. Nudnější a prázdnější téma už jsem dlouho v klasické televizní pohádce neviděl. Dialogy unylé, atmosféra zcela ubohá, kulisové až běda, postavy jedna nezajímavější než druhá. Tohle se opravdu vůbec nepovedlo, jedna hvězda za Vladyku, který snad jako jediný byl podprůměrný, zbytek byl tragický.

Vtipná a velmi příjemná pohádka, která na malém prostoru přináší pohodový příběh o loupežníku Olbramovi z pera Mileny Medové. Pohádka diváka určitě zaujme a taky kratší stopáž je zde velkým přínosem. Není to žádný pohádkový skvost, ale určitě je to lepší průměr, který potěší.

Zcela tradiční cestou (rozhovory, fotky, ukázky z rolí) udělaný milý dokument o velkém českém herci a pedagogovi, kterého dnes už diváci možná tolik neznají, ale patřil k velikánům divadelní i filmové scény, přičemž miloval učení na divadelní fakultě a také maloval. Z dokumentu i díky příjemné hudbě místy připomínající Morriconeho Misi vyznívá radost ze života, kterou Ota rozdával. Moc milý a podařený dokument zařazený do série pořadu ČT - Příběhy slavných.

Když jsem byl v mladším věku a Nova začínala, i tohle vyloženě pro malé děti se mně dotklo (podobně jako Všichni z Kačerova, Gumídci atd.). Není to žádná velká bomba, ale také to není nic závadného či špatného pro malé cipísky. Sice je to občas docela ujeté, ukřičené, honička střídá honičku, ale celý seriál si udržel slušnou úroveň. Původní znělku napsala Alice Nemanská a zpívali Vilém Čok, Ota Baláž a Kamil Střihavka a šlo o báječnou znělku, která utkvěla tehdejším dětem v paměti. Ta nová, která chodí na Barandově či Déčku, je fakt úděsná. Text napsal Eduard Krečmar a zpíval David Uličník.

Příjemný večerníček, kterému by ale místo ženského hlasu slušel spíše mužský hlas (Höger, Filipovský či jiní herečtí staří bardi). Má to hlavu a patu, nádhernou animaci, výborný námět. To vám tehdy byly Večerníčci.