otík

Obecně nemám rád filmy, které většinu filmového času budují vztah mezi mužem a ženou a na konci děje jeden z nich buď umře nebo do vztahu nejde z určitých příčin nebo jim to prostě nevyjde kvůli něčemu. V životě je takových situací často spousta, proč se tím ještě zatěžovat ve filmu, který sleduji ve svém volném čase a chci se oprostit od každodenních strastí? Takové filmy opravdu nemám rád. Ale najdou se i výjimky, které jsou natočeny tak dobře, silně a pochopitelně, že mi to u nich nevadí. A tento film je oním příkladem. Clooney i Farmiga jsou tak skvělí a odzbrojující, že očekávaný konec ani tak moc nezamrzí. Povedený film, který potěšil.

Především úvodní polovina je slušná komedie, pak to nabere trochu dramatický oblouk, aby to skončilo tak jak mělo. Slušný, ale nevyrovnaný film, který baví tak na půl plynu. Deneuve je okouzlující, Lemmon tradiční, ale dobrý. Ústřední duo drží film nad vodou.

Ostravské studio České televize natočilo docela rozporuplnou pohádku. Na jedné straně jsou velice hezké exteriéry, slušná hudba, bezproblémové triky. Na druhé straně je poněkud temnější námět, nic moc herecké výkony a neustále vyjukaný pohled prince Braňo Holičeka. I ten závěr je poměrně nepohádkově nedotažený, radující se král s královnou by jistě potěšili. Taková ta zvláštní česká pohádka, která zůstala někde na půl cestě. Natáčelo se na Státním zámku Náchod, NPÚ ÚOP v Pardubicích, Novém hradu u Adamova, v oboře zámku Opočno, v Oboře Žehušice, na Býčí skále a v CHKO Broumovsko. Hudba: Ota Balage

Animák jak se patří. Příběh výtečný, stejně jako animace, výborné dialogy a sem tam slušná hláška, kterou pochopí i malé dítě. Závěr očekávaný, ale přesto dojemně sladký. Animák, který potěší děti i dospělé.

Dokument z cyklu ČT Příběhy slavných. Naprostá dokumentární klasika - rozhovory s vrstevníky, kamarády i rodinnými příslušníky proložené ukázkami z filmů či divadelních představení. Přesto je stále na co se dívat a co poslouchat, protože divadelní i herecký velikán měl zajímavý život i zajímavé životní i profesní osudy. Hudební režie: Josef Hofman

Povídka v rámci cyklu Povídka pro ... - tentokrát pro Zdeňka Řehoře. Ten si v povídce A. P. Čechova Boty zahrál ladiče pian, který na zkoušce hry Modrovous musí naladit rozladěné piano. Jenže čištič bot zamění jeho boty s botami milence principálovi manželky a na průšvih je zaděláno. Jednoduchá povídka je nejdříve plná operetních zpěvů a pak už jen honbou za správnými botami a konečnou honičkou. Hudební spolupráce: František Živný

Takové to televizní "nic moc". Kaiser s Vančurovou řeší svůj vztah nevztah a zbytek hereckého obsazení jen tak přicmrdává. Tahle sázka byla docela zbytečná. Zpracováno podle novely Karla Štorkána Sladké hlouposti.

Hezké, roztomilé, příjemné, nesenilně seniorské, herecky báječné - prostě pohodový filmeček o starším páru, který k sobě hledá znovu cestu přes manželského poradce. Pěkný snímek na sobotní večer.

Lepší s titulkama než s tragicky parodujícím Krampolem. Jinak ale podařená komedie, hlavně scény z továrny na žvýkačky jsou přímo geniální, zbytek je už taková ta klasika s Funesem. Příběh staví na záměně rabínů, na Funesově šklebení a dobré chemii mezi Funesem a Giraudem. Zaujme jistě i taneční židovská kreace a povedený hudební motiv. Z nostalgie po Funesovi čtyři hvězdy, jinak spíše průměr.

Preiss, Nárožný i Jirásková jsou zárukou kvality - jenže ta tentokrát zůstala někde za kamerami. Preiss se po pár úvodních minutách téměř na celou dobu promění ve slepici a pak je to už jen mlácení prázdné slámy kolem prodeje jeho vynálezu. Nárožný je skoro celou dobu ústřední postavou, jenže nemá co hrát. A korunoval to čistě nepovedený a nedomyšlený závěr.