Vilem_Dojiva

1. Kýčovitý začátek, matka si nerozumí s dcerou, rodina je ve finanční nouzi.  2. Lorem ipsum dolor sit amet consectetuer adipiscing elit sed diam nonummy nibh euismod tincidunt ut laoreet dolore... 3. Kýčovitý konec, láska vítězí a musíme si pomáhat.  Ano, přesně takhle je tento film vystavěn. V jedné scéně se vytyčí nějaké cíle, v další jsou zase zapomenuty. Ze záporáků se bez zřetelného systému stávají kladné postavy a naopak. Z ničeho, co se ve filmu děje, nejde uspokojivě sestavit žádný syžetový vzorec. Jak motivicky, tak syžetově rozpadlejší už byly snad jen neslavné CATS, které byly prostě jen pastiš náhodných scén, které někdo sestříhal do obludně dlouhého hudebního videoklipu. Jediný důvod, proč stejně jako CATS nehodnotím odpadem, jsou kusé momenty, kdy se ve filmu projevují zajímavá umělecká rozhodnutí. Je jich bohužel pohříchu málo a film jako celek prostě zachránit nedokážou.

(Hodnocení segmentu o Olze Hepnarové) Je podivné, že i když se dokumentaristům povedlo dohledat neuvěřitelné množství původních svědků otřesných událostí roku 1973, nebyl tento úspěch podpořen kvalitnějším podkresem a rešerší. Opakující se archivní záběry (cca dvě až tři fotografie Hepnarové či jejích obětí), trapné, nízkorozpočtově působící "rekonstrukce" s herečkou, která v roli Hepnarové bez pointy bloumá ulicemi a vyloženě vymyšlené skutečnosti zhazují skvělé výpovědi pamětníků.

Mezi filmaři by klidně mohlo být značkou kvality, když přijdou Američani a váš film ukradnou takříkajíc "i s chlupama". SKRYTÁ PEVNOST a STAR WARS jsou jedním takovým případem - Lucas si skutečně vzal všechno, od scénáře, přes scénografickou stylizaci až po soundtrack ala Gustav Holst. Nejen to, ale i na celé scény můžeme v Lucasově trilogii najít konkrétní citace. Ovšem jsou to právě ty prvky, které se Lucasovy tak zalíbily, které Kurosawův snímek vlastně zhazují. Přílišné pohádkové vymýšlení, stylizace pro evidentně mladší publikum a nepravděpodobné situace moc nesedí k snaze o pseudohistoričnost a k delší stopáži. Lucasovi byla vyčítána infantilnost jak epizody VI, tak I a II a mnozí ji mohli chápat jako "docházení sil", ale SKRYTÁ PEVNOST jako zdrojový materiál (víc než kterýkoliv Lucasův vlastní film) ukazuje, že tohle přesně byl od začátku Lucasův záměr.

Plíživý přechod z Končalovského polodokumentárního stylu, ve kterém sledujeme vlastně katastrofický film (a divácké potěšení pramení zejména ze sledování samotného procesu řešení situace) do čím dál osobnějšího dramatu, kde se do centra dění dostává jedna samotná postava, přetvářená z vedlejší, rozporuplné, do hlavní, které patří divácké sympatie. S půlí stopáže přichází postupný obrat o 180 stupňů, kdy mizí detailní rozebírání kroků vládních činovníků a najednou se nám odpovědí na dílčí otázky nedostává, rozuzlení jsou záměrně vynechávána a ústřední enigma je odsouváno, nakonec zdánlivě vyřešeno a v posledních minutách převráceno naruby. Totální imerze do temných šedesátých let, kdy se situace měnila lusknutím prstů a moje touha po možnosti udělit šestou hvězdu.

Zatím jedna z nejvíc meta "marvelovek", které jsme měli příležitost vidět (vyjma Deadpoola je na podobné úrovni je pouze Thor: Ragnarok). Přiznávání nesmyslnosti žánrových schémat, která byla ještě před (wow) devíti lety myšlena smrtelně vážně začíná pomalu rozkládat superhrdinský žánr jako takový. Do popředí se dostává (byť zatím jen náznakem) sociální kritika, nádech politického tématu (jakkoliv zatím neobratně zpracovaného) a hlavně fakt, že marvel filmy skutečně přináší větší požitek spíš interakcemi v jádru lidských postav než vykonstruovanými téměř-konci-světa. Těším se na příště!

Na film "o Beatles" tam je...překvapivě málo Beatles. Vlastně jen ta stokrát omílaná klasika z hudebky na základce. Ale koho zajímá Eleanor Rigby? Koho zajímá Hey Jude? Koho zajímá In My Life? While My Guitar Gently Weeps je ve filmu na cca dvě vteřiny. Moc nepomáhá ani rozpadající se milostná linka srovnatelná s BÁBOVKAMI, směšně nereálná, klišovitá, na hlavu postavená a ještě k tomu končící naprostým WTF momentem, který hraničí s emočním vydíráním. Vyloženě otravný Ed Sheeran a komicky zlá manažerka zbytečně, tak nějak "navíc" komplikují docela jednoduchý, pěkný nápad. Takovýto blunder ve zpracování atraktivního tématu jsem skutečně snad nikdy neviděl.

Absurdně přepálený příklad něčeho, co je v podstatě převrácený magický realismus. Do poměrně střízlivě fungujícího světa opic, který má smysluplné vztahy mezi postavami, které zase mají pochopitelné motivace, atd., vstupují lidé, redukovaní na nejklišovitější hollywoodské stereotypy. Střet těchto dvou skupin často působí, jakoby ani nepatřily do stejného světa. Na jednu stranu tu máme emočně náročný vztah Cézara, jeho syna a Koby a na stranu druhou tu máme lidské vojáky jak z filmů Michaela Baye, komiksově primitivní (a často komiksově zlé) karikatury skutečných postav. To jen posiluje obsazení, které je kromě dvojice Serkis/Oldman tvořeno takřka bez výjimky buď neznámými herci, nebo aktéry minimálně rozporuplných snímků (Jason Clarke). Výsledkem je místy naprosto absurdní campová záležitost (za zmínku stojí scéna s opicí se dvěma kulomety jak jede na koni), která pravděpodobně něco říká o povaze lidí, ale mnohem víc toho říká o množství drog nepochybně spojených s tvorbou scénáře.

Neustále se měnící nenaplňované žánrové vzorce, mělký fikční svět, ve kterém neplyne čas mimo plátno a nerealistické make-believe náhody. To všechno táhne dolů tematicky neskutečně zajímavý film, který je zachráněn snad pouze tím tématem a vývojem hlavní postavy, před katastrofou. Místo ní je to akorát nezvládnutý námět.

Zábavná hra s okamžitým zamítáním různých řešení ústředního problému (zloději jsou okamžitě sežráni, Wayne nemá proti aligátorům šanci) a překvapivé několikeré odsunutí konce. Nekonzistentní hrozba aligátorů a pokousání hlavních postav bez následků ale prakticky zabíjí jakoukoli šanci na atmosféru napětí. Momenty, kdy je do popředí stavěn osobní konflikt, jsou vyloženě nudné (Haley a jejího otce se prakticky netýká, jde v něm o neviděnou matku). Námět dobrý, zpracování viditelně osekané.

Musím přiznat, byl jsem naprosto unešen. Pokud mě na filmech něco dokáže totálně nadchnout, je to taková ta imerze, která divákovi naznačí, že fikční svět existuje i nad rámec vyprávění (jako například u INTERSTELLAR, TENET, SOURCE CODE, IN TIME a dalších). I tady je vlastně ta ústřední příběhová linka (titulní Cabiria) tak trochu odsouvána do pozadí a divákovi je nabídnuto mnoho dalších drobností, které ten fikční svět krásně vykreslují a dodávají mu plastičnost - zde například nedokončená dějová linie s Archimedem (ačkoliv všichni samozřejmě víme, jak to s ním a Syrakusami dopadne). Zkrátka a dobře, filmy jako CABIRIA dokáží naprosto přesně zasáhnout mé slabé místo pro rozsáhlé fikční světy a proto nemohu hodnotit jinak než 5/5.