Vilem_Dojiva

Představte si, že vám kamarádka vypráví v hospodě nějakou historku o tom, co se jí minulý týden stalo. Trvá jí to na váš vkus ale hrozně dlouho. Než se dostane k náznaku něčeho, o čem by ta historka mohla být, uplyne hodina a vy sedíte u stolu a pivu padá pěna. Ona kamarádka při vyprávění totiž popisuje každou nepodstatnou maličkost, každý mezikrok, který se stal, i když vám to přijde jako samozřejmost. Ještě horší je, že se vás ta historka vůbec netýká - je to něco o jejích náhodných kamarádech, které jste v životě nepotkali a asi je ani nepotkáte, a kamarádka vám ani jednou neřekne, proč by vás měli zajímat, nebo co to vůbec je za lidi. Časem se v historce začnou dít čím dál tím neuvěřitelnější věci, takže kamarádce pomalu přestáváte věřit, a začnete ji podezírat, že si vymýšlí. Každých pět minut koukáte na hodinky a chce se vám zemřít. Přesně taková je VICTORIA. Oproti napínavému komornímu psychodramatu, kterým je její bratranec, Hitchcockův PROVAZ, je VICTORIA pro metodu jednoho záběru naprosto nevhodná. PROVAZ fungoval, protože pracoval s velice jednoduchým dějem - v bedně je mrtvola a James Stewart bednu nesmí otevřít. Všeho všudy osmdesát minut a dlouhý záběr stopáž subjektivně ještě trochu natáhne. VICTORIA si ovšem předsevzala složitější premisu - mladá číšnice potká na ulici náhodnou partu kluků, kteří ji tak trochu proti její vůli zavlečou do bankovní loupeže. Tento příběh by v normálním filmu mohl relativně dobře fungovat, ale protože se filmaři zbavili střihu, sledujeme její seznamování s mládenci (a všechno ostatní) "in real time". To by pořád nemusel být problém, filmy kde postavy mluví zdánlivě o ničem mnohdy jsou docela zajímavé (brožura v mém DVD zmiňuje Richarda Linklatera, ale já bych spíš připomněl Rohmerovu PILOTOVU ŽENU). Tady ovšem skupinka pobudů nemá moc co nabídnout, všichni působí jako prodavači suvenýrů, kteří se nutně hlavní postavě snaží zalíbit; tam, kde Rohmerovy postavy nabízí postřehy o mezilidských vztazích, skupina mladých berlíňanů se omezí na opilecké výstřelky a bezvýznamné promluvy. O postavách se nikdy moc nic nedozvíme, takže místo toho, aby nám postavy během první hodiny filmu přirostly k srdci (a pak nám jich bylo líto v druhé polovině až začnou umírat), je to fakt strašná nuda. Kdybych chtěl koukat na čtyři opilce, jak se snaží sbalit nějakou holku, zajdu do Temba. Jakmile se objeví děj, je to svým způsobem ještě horší. Victoria nejdřív bez okolků lidem, které zná přesně hodinu, odkýve, že je odveze někam, kde "something illegal will happen" a pak bez řečí postupně odkýve i gangstery s brokovnicemi, osahávání v podzemních garážích, rozdávání pistolí a kukel a kokain. To všechno během asi deseti minut a ani jednou se třeba nezeptá svých německých kamarádů, o čem si to vlastně povídají. Nakonec mě překvapilo, že ten scénář nenapsal, nevím, třeba můj bratr, který zrovna nastoupil na druhý stupeň ZŠ. A je to jen horší. Logická vysvětlení různých akcí ustupují, aby se do stopáže vešly nezajímavé jízdy výtahem a upocené běhání po chodbách. tl;dr: Jeden záběr je toho filmu vlastně prokletí - místo toho, aby nám filmaři ukázali kvalitní příběh o zpackané bankovní loupeži, ustupuje logika věci intermezzům a fabule je redukována do směšných klišé. Absence střihu je nevyužitá, spíš všemu škodí a někdo si jí třeba ani nemusí všimnout. Touha se předvést se krutě vymstila.

Strhující herecký výkon, neuvěřitelná práce s kamerou, parádní soundtrack; skutečně tohle je jeden z těch snímků, které zestárly do krásy a přiznám se, občas u něj slza ukápne.

Šel jsem do kina na tento film, ve kterém hráli herci. Přišel jsem do sálu, sedl jsem si a film byl promítán na plátno. Nakonec skončil a odešel jsem domů. Naprosto nejsem schopen slovy popsat, co se stalo mezi začátkem a koncem filmu.

Zprvu atraktivní schémata jako nekomunikativnost s divákem jsou velice rychle zabita repetitivní strukturou epizod první poloviny seriálu a hloupě polopaticky podanou "psychologií" postav, která se sestává prakticky z jediné myšlenky na postavu, opakované ad nauseam. Svět je zajímavý, ale příběh se mu nevěnuje, zaměřuje se pouze na špatně aplikované psychologické koncepty a celý seriál má všeho všudy jediný dějový zvrat, který ještě k tomu není v syžetu, ale pouze ve fabuli. Naprosto očividné dějové díry jsou už jen poslední hřebík do rakve a celý seriál redukují na nesoudržný bordel. Tl;dr: devět hodin prázdných keců o tom, jak se hlavní postava cítí (pořád stejně), padesát minut znělek (ovšem výborných) a cca hodina solidního, zajímavého fikčního světa.

Vizuálně velmi nápadité a dost povedené. Úžasné kompozice, místy výborná hra s perspektivou a matení diváka v tom, kde je dole a nahoře; zajímavá práce s plány scény, která úplně jednoduše vytváří efekt hlubokého prostoru. Dějová linka je OK, možná poněkud nesoudržná, ale i přes šílenou uspěchanost pořád lze vyčíst motivace postav a zorientovat se, kdo je kdo. Podle všeho je "přehuštěnost" způsobena adaptací hodně dlouhé předlohy do krátké stopáže, což mohlo rozhodně dopadnout mnohem hůř. Vůbec by mi nevadilo, kdyby to mělo třeba o hodinu víc - fikční svět a subsvět party kamarádů jsou dost zajímavé na to, aby podpořily mnohem rozsáhlejší expozici, která by navíc film jako takový zpřehlednila a možná mu i dodala větší hloubku.

Miluju brambory

Co si budem, tohle je, co se kamery, střihu a speciálních efektů týče, naprosto nádherný film. Scénář je bohužel hloupě napsaný a vlastně se to ničím neliší od masově natáčených teenagerských vyvražďovaček. Děj je předvídatelný, práce s nějakým tajemstvím a následným odhalením/dějovým zvratem limitně se blížící nule. Jakkoliv vizuálně nápadité, je to to stejné představení pořád dokola, akorát v jiných kulisách.

Ve skutečnosti je to poslední díl X-Files, ve kterém dojde ke crossoveru s Antonioniho Zvětšeninou

Na plátně sledujeme děj, který na první pohled působí jako čistý romantický příběh, avšak nosnějším (a zajímavějším) vývojovým schématem je proměna hodnot hlavní hrdinky. Tomu se podřizují prakticky všechny ostatní složky filmu. Velikost záběrů (prakticky samé detaily a polodetaily), práce s prostorem (protizáběry vidíme jen občas), práce s časem, práce s věděním diváka - to všechno pracuje takovým způsobem, který velmi silně protěžuje mikrosvět hlavní hrdinky. Dochází to do až takové krajnosti, že nejen na úrovni celkové osnovy filmu, ale někdy i na úrovni jednotlivých scén je divákovi zatajeno, kolik uplynulo mezi střihy času a co se vlastně stalo - některé věci, které se na plátně dějí, ani nevidíme, jen sledujeme reakci postav, a potom zejména Eleny (např. všechny těhotenské testy mimo prvního); je nám do velké míry zatajena minulost a velká část charakteru postav - prozkoumáváme je až optikou jiných postav, které se na ně zeptají (např. Elenin potrat). Toto všechno propůjčuje filmu značnou intenzitu působení a dovoluje diváckou imerzi na vysoké úrovni. Dialogy jsou ovšem napsány poněkud nešikovně a práce s filmovou hudbou není vždy ideální. 80% tak akorát.

Ačkoliv se jedná o film (relativně) dlouhý a pomalý, ve kterém se nic zásadního nestane, chytrým střídáním několika málo příběhových linek a promyšlenými charaktery postav dosáhli tvůrci neuvěřitelné intenzity působení.