Bonniesgun

Ok, asi nikdy nepochopím některé aspekty amerických Vánoc. A asi proto mi na Grinchovi nepřijde nikdy nic extra vánočního. Jedna hvězdička za úžasné vlasové kreace malých holčiček (které vypadají jako mašle na dárku) a druhá za krásně kýčovité kulisy... ale víc ani ťuk! Sorry, Jime v zeleném kožíšku...

Tak nějak mi příběhy, kde se do sebe nezamilovávají dva krásní lidé, vždycky připadaly nějak romantičtější a opravdovější. Nuže, nic na plat, takhle to prostě ve skutečném světě chodí. Jen se bohužel oškliváci nikdy nepromění v hezouny (ale upřímně, zvíře byl hezčí jako zvíře, než jako blonďatá mánička v závěru... ale jako pořád lepší než steroidový slizký Gaston). Další klasika. U Disneyho se zase zarařilo...

To, co je Indiana Jones pro archeology, je Tron (respektive Flynn) pro programátory! Ano! I vy - bledí, neduživí ajťáci - můžete prožívat dobrodružství jako z akčního filmu a to jen proto, že umíte správně používat klávesové zkratky! Tím ale rozhodně nechci říct nic špatného- ba naopak! Tron: Legacy je důstojným pokračováním osmdesátkového kultu - a to jak technologicky, tak příběhově. Přestože efekty jsou (jak se dalo čekat) opravdu SKVOSTNÉ, není to děláno primárně jako 3D film ale prostě jako film! Což je záslužné. A možná o to víc si vychutnáváte příležitostné 3D perly (jako je ježdění na světelné motorce a podobně). A hudba? O té už bylo v souvislosti s tímto dílem napsáno mnoho, ale řeknu vám jediné - když slyším tu "věc" (protože hudba zde dostává téměř hmatatelný rozměr) při neuvěřitelných záběrech na skutečné i naprogramované město, běhá mi mráz po zádech a nechává za sebou neprostupnou světelnou stopu...

U Disneyho to sice umí lépe, ale... tohle je prostě jedna z nejveselejších pohádek od nich! Navíc - na přelomu osmdesátých a devadesátých let již pomalu končila éra téhle klasické disneyovské animace a začínala realističtější éra (která vyvrcholila na jedné straně Pocahontas - v roztomilosti figurek a n druhé straně v 3D příbězích)

Já prostě nemám ráda detektivky! A když mě náhodou nějaká zaujme,rozhodně ne taková, kdy 20 minut nic nevím. Po 20 minutách ztratím pozornost a těžko ji najdu do konce dílu. Věřím, že někdo má Poirota rád, já ale ne. CHcete-li mě mučit, pusťte mi tohoto divného chlapíka s knírkem! Promiň Hercule...

Ale tak jako jo... Vánoční to je, dojemné to je, láska tam taky je a slza nakonec taky ukápne... Donna Reed je správnou oddanou milující manželkou (jako bychom ji snad znali nějak jinak) a Steward je správně ošlehaný větrem, válkou a zkušenostmi. V čem je ale skutečné srdce tohoto filmu? To srdce, které učarovává každoročně spoustě televizních diváků v Americe (a pravděpodobně nejen tam)? Jak už tu bylo snad stokrát řečeno - jde hlavně o poslední třetinu. O tu necelou hodinku, kdy každému proběhne před očima jeho vlastní život a kdy si říká: Co by bylo, kdyby...? Jsou filmy, které milujete, když na ně koukáte a jsou filmy, které si zamilujete až po titulkách. A tohle je ten druhý případ...

Popelka po americku. Bez oříšků, zato s dýní. Opět klasika z nejklasičtějších. Upřímně, příběh popelky mě vždycky trošku nudil, ať už ve kterékoliv adaptaci. Ale u této pohádky jsem se nudit nestačila - nedovolila mi to výborná animace a nepřekonatelné "záběry", jako je třeba vstup do zámku... A dýně nejím! Co kdybych si nechtěně slupla svoje případné auto???

A máme tu další pejsky a jejich rodinný život! 6 let po uvedení kultovní lovestory Lady a Tramp vytvořili u Disneyho další psí klasiku. A rozhodně v ničem nezaostává! Naopak! Originální příběh, neokoukaní herci a opět výborná animace! (V animované produkci studia Disney z padesátých a šedesátých let se vyplatí nesledovat ani tak hlavní animaci, jako kreslené pozadí. Později už se začalo více blížit realitě, ale v té době to byly spíše svébytné grafické ilustrace. Tak až si příště pustíte příběh obří flekaté rodinky, zkuste se soustředit, co se "děje" v pozadí..) Doporučuje 101 dalmatinů z 10!

Alenka není má nejoblíbenější disneyovka, ale určitě si zaslouží nejvyšší hodnocení. Proč? Zaprvé - je to klasika, ať už od Carrolla, nebo u Disneyho. Zadruhé - určila, jak si budou všichni lidé představovat Alenčinu říši. Tak a už nikdy jinak. (jak v nedávné době potvrdila i 3D Alenka) Zatřetí - ukázala, co OPRAVDU znamená "mít fantazii". Protože - napadlo by vás hrát kriket s plameňáky, sebrat ptákům křídla a dát jim místo toho deštník nebo namazat motýly medem? Alenka je prostě klasika nejklasičtější! A plameňáci už mi budou navždy připomínat hole na ten divný sport...

Švihácký zloděj, princezna brunetka (taky už máte dost těch sladkých blondýnek?) a samozřejmě džin (který stoprocentně musel být inspirací pro Masku s Jimem Carrey)! Nechci se opakovat, ale tohle je opravdu jedna z těch nejlepších disneyovek! Ne jen těch modernějších, ale všech vůbec! Klasická pohádka okořeněná o postavičky z té "nejroztomilejší" éry u Disneyho a o vtipy, které většinou ocení spíš dospělí se smyslem pro ironii než děti... Ale což! Pokud dospělí mohou propadnout vášni pro mimozemské entity či roboty putující v čase s úkolem zabít, proč by nemohli jihnout u klasické arabské pohádky???