rasttea

Chvilku jsem se tím musela prokousávat, ale jsem ráda, že jsem vydržela až do konce. Scénář by se na základní zápletku mohl zkrátit pro dobro filmu, kovaní kvalitní herci hodně převyšovali slabší herecké výkony. Lukáš Březina mi připadal nejpřirozenější a blízký typu Tomáše Holého. Vizuální stránka filmu byla hodně povedená (1. hvězdička), lokace i filmový set byl promakaný, kostýmy kouzelné (2. hvězdička) - to pro mě asi přebilo zbytek dojmu z filmu. Rozhodně to je v současnosti jeden z lepších počinů. Třetí hvězdička je za nepředabování slovenštiny - huráááá, oceňuju. Ta poslední, čtvrtá hvězdička, je vůbec za celkovou morální podstatu příběhu a za posvátnou větu "Dejte si pozor, co si přejete!". Je totiž platná i v reálném životě ;o)

Velmi povedená podívaná. Výkony hlavních představitelů velmi přirozené a uvěřitelné. Soundtrack mě překvapivě zaujal. Zápletka stejně zajímavá, jako ve Vyměřeném čase, vizuálně hezky zpracované, rozhodně lépe než Blade Runner 2049, to ať se na mě vážená Academy nezlobí. Ale čistě z praktického hlediska, ne nadarmo The Flash dostává vylágoš za to, že "messed with the timeline again".... a proto, milé děti: "do not try this at home" 0:-)

Film pojednává o jednom rozhlasovém vysílání na truc. Co se hudby týče, je tedy naopak žádoucí, aby zde byla stejně dobrá, jako herečtí hrdinové, ne-li lepší. A v tomto případě vynikající soundtrack, troufám si říci, tvoří další z hlavních postav. Oddechovka, skvěle vyvážené herecké výkony... a Philip Seymour Hoffman.... škoda ho, ten mohl světu ještě hodně co nabídnout. Moc mě mrzí, že on si to nemyslel....

Myslím, že ty tři velmi slabé pohádky v roce 2016 vystrašily všechny síly, peklo se smilovalo a nadělilo velmi pěknou pohádku roku 2017. Z. Piškula se herecky vylepšuje a roste nám, pan F. Němec jako Lucifer byl neskutečně dobrý, ale u něj je to standard. M. Adamczyk byl pro mě velmi příjemný nový úkaz, J. Langmajer, O. Sokol a P. Stach byli jako zláči ukázkoví a já naprosto rozumím, proč se zlouni hrají lépe a poskytují větší hereckou plochu :) No prostě paráda, tleskám a děkuji za příjemnou pohodovou podívanou. Jen kdyby už zodpovědní přestali tak tlačit na pilu a nepředabovávali slovenštinu, za to bych se moc přimlouvala.

Tak jsem se po cca 30 letech (šmarjáááááá) podívala na film znova. Příběh Popelky může být zpracován tisíci způsoby, tohle bude ale zaručeně nejvyčnívající. Hudba stejně chytlavá, jako tehdy. Dokonce i ten dabing si pamatuju :) Je to takové italsky třaskavé, ale ne tak uječené jako Troškovy pohádky. Tehdy mi to tak nepřišlo, v dnešní době #meetoo si nedovedu představit životnost tohoto zpracování. Manžel se chystá vrhnout na manželku a začne ji v náznaku hádky "škrtit", když je Popelka drzá, tak jí klidně princátko Mizio vrazí facku a ona se mu ji nebojí před svědky na plese vrátit, když zjistí, že ji lhal .... unbelievable :-D No, ráda jsem se vrátila do dětství, a že bych z toho měla traumata, nebo mě to snad poznamenalo, to rozhodně teda ne ;o) Když si teď googlím Pierra Cossa, ten chlapec nám vyrostl do krásy ;o)

Vizuálně nádherný a citlivý příběh, který čím dál tím víc získává na nutnosti a adekvátnosti. Protože jen chvíli a budeme se na zvířata dívat pouze na obrázcích či "pohyblivých obrázcích"....Je zde názorně ukázána hnusota lovení zvěře pro obchod a vlastnění zvířat cirkusy pro nechutné pobavení mrzkých lidí. Příběh se zaměřuje na to, jak se dvě bytosti stejné krve dostanou do různých prostředí. Avšak přestože jsou vychovávány zcela jinak a mají zdánlivě jiný osud, to by nebyl život, aby si neudělal, to, co chce, a zkřížil těmto bytostem cestu. Ano, přiznávám, čím víc zažívám chování lidí a jak se chovají k přírodě, jak se do ní snaží zasahovat, tím víc mám raději zvířata.

V dnešní uspěchané, materialistické, chladné době film působí jako úkaz. Člověk je už tak zpitomělý hysterií a negací a špatnými zprávami a krizemi a vším tím špatně špatně špatně, že je terapeutické jen se tak nechat unášet na pozitivní vlně bytí. Nic se nehrotí, vidíme pohodový a laskavý snímek. Byla jsem zvědavá na Adama, u kterého, když si člověk uvědomí, že je to bývalý mariňák, se nestačí divit (v pozitivním smyslu). Polovinu filmu jsem si zvykala, že fakt nepřijde žádná krize, hádka, zapeklitost a nechala se oblažovat laskavostí. Doporučuji všem, kdo potřebují "feel-good" movie.

Je velmi lehké film odsoudit, že je plný klišé atd. Ale mě pokaždé baví, ty tři hodiny mi vždy utečou jakoby nic, chemie mezi představiteli funguje neskutečně, a přiznejme si - Anthony Hopkins nemůže hrát ve špatném filmu. No a Brad - sjíždět se po vlně líbivé tvářičky by byla velká chyba. Dívám se na něj z hereckého pohledu a musím říci, že tolik hereckých poloh, které Brad musel při "převtěleních" použít chce už hodně dobrého herce, aby mu člověk uvěřil. A já jsem každou jedinou postavu dokázala identifikovat a uvěřit jí. A nalijme si čistého vína - cožpak nebývají záporňáci v životě právě schovaní za líbivé tvářičky ???? A je mi jasné, proč se může někomu příběh o smrti zdát, řekněme, neatraktivní. Ono totiž být schopný podívat se, a tím myslím opravdu podívat se, na sebe do zrcadla, říci si proč tu jsem, co tu dělám, co tu po mně zbude, měl/a jsem hezký život? - chce velkou dávku dospělosti a kuráže. Jen škoda, že toho tak 90% lidí není schopno....

Je velmi dobře, že se tento hrdinský příběh dostal do celosvětového povědomí. Napětí mě udrželo na židli po celou dobu, krásně rozpracovaný scénář. Je vidět, že Sean na tom pracoval spoustu let - od první myšlenky k realizaci trvalo dlouhých 15 let. Výběr herců - naprosto chápu, že byli obsazeni zahraniční herci. Apriori mi ani Cillian ani Jamie nevadil, jelikož mě styl obou baví. A Jamie svou rolí psychopatického sériového vraha ve skvělém seriálu The Fall prokázal, že to není pouze "ten z odstínů". Naopak jsem byla v očekávání, jak se zhostí role. Nemusíme se stydět, příběh má úroveň, stylizaci anglického jazyka taktéž chápu, i když po pravdě mně by jako překladatelce ani nevadilo, že zahraniční herci třeba mluví anglicky a čeští česky protože vím, jak je těžké stylizovat různé jazyky do daných reálií. Zažít reálně zavřenou Resslovu ulici a reálné střílení na kostel byl jeden z mých nejsilnějších zážitků. Jinak ale - Aňa Geislerová - jako vážně? To opravdu nemáme jiné herečky? Nedaří se mi odprostit od pocitu, který jsem měla na place a i z plátna, kdy chemie mezi Cillianem a Aňou vůbec nefungovala a nutno podotknout, že Cillian za to nemohl. Čistě z praktického hlediska jsem se za Aňu musela stydět. Cillian procházel do svého green roomu přes naše zázemí a byl naprosto fajnový, příjemný a jako člověk velmi skromný a viditelně pokorně přijal roli Jozefa Gabčíka. A tématicky si k psaní komentáře pouštím Cilliana jako DJe na britském rádiu, jak ten hoch válí a vzpomínám na natáčení a myslím na naše hochy hrdinský.....

Samá herecká zahraniční esa, Praha opět potvrdila, že jí to na plátně neskutečně sluší. Polorozpadlá ruina bývalého cukrovaru, která již posloužila tolika válečným filmům, mi poprvé připadala kamerově trochu kýčovitá a umělá. Jsem ráda, že jsem mohla vidět Paula Rudda ve vážnější herecké podobě. Je užitečné, když se do povědomí dostanou příběhy historických osob ne tak známých. Do análů filmových kritiků se zajisté nezapomenutelně vryje scéna pouze slovní šachové hry, odehrávající se mezi klíčovými protagonisty. Pro mě z hereckého hlediska bude také nezapomenutelná závěrečná scéna a ano, scéna "na klavíru" ;o). Scénář příběhu měl švih, hudba, byť si soundtrack speciálně nevyhledám, byla zcela na pozadí a jen lehce dotvářela náladu, nevyčnívala, nepřebíjela příběh, nevadila, a tak je to v pořádku. Pěkný film, u kterého jsem hrdá, že se natáčel převážně v České republice.