Tri želania

Přání k mání se odehrává ve fiktivním světě, kde se snoubí dohromady furuistický svět (ta dráha, co tam nahoře pořád jezdí) s dobou komunismu (škola obecně - od téměř jednotných uniforem přes brašny, se kterými dneska už asi ani nikoho neuvidíte), zvláštního městského systému (nejbohatší člověk snad i v zemi, který vlastní grandhotel a chce kandidovat na prezidenta - proč, nám film neřekne) a velké provánoční nálady jako z toho města v Grinchovi (není tu místo, kde by nebyla světýlka, socha Santa Clause (jo, Ježíšek tady není) nebo nějaký stromek, samozřejmě ozdobený. Postavy se chovají divně, většina z nich neumí hrát a celé provedení je takové kýčovité, aby každý záběr vypadal bohatě pro oko, což připomene Wes Andersona. Tohle je asi druhá česká napodobenina Wese, první byla Cesta do Říma od Tomasze Mielnika, která je vlastně lepší jenom proto, že v ní někdo i hraje. Tady jsou herecké výkony naprosto tragické zvláště u dětských herců, kterým nevěříte ani půl slova. Jenže, když dohlédnete dál, než za všechnu barevnost, kýč a pozlátko, zjistíte, že příběh je vlastně unylá báchorka o lásce a třech, vlastně jednom přání. A celý ten příběh nám nenabídne nic jiného, než příběh o tom, jak děti dostali tři přání, zbylo jedno, pak se tam odehraje několik vztahových problémů, vypadá to, že láska je blud, abychom nakonec přišli na to, že láska je všemocná a vše končí happy endem, jak se asi dalo čekat. Kruci, tak když už makám na obrazech, tak snad vymyslím i pořádný příběh. Tohle bylo i na pohádku slabé. Slabé a hlavně neskutečně utahané. V TV okolo 65 minut bych to uvítal víc, ale 101 minut a ještě si to prosedět v kině, to fakt ne. Ani humor tu nefunguje, jelikož humor tu vzniká z toho, že někdo upadne, většinou, což se zalíbí tak milovníkům Mimoňů. Což já nejsem. Nuže, kromě zajímavých obrázků jsem se ničeho kladného nedočkal. Chápu, že šlo Karasovi asi hlavně o ty obrazy, ale já se u filmu nezajímám jenom o obalu, mě zajímá hlavně obsah. A ten byl neskutečně slabý. 1* (11.12.2018)

Chvilku jsem se tím musela prokousávat, ale jsem ráda, že jsem vydržela až do konce. Scénář by se na základní zápletku mohl zkrátit pro dobro filmu, kovaní kvalitní herci hodně převyšovali slabší herecké výkony. Lukáš Březina mi připadal nejpřirozenější a blízký typu Tomáše Holého. Vizuální stránka filmu byla hodně povedená (1. hvězdička), lokace i filmový set byl promakaný, kostýmy kouzelné (2. hvězdička) - to pro mě asi přebilo zbytek dojmu z filmu. Rozhodně to je v současnosti jeden z lepších počinů. Třetí hvězdička je za nepředabování slovenštiny - huráááá, oceňuju. Ta poslední, čtvrtá hvězdička, je vůbec za celkovou morální podstatu příběhu a za posvátnou větu "Dejte si pozor, co si přejete!". Je totiž platná i v reálném životě ;o) (30.12.2018)

Kouzelný pohádkový vánoční příběh, za který se češi nemusejí stydět. Naprosto srovnatelný s kousky kinematograficky vyspělejších zemí, kterým dáváme najevo, že už to „taky umíme“. Tolik vychytávek mi v něm udělalo radost. Nejen zvládnutá kamera, triky, zvuk, promyšlená a vizuálně přitažlivá výprava a myriády drobných vtípků, ale hlavně neokoukané tváře dobře hrajících dětských hlavních herců, a k tomu výborně provedené postavy dospělých. Na každou scénu s kouzelnickými manželi Myšička-Čvančarová jsem se doopravdy těšil. A překvapil také Jandák nebo Vondráček. Pro mne tenhle pohádkový film neměl jediné hluché místo a díky své sázce na výborně vypointované dialogy v krátkých svižných scénách mě pobavil daleko víc, než jsem od něho čekal. Dávám 80%, myslím, že povedenější vánoční film pro celou rodinu, s výjimkou pohádky V peřině, češi ještě nenatočili. Jojo, láska buď je…nebo není! (31.12.2018)

Běžně se rodinným filmům vyhýbám velkým obloukem, tentokrát jsem to nezvládl, předpokládám, že skupina mých slabých a vyřazených mozkových buněk využila chvilkové nepozornosti svých elitních kolegyň, zmocnila se na chvíli kormidla, a přestože byla vzápětí přemožena a uvržena zpět do temného podpalubí, kolizní kurz se nepodařilo změnit včas. No, zpět k filmu. Nejsem si úplně jistý, pro jakou cílovou skupinu byl určen, příběh byl tak divný, že jsem to prostě nedokázal rozluštit. Předpokládám, že by se měli u snímku sejít rodiče s dětmi, ale pro teenagery byl jistě trapně lamácký a pro ty menší nevím, nevím... Pobavila mě jen gazela nadýchaná. (28.06.2018)

Konečně čeští tvůrci přišli s novým nápadem. Za to je chci moc pochválit, protože tento film se úplně odlišuje od ostatních novodobých českých filmů. A díky tomu se mi to také líbilo, děj mě zaujal a udržel mou pozornost až do konce. Dokonce mi ani nikdo z herců nevadil, jak to bývá u českých filmů. Tady mi přišlo to obsazení dobré. Jinak u Martina Myšičky jsem si po celou dobu myslel, že je to Ivan Trojan. :D Jediné, co mi trhalo uši, byla čeština Ivana Romančíka st., já ho neznám, ale dle výslovnosti se jedná o Slováka, který poprvé v životě mluvil česky. To byl hrozný přízvuk. (22.02.2019)