Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenzie (166)

plagát

After: Bozk (2019) 

No jo, my jsme měli Harlekýnky, další generace mají Annu Todd ;o) Je to něco mezi Twilight ságou a 50 shades. U tohodle jsem si obzvlášť nejprve chtěla přečíst první díl, než uvidím film. A opět se mi potvrdilo, že to byl dobrý nápad. Kvůli stopáži se ne všechno podařilo dostat na plátno. U pár věcí se scénáristka rozhodla apriori o změnu. Nejenom že pozměnila určitou časovou dějovou linku, z Tristana udělala "Tristanu", aby se do děje dostal pár stejného pohlaví pro "vyváženost". S tím vším se srovnám. Na všechny představitele se dívá dobře, Innana Sarkis by z fleku mohla dělat dublerku Mile Kunis (neskonalá podoba). Rozhodně nehrozí, že by se dohadovali zastánci a odpůrci obsazených protagonistů tak, jako u 50 shades. Josephine mi v roli Tessy nevadila, působila po zkušené Selmě Blair na svůj věk herecky vyspělá a uvěřitelná. Hero jako Hardin byl uhrančivý, ovšem bohužel mu jeho trauma nevěřím (ale nutno přiznat, že v tom mu ani moc nepomohl scénář a střih). musela bych ho vidět v dalším díle a třeba s časovým odstupem, abych viděla, jestli Hero neměl možnost se projevit nebo to prostě herecky nedává, popřípadě, jestli herecky roste a zlepšuje se. Mně pardoxně nejvíc vadilo, že mu chyběly piercingy a měl mít potetované celé břicho a záda čisté, ale jakoby MUA neměli při přípravách už čas a prostě to jakože nějak nalíčí, a tak vybrali pár tetování a rozprskli je po trupu... No na rozdíl od 50 shades film vidět znova nemusím, ale další díly si ze zvědavosti přečtu ;o)

plagát

Edmond (2018) 

Edmond mě velice mile překvapil, nenašla jsem hluchá místa a to mi věřte - po 10 letech u filmu, to se nejde zbavit kritického oka. Co se herců týče, byl to herecký koncert. Krásný pohled na lokace, kostýmově velmi pestré, barevný nádech lokaci i exteriérů v průběhu celého filmu příjemný. Kostýmy historicky bohaté. Dialogy, situace, pohledy, to vše bylo skvěle načasované, mnohdy tomu napomohla i skvělá kamera. Záběry byly příjemné na pohled a sestříhané tak, aby nebylo nic dlouhé, anebo naopak krátké. Už dlouho jsem se u filmu tak nepobavila.

plagát

The Woman in White (2018) (seriál) 

Na tento seriál jsem se těšila, ale jak to tak bývá..... Dávám hvězdy čtyři pouze z úcty k filmařskému řemeslu. Pocitově bych nejraději dala o hvězdu méně. Přiznám se, dodívala jsem se na všechny díly jen kvůli Benovi a rozluštění zápletky. Lokace krásné, kostýmy úchvatné, kamerové záběry pěkné, temnota zachycena věrohodně, zláči byli tak zlí, že jsem je opravdu nenáviděla, tudíž herecky vše sedělo, scénáristicky to bylo bohužel černobílé. Zkrátka to nebylo ono. Je to temné dílo, natahovat temnotu na 5 dílů bylo už zbytečné. Máme kolem sebe už tolik zla, že zřejmě jako ochranný reflex jsem příběh vnímala jakoby napůl a přes štít, ale to je můj problém. A mám pocit, že kdybych byla bývala četla předlohu a znala rozluštění, tak se nedodívám ani kvůli Benyho očím. A to by byla velká škoda.

plagát

Ochránce (2018) (seriál) 

Nad očekávání kvalitní. Takový pohádkový příběh, který udrží pozornost po celou dobu. Rychle děj utíká, nikdy jsem neměla pocit, že něco časově pokulhává. Možná tomu pomohl i fakt, že díly mají kolem půl hodiny, max do 40ti minut. Kamera dobrý, soundtrack skvělý, některé nápady jsou střihově až dech beroucí. Herecké výkony kvalitní, uvěřitelné a intenzivní. Konečně jsem se dočkala rozvíjení postav a nečekaného obratu v ději. Nejvíce jsem si užívala doporučení a životní zkušenosti, které předával Mr Erman Hakanovi. Nebyly jen klišé v rámci seriálu, ale kvalitní rady i pro reálný život.

plagát

Ceny české filmové kritiky 2018 (2019) (relácia) 

My si prostě jakékoliv sváteční udílení, ohodnocení, ocenění neumíme užít. Všichni jsou na místě jakoby za trest a z donucení. Nebudu komentovat vítěze - to by bylo na román. Pozitivně vnímám opět zajímavý nápad propojit předávající. Neustálé zmiňování časového harmonogramu, zapomínání podat dotaz (několikrát)..... Taky moderuji, samozřejmě chyby se stanou, podruhé si na to člověk dá pozor a tato dvojice, pokud se nepletu, uvádí ceny již potřetí???? I mean - COME ON. "Vtípky" ať už ze scénáře, či na místě vyrobené nebyly vůbec vtipné, zajímavé, k věci, ani sál se nesmál.... V hloubi duše doufám, že Marek Eben tajně vychovává své následovníky, protože je to zatraceně třeba. Pan Sedláček v mikině tomu opět dal korunu se svou jednou reakcí na obrazovku "no ty vole"..... A tohle to asi vypovídá o všem.

plagát

Chytilová Versus Forman (1981) (TV film) 

Zajímavé pojetí zdokumentování setkání dvou velkých filmařů. Trošku se mi kroutily oči z kamery, trochu si paní Chytilová nevěděla rady s jazykovými mutacemi, respektive si nevěděla rady, jakou řeč použít. To, že do svého kolegy ryje chápu, jednak už z pozice toho, jaká paní Chytilová byla, ale taky při takových pichlavých otázkách na tělo přiměje protistranu otevřít se, případně sdílet své poznatky, zkušenosti. Bylo krásně vidět, v jakém rozpoložení se oba protagonisté setkali podle tónu otázek a odpovědí. Je krásné vidět ze záběrů "behind the scenes", jak se situace, věty, problémy, se kterými kameramani, asistenti režie, komparzisté, herci bojují dennodeně na place nemění, nemění se ani slavné hlášky, příkazy, a ostatně ani jídlo ;-D Ale možná to připadne zajímavé jen nám od filmu ;o) Mě tento pohled jak Miloš Forman pracuje, myslí, bavil. A moc mě mrzí, že příležitost spolupracovat s panem Formanem už nikdy nenastane.

plagát

Robin Hood (2018) 

Wow.... čtu tolik negativních recenzí, co tohle nejnovější zpracování příběhu o zbojníkovi, co bohatým bral a chudým dával, schytalo, až jsem se těšila, jak mě ten film překvapí. Většinou totiž filmy, na které se pějí neskutečné ódy a chvalozpěvy naopak já vidím střízlivě a mnohdy mě zklamou. Takže v tomto případě chápu složitou situaci scénáristů, kteří se musí popasovat s látkou tolikrát zpracovanou, kdy se notně dostanou do nezáviděníhodné situace, kdy jakákoliv cesta je špatně: příběh je jiný - je to špatně. příběh je stejný - je to opět špatně. Tady mě v několika rovinách dokázali překvapit a mě rozhodně moderní prvky (zbraně,oblečení,mluva) v historických kulisách vůbec nevadily. A dočkala jsem se i nutných klišé, který tento příběh notně musí obsahovat. Herecké výkony - Taron Egerton, Jamie Foxx, Jamie Dornan - skvělí. Eve je sice pohledná, ale na mě její herectví působí trošku opatrně až unyle. Lokace/kulisy - skvělé. Kamera, střih - taky pro mě bez problémů. Pro diváky chtivé testosteronu je zde dostatek bitek a i jsou dobře kaskadérsky zvládnuté. Hudba - neruší, pěkně doplňuje příběh odehrávající se na plátně. No a podle konce to vypadá, že si tvůrci nechávají dveře otevřené a že divák se s příběhem zdaleka neloučí ...jestli víte, co tím myslím ;o) ;o) ;o)

plagát

Where Hands Touch (2018) 

Tento film jsem shlédla tématicky v den, jež byl stanoven Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu. Jsou zde zobrazeny zhůvěřilosti války. Sledujeme příběh mladé Němky, jež má bílou matku a otce černocha. Cestu jí zkříží syn prominentního SS oficíra a člen Hitlerjuegend. Sledujeme, jak jí matka chrání a nechá se místo ní odvést. Sama Leyna se ale nechá poslat do kempu, aniž tuší, co to obnáší. Na místě se s hrůzou seznamuje s chodem koncentračního tábora. A zde se opět protne Leynina cesta s Lutzem. Oba jsou ve smrtelném nebezpečí. A zde můžeme sledovat, jak může zhůvěřilé přesvědčení zamlžit úsudek jednoho oficíra, který dokáže zradit svou vlastní krev. Hollywoodský happyend nečekejte. Příběh je vyprávěn se syrovou pravdivostí. Mladičká Abbie je velmi talentovaná, George MacKay je taktéž skvělý herec, který se skvěle vyrovnal s německým akcentem. Měla jsem tu čest s ním spolupracovat v roce 2017 na projektu Ophelia, kde ztvárnil roli prince Hamleta a kde předvedl své divadelní herectví. Byla jsem tedy zvědavá, jak se popere s civilnější rolí. A musím říci, že popral velmi dobře. Jeho herectví mě baví.

plagát

Ibiza (2018) 

Richard sám si zaslouží 3 hvězdy :) Film udržel mou pozornost, vše drželo hezky pohromadě: ostatní herecké výkony velmi přirozené, hudba, lokality, kamera, střih, scénář, to vše dá čtvrtou hvězdu. Come on, kdo někdy nezatoužil udělat něco nezodpovědného.... Kdo píše o nezodpovědnosti s despektem - to jen poukazuje na čirou závist, a že toho sami nejsou schopni, i když jsou třeba zacyklení a zamrzlí na jednom životním bodě. Tady se to holkám podařilo, ona samozřejmě tady ta nezodpovědnost má pointu (akce/reakce), krásně poukazuje na to, jak se skupinka dokáže podržet, a ještě to má třešničku na dortu, ale to nebudu prozrazovat ;o)

plagát

Patrik (2018) 

Premiéra proběhla 24.1.2019. Ze zištných důvodů budu psát pouze věci, kde můžu být odosobněná. Hudba, kamera, střih, scénář - to vše je ve výsledku milé, jemné, nenásilné a kompaktní. Pavel Kovář se od minulého počinu viditelně posunul dopředu. Už se těším, až si při dalším režisérsko/scénáristickém výtvoru profesionálněji pohraje se zvukem a věřím, že budu dávat hvězdiček 5 ;o) Příběh tzv. ze života vezme za srdce. Velké díky - modří vědí :) Střípky z natáčení - nakonec má film stopáž 30 minut.