AppleCore

Jedinečnej příběh chaosu a řádu! Netradiční, krásně podivný, nedivácký, nekomerční, atmosferický, skvěle zahraný, parádně napsaný, perfektně zrežírovaný, podpořený výborným soundtrackem. Přesně ten typ seriálu, jenž by nikdy nevzniknul, kdyby nebylo Netflixu, kterej dává ambiciózním tvůrcům možnost točit to, co chtějí a přesně tak, jak to chtějí.

Nicolas Cage se konečně upsal filmu, ve kterym jeho herecký excesy dávají smysl... a tak sledujeme, kterak se zdrcený dřevorubec snaží vykonat pomstu hned poté, co si na záchodě na posezení vychlastá flašku vodky a smíchuplně si u toho pořve. Hypnotická psychóza, která kdyby padla do hlavy schopnějšímu tvůrci, mohla být mnohem zajímavější i drsnější. Cosmatos moc nezvládá akci a s gore efekty by si spousta tvůrců poradila i se stejným rozpočtem mnohem hravěji, exceluje ale v momentech, ve kterých jde především o atmosferický drama protkaný šílenstvím a psychem! Největším kladem je výrazná vizuální stránka a tradičně skvělej soundtrack od Jóhannssona (RIP).

Nedostatkem druhých dílu u takových filmů je, že trpí absencí atmosféry těch prvních. Tam ale výtky u Day of Soldado začínají i končí, protože jinak je to přesně ten drsnej, špinavej a nekompromisní thriller jako Sicario! "Fuck it all, wipe it clean!"

Juan Antonio Bayona při cestě za epikou a velkolepostí hollywoodských blockbusterů poztrácel všechnu svojí kreativitu a originalitu, kdy ačkoliv se snaží jak jenom může, neskutečně stupidní scénář mu nikdy nedovolí vyplout z vod debilních klišé a břidkýho příběhu! Všechna ta nádherná atmosféra původního filmu zmizela, nostalgie předchozího dílu opadla a zůstal tak jenom kýbl digitálu, nudných bezcharakterních postav a stupidního soundtracku (tradične Giacchino).

Tvůrčí vizionářství v plný polní aneb když vám nestojí za prdelí studio a vy si děláte co chcete, dokud z rozpočtu nevymlátíte úplně všechno!

První hodina: Michael Pena má vidění, prostě jenom tak, o konci světa, o invazi. Jenomže jeho vize nedávají dlouho smysl, nemají důvod a už od začátku víte, že díky nim zachrání svět. Ta invaze sama o sobě je taky prapodivná a ačkoliv byla očekávána dlouho dopředu, vůbec nic proti tomu neudělali. No a pak přijde poslední půlhodina! Vy jenom zmateně civíte a přemýšlíte, že kdyby to padlo do rukou zkušenějších tvůrců, mohla to bejt vcelku pecka. Totiž čím více se film blíží konci, tím zajímavější to všechno je a kupodivu to i dává smysl. Netflix z toho tradičně ale moc nevytřískal a natočil sice slušnej film v rámci televizní produkce, ale i kdyby to šlo čirou náhodou na COOLu, neštěkne po tom ani pes!

Když si po pěti minutách filmu vzpomenete na epizodu "Pickle Rick" z Ricka a Mortyho a šestkrát si jí v průběhu celou přehrajete v hlavě, je jasný, že je s filmem něco v nepořádku! Absence napětí i všeho, co by diváka dokázalo kovat do křesel, je prostě znát. Příběh je blockbusterová rutina, kdy některý charaktery vyloženě lezou na nervy (mě osobně Peña). Režie je navíc hodně líná a bez nápadu (až na pár COOL výjimek ke konci), sice se povede pár fórů, kterým se člověk uchechtne, po pár minutách ale už vlastně neví, že se staly. A přesně tak je to po celou dobu - z kina jdete s pocitem, že jste vlastně dvě hodiny seděli v sále, aniž by vůbec běžel film! Tříhvězdičková rutina (dávám dvě)... divím se, že to Marvelu pořád všichni žerou. "I am a pickle!"

V záplavě šílenejch indickejch filmů, kterejch je na Netflixu víc, než kolik jsem viděl českejch, se objevila lahůdka - indickej seriál! A stejně jako většina zemí usilovně vnesla na Netflix seriálovou pecku, je i Sacred Games až překvapivě kvalitní věc s výborným nosným příběhem, skvělou strukturou vyprávění, s fajn soundtrackem a i s dobrými hereckými výkony, mezi kterými si sice nenajdete svýho hrdinu, zato s nimi projdete vší tou špínou, násilím a depresí. Ku prospěchu hraje i - pro nás méně známá - indická kultura a exotičnost. Nebojte se toho, Jižní Amerika má Narcos, Itálie Suburru a Indové nám dali odpověď v podobě Sacred Games!

Jeden z těch snaživějších fláků od Netflixu, kterej ačkoliv zůstává v rámci využitosti potenciálu na půli cesty, pořád je to výborná jednohubka na zabití deštivýho večera. Apokalyptická road-movie, kde divák neví víc než postavy, se slušnou atmosférou i soundtrackem. Mít to silnější příběh a detailnější průběh, kdy by divák měl možnost vidět víc chaosu a zoufalství, byla by to rovnou pecka!

Přestože se jedná o animák, není Breadwinner nic pro děti, ale silná emotivní sonda do země, jejíž národ je skrze náboženství natolik pomatenej, že se i z malých dcer - v touze přežít - musejí stávat muži!