AppleCore

Příběhová šílenost, která vezme diváka na investigativní trip napříč dimenzemi a během toho z něj vystřelí duši. OAII je oproti první řadě hodně jinde (ne ale kvalitativně), od první epizody rozjíždí neskutečně zajímavou show, která si hravě vytírá prdel se vším, co lze v současný seriálový tvorbě vidět. Je to odvážný, je to svý a stejně jako první řada zatraceně jiný... a v tom tkví to nejvzácnější. Opět platí: Pokud vás nechytne hned první epizoda, ať už pro pomalý tempo, nebo na seriálový poměry těžkou stravitelností (nebo prostě z ignorace), budete seriál nenávidět.

James Wan věděl, jak velkou kokotinu točí, narval tam proto úplně všechno a ve výsledku dodal jeden z nejzábavnějších super hrdinských filmů vůbec! Parádní nápaditá akce, přestřelenej vizuál, super soundtrack, bezva humor a překvapivě dobrej Momoa.

Horror o umění, kterej ale postrádá jakoukoli uměleckou hodnotu. Námět je sice skvělej, coby režisér se ovšem Gilroy moc nesnaží a z filmu nevytáhne ani zajímavou tvůrčí vizi, ani žádný osobitý nápady... A tak to ve výsledku působí i vypadá jako béčko, jehož potenciál nikdy nevyleze z obrazu natolik, aby se divákovi byť jedna scéna zařízla do paměti. Obsazení super, námět i občasný prvky humoru taky, tam to ale končí.

Zpátky do sedmdesátých let - vizuálem a kamerou obecně, přes ozvučení, střih až po dramaturgickou strukturu. Přitom je film proloženej modernou v podobě geniálního soundtracku Thoma Yorka a vrstevnatostí, která nemá v současný době v rámci žánru konkurenci. Suspiria je atmosferická pecka, která ač se v určitých pasážích mdle táhne, ve finále vystřelí z diváka duši a dá tomu všemu bizáru smysl. Krok zpátky, kterej je ale v záplavě dnešních komerčních sraček paradoxně evoluční. Horor předešlýho roku a zřejmě i toho letošního!

ROMA, film s tak neskutečně zvláštní atmosférou, až se místy cítíte jako součást děje, jako pozorovatel, který putuje městem, přírodou, pláží a rodinu sleduje na každém kroku. Dokonalý vystižení času, místa a příběhů. AMOR!

Úmysl zfilmovat Mowgliho syrově a ve vážnějším tónu byla asi ta nejlepší hollywoodská zoufalost za poslední léta a studio Warner Bros má za to u mě velkej obdiv (oni totiž berou omalovánky Marvelu/disneyho a mění je v temnější a podstatně chytřejší filmy). Takže ačkoliv není nová Kniha džunglí filmovou událostí roku a celkově působí hodně divně, bez duše a nevyrovnaně, pořád je to zajímavější než verze od Favreua, která je mířená vyloženě na dětský publikum (což znamená okleštění řady motivů). Navíc má výrazně prokreslený charaktery zvířat a představitel Mowgliho nejen, že je výbornej, ale umí i krvácet! Největším mínusem je scénář limitovanej předlohou, takže už asi po stý vidíte stejnej příběh se stejnými klišé (jen v zajímavějším hávu).

Coeni postupně vytrácejí všechno, co jejich tvorbu činilo jedinečnou. Buster je ultra nudná, nekoherentní a zbytečná patlanina, která ač má potenciál nakrmit kritiky, běžnýho diváka mine každým aspektem. Bizarní postavy jsou pryč, zábavný dialogy jakbysmet a zůstává tak jenom skvělá kamera a vizuál obecně. Dokoukat to mi trvalo tři dny!

Evans zanechal na indonéský kinematografii nesmazatelnou stopu. Asi nikdy už tam nevznikne rodinný drama... a jestli přece, děti v něm budou umírat po stovkách. Každej by chtěl natočit svůj Raid, ne každej ale má Evansovo cit pro záběrování a práci s napětím. The Night Comes For Us je sice mega akční od začátku po konec, krev z lidí cáká po litrech a umře jich tam třeba milion, akce sama o sobě ale není tak dynamická a naléhavá (občas i docela vtipná, podle mě nechtěně), ač samozřejmě ve srovnání právě s Raidem. Dramatická rovina pak nefunguje skoro vůbec, příběh jsem moc nevnímal a vlastně moc ani nepotřeboval vědět co a proč se děje. Je proto dobře, že i když ta akce nefunguje vždycky, je jí tam zatraceně hodně - vraždí se tam úplně vším a i docela nápaditě (za posledních třicet minut dávám čtvrtou). Jednohubka obstojná, podruhý si to ale nikdo nikdy nepustí.

Čím je pro mě Interstellar ve světe sci-fi, tím je teď pro mě Haunting of Hill House ve světě hororů (tak trochu)! Flanagan umíchal ultimátní džus strachu, dramatu a filozofična, ze kterýho ve výsledku pramení jedno moudro za druhým, aniž by to působilo kýčovitě. Přitom si dovedu představit, že se kde kdo ztratí v ději, protože příběh proplouvá po časových osách stejně, jako kapky deště prostorem během bouře! Skvěle napsaný, zrežírovaný i zahraný. Nečekejte nový využití hororových postupů, nebo nějakou poctu žánru. Čekejte příběh, jenž dnešním hororům tolik chybí! Bacha: Hodně děsů se odehrává v záběrech, ve kterých se zdánlivě nic neděje.

Drsná a silně nedivácká výprava do srdce Aljašky, ze který vás bude mrazit i v těch nejrozpálenějších letních dnech (i když u místních jelimánů, kteří jsou už bezvýchodně pohlceni Marvelem, to asi nehrozí). Hold the Dark je teprve třetí dílo od Netflixu s plně funkční dramaturgií a scénářem, přičemž je na filmech od tohohle giganta hodně vidět, že k jejich natočení je třeba primárně talent a vize! Saulnierova prezentace násilí a temntoty je přesně to, co chybí jak na plátnech kin, tak i na televizních obrazovkách. PS: Srovnávat Hold the Dark s Wind River jenom proto, že se oboje odehrává na sněhu, je stejná pičovina jako srovnávat Lawrence of Arabia s The Mummy jenom proto, že se oboje odehrává na písku! Krom prostředí to nic společnýho nemá a vy se v touze srovnávat nesrovnatelný připravujete o zážitek. Naučte se přistupovat ke každýmu filmu zvlášť. "When I encountered the wolves, they were in the act of devouring one of their own. A pup. It is not uncommon at all. When resources are scarce or there are unnatural stresses, some of the young may be killed to preserve the group."