evapetra

Detektivní seriál pro fajnšmekry. Vymakaný, vyhraný a vypiplaný po všech stránkách. Kenneth Branagh svou úlohu lidsky rozháraného policejního komisaře spíše žije než hraje. K tomu tolik nádherných záběrů na krajinu, až máte pocit, že je Švédsko nejkrásnější zemí na světě S nimi skvěle ladí působivá hudební složka. Co se týká samotných kriminálních případů, ty mají ve většině dílů zajímavé a přtom uvěřitelné záplety i rozuzlení. V každé řadě by se našla jedna epizoda, která mi sedla trochu méně, ale i ty hodnotím jako velmi dobré.

Dlouho se mi nestalo, že bych se po zhlédnutí nějakého filmu večer bála doma v bytě. Ale toto sovětské zpracování slavné detektivky má takovou atmosféru tajemna, strachu a bezvýchodna, že nelze s jeho závěrem jen tak vydechnout a přeladit do pocitu bezpečí, kdy by vás ani nenapadlo lekat se vlastního stínu či zaskřípění dveří.

Muž hledící k jihovýchovu, který se stal více než inspirací tvůrcům amerického filmu Svět podle Prota mě zaujal stejnou měrou jako jeho následovník. Tento argeninský kousek plyne po celou dobu ve vážnější poloze, nekoná se žádné odlehčení v humorných situacích. Témat k úvahám a přemýšlení je tady snad jestě více. Třeba i smysluplnost současné psychiatrické "léčby". Lidská psychika a duševní nemoci jsou určitě jednou z nejvíce neprobádaných oblastí medicíny a většinou se místo léčení jen tlumí příznaky. Byla to ale v tomto případě duševní nemoc? Byl z jiné planety opravdu nebo se jen tak cítil, stejně jako mnozí Pozemšťané uprostřed svých rodných bližních? Nejsilnějším místem filmu pro mě určitě byla návštěva koncertu a pacientovo dirigování Ódy na radost.

Po dlouhé době se ke mně dostala zase vydařená vánoční komedie.Vlastně jsem po ní pokukovala už dříve, ale teprve teď nějaký šikula vyrobil titulky.Sympatičtí herci a ( pro diváka.) veselé infarktové situace. Skvěle odměřená dávka černého humoru.

Dozvěděla jsem se několik nových věcí; třeba to, že "eifelovka" v průběhu let několikrát změnila barvu. Chybělo mi ale více celkových záběrů na věž.

Jednoznačně za plný počet. Za skvěle podaný příběh nádherné a statečné ženy. Tolik radosti dokázala rozdat, tolik trápení musela vytrpět. Její osud se hodně podobá osudu jiné krásné a pozoruhodné ženy (obě jsou narozeny ve stejném roce), Marty Kubišové. Obě pro svůj národ udělaly strašně moc, Čáslavská nás navíc proslavila po celém světě. K oběma se však tehdejší režim postavil zády za to, že jim nestačilo jenom lidem rozdávat své vyjímečné umění, ale že dokázaly otevřeně vyjádřit svůj nesouhlas s tehdejší porobou naší republiky a své názory a postoje nebyly ochotné odvolat. Olze Sommerové se podařilo divákům zprostředkovat všechny etapy života naší nejslavnější sportovkyně velmi poutavě a citlivě, vybrala také skvělé dokumentární záběry a rozhlasové reportáže. Díky tomu člověku nedělá problém udržet pozornost a sleduje celý film jedním dechem, což je u tak dlouhého dokumentu nebývalé.

Dobře se na to kouká. Filmeček pro zlepšení špatné nálady. Milý, veselý. barevný. Taneční kreace rozhoupávají nohy i netanečníkům. A ta francouzština se tak příjemně poslouchá...

Velmi nevyrovnané drama. Připadalo mi, jako by to točili dva studenti filmové školy, jeden docela dobrý a druhý podprůměrný. Místy vypadaly dialogy postav opravdově a uvěřitelně a měla jsem pocit, že má sledování příběhu jakýsi smysl, avšak mnohé jiné zdlouhavé a nic neříkající záběry a pasaže na mě působily nudně, zdlouhavě a amatérsky. A ten konec???

Složité lidské vztahy. Někdy mi to připadalo až příliš přestřelené, spíše jsem se přikláněla ke třem ***, ale konec mě opravdově dojal a taky se mi moc líbila Chloé Coulloud v roli malé Lulu.

Vynikající dokument o americké ivazi v Iráku. Dokázal mi úplně změnit náhled na věc. Nepamatuji si, že by se mi kdy jindy po sledování dokumentu něco takového stalo. Opravdu kvalitní a věrohodné zpracování s patřičným množstvím obrazových důkazů a výpovědí zúčastněných.