Hombre mirando al sudeste
Man Facing Southeast
Obsahy(1)
V areálu psychiatrické léčebny se jednoho dne objeví záhadný muž. Hraje skvěle na piano, ostatní pacienti ho mají rádi a on o sobě tvrdí, že je hologram z jiné planety. Doktor, jenž ztratil víru ve svou práci, si dá jeho vyléčení za svůj hlavní cíl. Ale je co léčit? (noximo)
Recenzie (23)
Hudba - Pedro Aznar. Na saxofon hraje - Anders Boiarsky. Kamera - Ricardo de Angelis. Režisér Elisio Subiela věnoval tento film svému otci. CITÁT - Vítejte v pekle............ V psychiatrické léčebně se jednoho dne zjistí, že mají jednoho pacienta navíc. DIALOG: DOKTOR DENIS - Jak jste se sem dostal? RANTES - Na Zemi? Kosmickou lodí................. Je to nejlepší místo, kde se dá říci pravda - blázinec. Je velmi zajímavé sledovat rozhovory doktora Denise a údajného mimozemšťana, kterého pojmenovali Rantes. CITÁT - Já jsem určitý druh projekce a vy doktore jste robot, ale nevíte o tom.............. Mám za to, že scéna v jídelně okolo 35 minuty dá divákovi odpověď na to, zda je Rantes blázen nebo mimozemšťan. Film má několik chyb. Například mi nejde do hlavy, jak si doktor může dovolit vzít svého pacienta mimo areál blázince a ještě mu svěří své děti. Další ze záporů je hudba. Sice tu zní krásný saxofon, ale nic nedokresluje je jen takový samotář, který působí až rušivě. CITÁT - Pokud nejste blázen, musel bych připustit, že jste mimozemšťan........ ()
Je zvláštní, jak tohle zapadlo a v životě jsem o tom neslyšel kohokoli mluvit (ani v takových těch videiích, kde ukazují filmy, u kterých je remake slavnější než originál, ale pravda, moc jsem takových videií neviděl). Nutno ale říct, že to vůbec není špatný film. Je to takové typicky argentinské (tz. pomalé, utahané, ale ne tolik aby to výrazně vadilo, i přesto ale zajímavé jak průběhem tak dějem), zajímavě se to vyvíjí, má to hned několik skvělých a nezapomenutelných scén (restaurace, koncert...) a stejně tak jsou zajímavé dialogy mezi psychiatrem a mimozemšťanem (btw, ten herec ho hraje naprosto dokonale), které rozvíjí spousty pravdivých myšlenek. Líbí se mi i to, jak je to laděně nábožensky. Ten film se mi líbil fakt hodně, dokud nepřišlo posledních 25 minut, které film posunuly film kamsi, kam jsem úplně nečekal, že se vyvine a bohužel to šlo celé do háje. Konec mě taky zklamal - nejen, že nic nevysvětlil, ale poukázal na další záhadu, která se objeví těsně před titulky a jejího vysvětlení se taky nedočkáme. Navíc postava psychiatra se nikam nevyvinula, nic se v něm nezměnilo, pořád zůstal stejný. Nakonec bohužel musím dát jenom 4*, i když jsem většinu času uvažoval i nad 5*, konec to ale celé bohužel zabil. ()
V mém komentáři se ani tak nebudu věnovat filmu jako takovému, jako spíše mým pocitům z něj (a následnému hodnocení). Ty 3 sluncata (60%) jsem dal hlavně díky zajímavému zpracování. A jsou také důkazem toho, že jsem nulový expert na Argentinskou tvorbu. Proto, jediné co o filmu dokážu s čistým srdcem říci je, že je zajímavý..... Srovnávání s mnohem známějším snímkem "Svět podle Prota" je sice logické, ale bohužel né úplně dobré. Tenhle film přišel na svět o dost dříve než Prot,(takže by jsme se mohli bavit o vykrádání,) a také je z psychologického hlediska dosti jiný. Rěžie a herecké výkony opět spadají do kategorie "zajímavých". Mohl bych klidně napsat, že jsou herci špatní a nesympatičtí, ale opět bych vycházel ze srovnávání s již zmíněném "Protovy".... Takže film určitě všem doporučím, někomu se líbit bude, někomu ne. Ale to už tak bývá. Ps: Ke stažení je na "Uložto" v původním znění s CZ tit. ()
Muž hledící k jihovýchovu, který se stal více než inspirací tvůrcům amerického filmu Svět podle Prota mě zaujal stejnou měrou jako jeho následovník. Tento argeninský kousek plyne po celou dobu ve vážnější poloze, nekoná se žádné odlehčení v humorných situacích. Témat k úvahám a přemýšlení je tady snad jestě více. Třeba i smysluplnost současné psychiatrické "léčby". Lidská psychika a duševní nemoci jsou určitě jednou z nejvíce neprobádaných oblastí medicíny a většinou se místo léčení jen tlumí příznaky. Byla to ale v tomto případě duševní nemoc? Byl z jiné planety opravdu nebo se jen tak cítil, stejně jako mnozí Pozemšťané uprostřed svých rodných bližních? Nejsilnějším místem filmu pro mě určitě byla návštěva koncertu a pacientovo dirigování Ódy na radost. ()
Poselstvím humanistické, náladově neukotvené (cynismus, melancholie, nechutný optimismus, melodramatická sentimentalita) sci-fi. Možná jde – jako v případě mezinárodně známější Oficiální verze – o reflexi přechodu argentinské společnosti od fašismu (kontrolované, normované podmínky psychiatrické léčebny) k demokracii, možná o velmi obecné podobenství o světě ztrácejícím víru a zcela určitě o významný inspirační zdroj pro Svět podle Prota. Subiela (režisér a scenárista) staví do kontrastu unaveného psychiatra, který ztratil chuť žít a přijal svou mrzkou existenci, vyhrávaje po večerech teskně na saxofon a člověka (člověka?) s jasnou vizí, který říká pravdu, i když ví, že mu nikdo neuvěří. Z dlouhých dialogů těchto dvou mužů a z „explicitních“ scén zázraků se nejen dovídáme nadbytek informací, vše je završeno doslovným, všeshrnujícím epilogem. Schází prostor pro nevyslovené, jen tušené, kvůli čemu film zklamává na duchovní rovině. Spiritualitu marně dohání náboženskými chorály, jež mimo jiné zní v přespříliš pestrém soundtracku. Saxofon, varhany, housle nebo elektronická hudba přehlušují dialogy a podobně jako neodůvodněné kamerové nájezdy a jízdy odvádějí pozornost od sdělení. Jako kdyby si režisér chtěl vyzkoušet, kolik různých prostředků k přibarvení šedivého vyprávění kinematografie ve své svobodnější podobě nabízí. Jedinkrát jsou instrumenty, které Muž hledící na jihovýchod diriguje, dokonale sladěné a vyvolávají mimořádně silný emocionální efekt – příznačně právě ve scéně, kdy si Rantes podmaní celý orchestr. 65% ()
Reklama