Hombre mirando al sudeste
Man Facing Southeast
Obsahy(1)
V areálu psychiatrické léčebny se jednoho dne objeví záhadný muž. Hraje skvěle na piano, ostatní pacienti ho mají rádi a on o sobě tvrdí, že je hologram z jiné planety. Doktor, jenž ztratil víru ve svou práci, si dá jeho vyléčení za svůj hlavní cíl. Ale je co léčit? (noximo)
Recenzie (23)
Hudba - Pedro Aznar. Na saxofon hraje - Anders Boiarsky. Kamera - Ricardo de Angelis. Režisér Elisio Subiela věnoval tento film svému otci. CITÁT - Vítejte v pekle............ V psychiatrické léčebně se jednoho dne zjistí, že mají jednoho pacienta navíc. DIALOG: DOKTOR DENIS - Jak jste se sem dostal? RANTES - Na Zemi? Kosmickou lodí................. Je to nejlepší místo, kde se dá říci pravda - blázinec. Je velmi zajímavé sledovat rozhovory doktora Denise a údajného mimozemšťana, kterého pojmenovali Rantes. CITÁT - Já jsem určitý druh projekce a vy doktore jste robot, ale nevíte o tom.............. Mám za to, že scéna v jídelně okolo 35 minuty dá divákovi odpověď na to, zda je Rantes blázen nebo mimozemšťan. Film má několik chyb. Například mi nejde do hlavy, jak si doktor může dovolit vzít svého pacienta mimo areál blázince a ještě mu svěří své děti. Další ze záporů je hudba. Sice tu zní krásný saxofon, ale nic nedokresluje je jen takový samotář, který působí až rušivě. CITÁT - Pokud nejste blázen, musel bych připustit, že jste mimozemšťan........ ()
Muž hledící k jihovýchovu, který se stal více než inspirací tvůrcům amerického filmu Svět podle Prota mě zaujal stejnou měrou jako jeho následovník. Tento argeninský kousek plyne po celou dobu ve vážnější poloze, nekoná se žádné odlehčení v humorných situacích. Témat k úvahám a přemýšlení je tady snad jestě více. Třeba i smysluplnost současné psychiatrické "léčby". Lidská psychika a duševní nemoci jsou určitě jednou z nejvíce neprobádaných oblastí medicíny a většinou se místo léčení jen tlumí příznaky. Byla to ale v tomto případě duševní nemoc? Byl z jiné planety opravdu nebo se jen tak cítil, stejně jako mnozí Pozemšťané uprostřed svých rodných bližních? Nejsilnějším místem filmu pro mě určitě byla návštěva koncertu a pacientovo dirigování Ódy na radost. ()
Přišlo mi to jako eintopf - spousta prvků a motivů vedle sebe (hudebních, duchovních, politických, žánrových, náladových, obrazových...) a diváku, vyber si, co se ti zlíbí. V celkovém důsledku tomu pak ale chybí pro svou roztříštěnost tah na branku a silnější vyústění. Třeba jsem čekal u doktora nějaký vývoj postavy, ale ono ne - furt si smutně šmrdolí po tom všem na saxík a kouká na staré video. Má to skvělé scény - jídlo pro chudou matku s dětmi v bufetu,skutečná Óda na radost - ale v celku jsou utopeny, a navíc posledních cca 20 minut mi přijde už úplně mimo. ()
Narozdíl od většiny spolukomentujících jsem neviděl Svět podle Prota z roku 2001 (ačkoliv vzhledem k zdejšímu hodnocení to možná někdy napravím a přes mou obecnou nechuť k americkým remakům se výjimečně na jeden po čase podívám). O to víc jsem však byl příjemně překvapen tímto argentinským dramatem z prostředí psychiatrické léčebny se zajímavou hlavní postavou záhadného cizince, jehož vyprávění a nevšední schopnosti by poukazovaly na mimozemský původ. Snímek s umělečtějším nádechem se nese v pomalém zádumčivém tempu, ale svou atmosférou (jíž krásně umocňovala melancholická sóla pana doktora na saxafon) na mě dokázal většinou hodně působit. Měl skvělý průběh, zejména pokud jde o vývoj vztahu mezi cizincem a doktorem i jejich společné dialogy rozehrávající střet dvou odlišných světů, oba herci v ústředních rolích hráli skvěle a líbilo se mi ze strany tvůrců ponechání tajuplnosti kolem hlavní postavy. Scéna s Ódou na radost patří rozhodně k těm nezapomenutelným a kvitoval jsem, že tímto radostním okamžikem film zdaleka neskončil a po chvilkovém happyendu spadl záhy ještě do většího dramatu. Na druhou stranu, přestože v závěru lze vnímat hutné poselství s kritickým (až vyloženě krutým) obrazem „normálně“ smýšlejícího lidstva, mě vývoj příběhu v posledních 15ti minutách docela zklamal, nepůsobil oproti zvyšku filmu tolik silně a definitivně si vzal sebou pátou hvězdičku, která u mě navzdory občas zbytečným vypravěčským vstupům visela dlouho ve vzduchu. I tak bych se ale nebál Muže hledícího k jihovýchodu doporučit, zvláště těm, které zmíněný remake zatím minul a možná budou tímto argentinským snímkem podobně příjemně překvapeni jako já? :) [75%] ()
K-PAX je prostě o brutální kus lepší, což je docela pochopitelné, protože to obvykle vysokorozpočtové snímky z USA ve srovnání s převelice starými argentinskými perlami, prostě bývají. Tento počin byl tím pomyslným zubem času ohlodán dosti vydatně. Hlavní hrdina mi buď někoho brutálně připomínal, nebo jsem ho v něčem už snad zahlédl. Tak či onak, byl mi prostě sympatický. Méně mi byl sympatický doktůrek. Hlavní můj problém spočívá v tom, že už jsem zdejší příběh ve vylepšeném a svěžejším kabátě prostě viděl. Tudíž tento kousek bohužel nemá zase tak moc čím překvapit. Místy bych si dokonce troufl hovořit o nudě. Více než dva kousky ze sebe nedostanu. ()
Reklama