poleno

!SPOLIERY! (možná, spíš drobné) Proč jsem se tomu vyhýbal? Tenhle film je naprosto úžasná věc... realistické, až to trochu bolí. Zdá se, že je na tomhle dílu mistryně Naoko Jamady všechno správně, vše je precizně provedeno, příběh průkopový, animace čistá, postavy lidské... nope, já si na všem něco najdu:D Ale postupně. Příběh má realistický motiv: šikanátor se stane šikanovaným. To se prostě někdy nějakému šulkovi stane, a až potom si uvědomí, že jeho jednání nebylo správné. Mnozí z těchto napravených šulků pak proplouvají životem jako normální občané, někteří se vrátí ke svým starým zvyklostem, ale není mnoho šulků (tohle slovo používám moc často), kteří by ze svého starého JÁ propadali depresím a snažili se minulost napravit. A přesně to se na Ishidovi cení, že se dokáže svým démonům minulosti podívat do očí. Na druhou stranu je slaboch, že nedokáže všechno hodit za hlavu a dál se k tomu už nevracet, soustředit se na budoucnost. Art a Animace je asi to, co mě potěšilo nejvíce. Takhle čistou animaci jsem u anime zatím nespatřil, střídání záběrů, kde jsou okraje obrazu mírně rozostřené, jindy je lehce roztřesená kamera (to dodává drobek realističnosti a živelnosti), jindy se soustředíme na páry nohou. Ta všudypřítomná symbolika a detaily jsou to, co tenhle film dělá výjimečným. Kdybych se nepodíval na rozbor oného symbolismu ve snímku, zážitek z filmu bych měl poloviční. Postavy... kurde, to bude horší. Takhle: 1) Ishida: Po celý film relatable postavou, ale jakožto středoškolák mi přišel hrozně nevýrazný (vím, má jakési trauma ze základky), což mi sledování výrazně nekomplikovalo, to vem čert. Štvala mě však jeho extrémní nerozhodnost. I já nejsem dvakrát rozhodný člověk, ale když už jsem k něčemu dotlačen, tak to prostě udělám. 2) Nishimiya: Hluchá dívka... hm? Mám dodat ještě něco? Okej... šikanována Ishidou a spol., pořád se omlouvá, je krajně roztomilá, zamilovaná do Ishidy... to je všechno. Jediná její vlastnost je to, že je neslyšící a je tak hodná, že se pořád omlouvá. Bavila mě? Moc ne, ale což, můj názor. 3) Ueno: Tu jsem si oblíbil nejvíc ze všech. Je to sice vedlejší postava, je ve fandomu kontroverzní, ale za to realistická a výborně napsaná. Všichni se snaží najít řešení problémů minulých společně, avšak ona to dělá pěkně po svém, přesně tak, jak se na "drsňačku" patří. Zároveň situaci vidí realisticky, pojmenovává věci trefně k nelibosti ostatních, uvědomuje si své chyby, ale dle mě nevidí smysl v tom měnit se, když jí v životě zatím všechno relativně vyšlo i s ohledem na její povahu. Nelze však popírat, že neudělala mnoho špatných věcí. 4) Ostatní: Zdá se mi, že vedlejší postavy tady jsou prostě lepší, než ty hlavní. Yuzuru, Nagatsuka a již zmíněná Ueno (i ta Kawai koneckonců) mají něco do sebe a myslím, že nevýrazným hlavním postavám (můj názor) sekundují víc, než zdařile. Hudba je geniální. V hlavě mi utkvěla především skladba ze sborové zkoušky na základce, to pronikavé piano. Shrnutí: Plnou palbu nenadělím z důvodů, které vyplývají z mé snad nejdelší a nejnepřehlednější recenze, kterou jsem zatím napsal. Rozhodně to zkuste, byť je to film, který je mainstreamem prosazován v žebříčcích, kam se podíváte. Doporučuji! 4*/80%/

Kdybyste se mé maličkosti zeptali, co je první slovo, které mě napadne když se řekne Redo of Healer, nebude to záchrana světa, znásilnění ani pomsta, nýbrž manipulace... a taky trochu bizár... ale popořadě: Hlavní postava Keyaru je mistr manipulace, během seriálu manipuluje snad se všemi, aby je nakonec mohl využít jen pro své vlastní potěšení a prospěch. Psychopat? Jistě! Možná vám ani nebude líto postav, s nimiž si Keyaru takto hraje, poněvadž jsou ze začátku všichni tak trochu hovada (když se tak zamyslím, v tomhle seriálu snad neexistuje kladná postava, každá z nich je tak trochu svině). Nejblíže ke kladné postavě má asi Setsuna (s velkým sebezapřením). Příběh je o pomstě a záchraně světa... ó jak originální. Jistě... ale jak se hlavní protagonisté k záchraně světa a pomstě prokopají... toť nechutnost. Nechybí zde násilí, znásilnění, již dříve zmíněná manipulace, využívání, no to jste ještě nežrali (a já taky ne). Art je tak nějak fajn. Především se mi líbilo, jak tvůrci vykreslili změnu povahy Keyaru pouhým změněním tvaru očí, za to palec hore. Postavy... jo... tady se fakt nedá fandit nikomu, na jedné straně královská rodina, která nemá žádné morální zábrany, na straně druhé psychopat se smutnou minulostí, který baží po pomstě a neváhá překročit hranice u čehokoli.  Ale Keyaru se aspoň tváří, že mu jde o dobro ostatních. Hudba mi v hlavě nijak neutkvěla, párkrát jsem tedy v pozadí zaslechl řezání do elektrických kytar, což mě jak milovníka metalu potěšilo, jinak nic moc. Shrnutí: Je to zvrhlost... sex, kam se podíváte, hnus, kam se podíváte, manipulace, kam se podíváte. Ale pořád tady bylo něco, co mě na RoH bavilo. Sám to moc nedokážu identifikovat.  Asi mě to bavilo pro to, že jsem dychtivě očekával, kam až jsou autoři schopni zajít. Navíc, kdo by nechtěl vidět jak svině dostávají přes držku... nebo do držky... nebo třeba do... dost. Tak či tak, beru toto dílko jako lehký nadprůměr, 60% se mi zdá málo, 65% zase moc, tudíž: silnější 3*/63%/

Vydávání každého partu GuP das Finale vždycky po dvou rocích dost škodí celkovému dojmu. Spíš kvůli tomu, že si pokaždé po dvou rocích čekání budete muset celý seriál zrekapitulovat, abyste věděli, co že se v minulých dílech událo, a jak se každá z asi 60 postav jmenuje, aby jste po dobu 48 minut nečuměli na obrazovku a dumali, kdo je kdo a na koho se sakra zrovna mluví. Psát tady jednotlivé hodnocení Animace, Artu, Postav atd. nemá smysl, poněvadž vše je de facto pořád stejné. Těšil jsem se tak dlouho, až jsem o seriál ztratil zájem, tolik k tomu. Pořád jde o solidní kousek, nic víc, nic míň. /3*/65%