Lucas005

Ukrutně nudná amateřina, která se až v druhé půlce díky pár vtipným momentům a samotnému Pánubohu trochu pozvedne. Mělo to potenciál pro skvělou satiru, takhle je to bohužel skoro o ničem.

Ryzí filmové umění, které kazí pouze některé zbytečně zdlouhavé dialogy. Mimo nich je totiž tento krátkometrážní snímek geniálním dílem ve všech směrech a nejspíše nejlepší adaptací videohry, kterou jako lidstvo vytvoříme. Pro plné pochopení potřeba vidět na vlastní oči. A abys věděl, že to myslím vážně, tak ti teď pobodám fotra.

To, co Summer Massacre jako pokračování vylepšuje v oblasti kamery, výpravy, šílených nápadů a nechuťáren je bohužel často podryto jeho dějem a strukturou. Jednoduchost, stručnost i atmosféra jedničky se díky celovečernímu formátu trochu vytrácí a i díky absenci původního hlavního hrdiny a nositele děje výsledek na první pohled funguje spíše jako kolekce náhodných přemrštěných gagů. Je to ale stále stejně vtipné, nové i staré postavy pořád skvěle hláškují a všechno je ještě víc random a přemrštěnější než minule. Díky brutálnímu prostříhání (z kino verze bylo vystřiženo přes 30 minut materiálu) to taky od druhé třetiny šlape šíleným tempem a film vás nenechá vydechnout. Člověk má ale stejně nakonec pocit, že to bylo vlastně napodruhé skoro totéž. Marty Pohl přinesl přesně to, co sliboval, ale pro příště už by to asi chtělo se opřít do něčeho jinčího.

Příjemná rodinná podívaná o trampotách mládí a zkušenostech stáří. Typicky česká jednoduchá karikaturní variace na Prcičky se sympatickými hlavními hrdiny, moudrým mentorem, charismatickým zápohhhákem a občas až děsivě známou školní atmosférou, která se ovšem v druhé půlce trochu vytrácí ve prospěch mnohem bizarnější podívané. Vše je pravidelně doplňováno náhodnými a někdy vcelku zbytečnými nechuťárnami, které ovšem k mistru Pohlovi už tak nějak patří. Nakonec dosti příjemná poloamateřina, co zahřeje převážně v jistých tělesných partiích.

Mno, kde začít. Již po prvních dvaceti minutách, kdy gumový omlazený Jones poskakuje v přetmavených záběrech po digitálním vlaku a pere se s nácky o předem nijak nepředstavené artefakty, člověku dojde, že časy původní trilogie jsou dávno pryč a tady se budeme topit v trochu jinačích vodách. Po přechodu do "současnosti" se sice film mírně kvalitativně zvedne, ale moderní dobrodružný průměr nikdy nepřekročí. Děj je absolutně přepálený, většinu času nedává smysl a ve finále se už propadá k totálním šílenostem, které hravě trumfnou i celé Království křišťálové lebky, a očividně narychlo přetočený konec tomu všemu dodává korunu. Phoebe Waller-Bridge se po celý film chová jako svinská sekundární záporačka, kterou se jen film bojí vyvolat, Mikkelsen si může přičíst na konto dalšího vcelku plochého záporáka a zbytek postav je buďto nezajímavý, nebo absolutně nevyužitý. Akční scény jsou zmatené, přehnaně digitální a schází tomu veškerý šmrnc původních dílů. Film se ale mimo referencí přidaných čistě pro nostalgii nebojí pošlapat celý předchozí díl a zahodit do kanálu vlastně to jediné pozitivní, co téhle sérii přinesl. S odchodem Spielberga se ztrácí i poslední náznaky filmařského umu a metod zesnulého Douglase Slocombeho, které se ještě jakž takž udržely v Křištálové lebce, a to, co zbývá, je tak jen chabý podprůměrný dobrodružný film, který táhne jen několik zajímavých nápadů, decentní soundtrack navrátivšího Johna Williamse, pár pěkných a občas i dojemných scén a samotný Harrison Ford, který je zvláště v kombinaci s jeho českým hlasem pana Štěpničky stále stejně charismatický, jako kdysi. Celkově promrhaný potenciál pro důstojnější ukončení téhle legendární série, které nakonec z mého pohledu končí ještě níže, než tolik opovrhovaná čtyřka.

Stále si myslím, že jinému studiu, než zrovna Illumination, by to sedlo lépe. Takhle se totiž Super Mario Bros perou se schizofrenní nerozhodností mezi základy standardního pro tohle studio typického výplachu pro opravdu malé děti, a na fanoušky mířeným promyšleným shitpostem tlačeným nejspíše ze strany samotného Nintenda. Jinak jsou ovšem Mario Bros nádherně vypadající jízdou obohacenou o skvělý soundtrack plný nejenom remixů a orchestrálních předělávek melodií původních her, ale i několika osmdesátkových vypalovaček, které sice ve filmu mírně vyčnívají, ale já to pro svou lásku k nim hodlám odpustit (jen teda po tomhle a letošním Tetrisu bych už zas omezil užívání "I need a hero"). Děj je sice opravdu prostý, ale Mario vlastně ani nic víc komplikovaného nepotřebuje, a neústupná stopáž hodiny a půl vás nenechá ani na chvíli si vydechnout. Bohužel ovšem díky tomu opět nevyniknou některé momenty a často vám bude připadat, že jsou scény až moc uspěchané. Celé to ale funguje ať už jako ten animáč pro děti (pro které to po předchozích veledílech studia nejspíš bude kvalitativní zjevení), tak jako oslava pro fanoušky herní série, kteří budou zasypáni referencemi na vše možné i nemožné. A pro diváka neznalého předlohy to bude jen jednoduchá animovaná odreagovačka, na kterou vzít mladší členy rodiny. Vzhledem k potitulkové scéně a obecné povaze filmového průmyslu předpokládám, že úspěch filmu bude znamenat nejen pokračování, ale i adaptace dalších klasik od Nintenda. A upřímně se těším, zvlášť pokud se s nimi bude pracovat trochu dospěleji, než zde s Mariem. Jen doporučuji samotnému Nintendu nepolevit s dohledem nad Illumination, ať zase nesklouznou do svého standartního filmového bahna, které tvoří již od prvního Já, padouch.

Přestřelená akční pohádka, která se sice opravdové historie Tetrisu drží jen okrajově, ale za to přináší nezastavující jízdu, která nenudí ani minutu. Soundtrack je jeden retro banger za druhým, od druhé půlky to podrží i nějaké to napětí a i když postavy jsou z většiny jen karikatury na obou stranách barikády, herci v čele se skvělým Egertonem si je očividně užívají. Střih je občas podivný, ale pixelové prostřihy dodávají filmu vlastní šarm a celkově má film svou zajímavou a unikátní atmosféru. Všeobecně dosti zábavná jednohubka, která potěší jak fanoušky her tehdejší éry, tak lidi absolutně nezainteresované.

Jak baculatý čtyřicátník Jonáš ke věčnému štěstí přišel. Celovečerní tečka za Vincovým pervitinovým eposem sice nepřináší nic světoborného a vlastně se v ní zas tak moc nestane, ale je ukázkou kvalitního fan-service který zpětně nepohřbí celé dílo, na které navazuje. Jonáš tu dá poslední sbohem svým chábrům z ulice, chlapec Prst dá své poslední životní moudro, král vysavačů prodá poslední adaptér s přirážkou, Todd naposled ukáže svou příjemnou kamarádskou povahu a možná přijde i sám kuchtík osobně. To nevadí, že už všichni vypadají staře, přibrali do krásy, musejí nosit falešné plešky a kanonický věk už byste jim fakt netipli. Film si na nic nehraje, ať už ve flashbacích, tak v hlavním ději, a jednoduše uzavře poslední rozmotané nitky příběhu s takovou elegancí, že vám ty dvě hodiny i přes klasické dlouhé budování napětí utečou jak voda. Jen teda prosím už žádný další návraty, tímto a finálem Saula beru Novomexickou ságu za uzavřenou.

Václav Bělouš, známý pod svým perníkovým aliasem "Hindenburg", se spojí s Jonášem Růžičkou a společně začnou vařit krystalický pïko tak výborný, že by mu za něj v Ostravě utrhli ruce a zlámali nohy. Po cestě na vrchol perníkářského byznysu se potká třeba s přátelským Tadeášem Šarapatkou a jeho upovídaným strýčkem, zákeřným Gustavem a jeho hospůdkou U kuřecích bratrů, chlapcem, kterému se přezdívá "Prst", a také se skupinkou kamarádsky vyhlížejících nacistů. Do toho musí řešit lapálie se svou podezřívavou ženou Světlanou, nechápavým synátorem Václavem Juniorem a hlavně se svým bratrem-v-zákoně Hynkem, který maká u Kriminálky Olbekrký. A po těch všech šarádách a aférkách to stejně ztroskotá na tom, že Václav je namýšlený čurák. Vrchol světové seriálové tvorby, nebo tak něco. Stejně jste to všichni už viděli a pokud ne, tak se na to ihned podívejte. Nebo na vás zaklepu, a budete muset říct mé jméno. "vložte další ohranou Breaking Bad referenci"

Tak jsem se já, absolutní opak zoomerské generace konzumující Netflix seriály, zapřisáhlý odpůrce dementních teenagerských dramátek a celkově většiny moderní kinematografické tvorby jednoho večera ze zvědavosti podíval na první díl Wednesday. Možná to bylo Timem Burtonem, jehož styl se tady po pár letech hnoje znovu vrací v největším stylu. Možná to bylo padnoucím castem mladých i starých herců, kteří dokázali prodat i to nejklišovitější příběhové klišé. Možná to taky bylo tím, že ten den byl jinak vážně nahovno. No každopádně jsem seriál zhlédl celý na posezení a po dlouhé době jsem se zase u něčeho nezávazně bavil jako malé děcko. Herci jsou padnoucí, Elfman v soundtracku předvedl, co už dlouhá léta ne, s odkazem původní Addams Family tu zachází s respektem a celkově je to takové příjemné, pochmurné, přátelské, nenávistné, progresivní konzervativní dobrodružství. Jen kdyby hlavní děj nebyl tak primitivně jednoduchý a předvídatelný, i když zase díky tomu vystoupí mnoho dost zábavné vaty a vlastně jinak dost zbytečných scén a situací, které jsou ale mnohdy mnohem zajímavější. I ta CGI monstra, která vypadají jak kdyby vypadli z traileru na prvního herního Zaklínače, jim odpustím. Celkově jsem mile překvapen a opatrně se těším, jaké humorné středoškolské trampoty a lapálie si na tuhle středeční goth gf připraví druhá série.