Muffino

Hlavní hrdina ve filmu jezdí na tehdejší dobu luxusním vozem Opel Kapitän vyráběným v letech 1953–1958.

Režisér Dan Trachtenberg si nebyl vědom toho, že existuje predátoří komiks vydaný v roce 1996 s názvem „Predator: 1718“, který se také odehrává v 18. století a ve kterém Predátor bojuje s pirátem Raphaelem Adolinim, který Predátorovi před svou smrtí věnuje svou pistoli. Nyní tedy existují dvě příběhové linky, jak a kde Predátor zbraň získal. Trachtenberg celou situaci po natočení filmu vysvětluje tím, že studio nemělo stanovené žádné příběhové mantinely, které bylo potřeba dodržet a on sám na tuto duplicitu přišel až při práci na samotném filmu.

Když v samotném závěru filmu bývalý policista ukáže holčičce maňáska, je maňásek potřísněný krví. Ve druhém záběru policista sedí a maňásek na sobě již žádnou krev nemá. V dalších záběrech je potřísnění krví zpět.

Pistole Raphael Adolini 1715, která se dostane ke konci filmu hlavní hrdince do rukou, je ta samá zbraň, kterou jsme mohli vidět na konci filmu Predátor 2 (1990). V komiksu samotná pistole odkazuje na španělskou křesadlovou pistoli vyrobenou v roce 1715, kterou vlastnil francouzský kapitán pirátské galeony Raphael Adolini. V roce 1718 se proti Adolinimu posádka vzbouřila, což vedlo k jeho smrti. Když umíral, dal pistoli Predátorovi (Yautja Greyback – šedohřbet), který mu v boji pomohl. V roce 1997 pak dal Predátor pistoli poručíku Miku Harriganovi poté, co zabil Predátora (City Huntera – městský lovec). Avšak tvůrci nemohli použít původní rekvizitu pistole z filmu Predátor 2, protože nevěděli, kde se tato původní rekvizita nachází a předpokládali, že je nedostupná v archivech studia FOX. Požádali tedy o její výrobu rekvizitáře Jamese Rosenthala, který náhodou na kanále YouTube uviděl video fanouška vyrábějícího rekvizity zbraní, a který měl repliku pistole z Predátora 2 v daném videu za sebou na polici. Ve filmu je tak použita replika od tohoto výrobce replik. Z toho důvodu se replika pistole mírně liší od té původní z Predátora 2. Písmo i letopočet mají lehce odlišný typ písma a spoušť má odlišný tvar a je v lučíku umístěna v jiné pozici.

Na hudbě k filmu se jednotliví autoři podíleli následujícím způsobem. Harold Faltermeyer pracoval společně s Hansem Zimmerem v Santa Monice na hlavním tématu (převzatém z původního Top Gunu, 1986), akčních a bojových scénách. Lady Gaga roky pracovala na své písničce. Jakmile píseň slyšeli hudební producenti, přizvali Lady Gaga, aby se podílela i na hudební složce filmu. Milostné téma tak složila právě Lady Gaga a některé složky tématu následně převzali ostatní. Spolupráci všech zúčastněných koordinoval Lorne Balfe z Londýna. Proces nahrávání omezovala pandemie covid-19, takže jednotliví hudebnící, jako např. Tina Guo, nahrávali své party ze svých domácích studií.

Pro složení hlavní písně pro film byla původně najmuta skupina Twenty One Pilots. Než však stačila složit byť jediný tón své písně, Tom Cruise se s ní rozloučil a skupina byla nahrazena zpěvačkou Lady Gaga. Pozdějí Tom Cruise uvedl, že Lady Gaga přesně vystihla atmosféru příběhu Mavericka.

Nepřátelská letadla mají představovat ruské letouny Suchoj SU-57, které samozřejmě nemohly být pro natáčení k dispozici, protože v době natáčení existovalo jen několik kusů včetně prototypů, a to výhradně v rukou armádních sil Ruské federace. SU-57 jsou tak ve filmu dílem CGI.

Autoři hudby jsou ve slovenských titulcích uvedeni pod francouzskými variantami svých jmen jako Quido a Michéle De Angelis.

Film se natáčel v následujících lokacích: Česká republika (Praha, Mariánské lázně, Slapy, Hýskov, Stará Huť, Vinařice, Vrané nad Vltavou, Velká Amerika), Rakousko (Hallstatt), Německo (Obersalzberg) a Francie (Paříž). Mezi pražské lokace patřily Rudolfinum, Železniční most, chrám Svatého Víta, Václava a Vojtěcha nebo budova České spořitelny v Rytířské ulici.

Natočení seriálu stálo dohromady 21,4 milionů amerických dolarů. Jedna epizoda tak v průměru stála téměř 2,4 milionů dolarů.

Když se při hře na skleněném mostě Frontman (Tom Choi) dívá do monitoru na osobní záznam hráče, v záznamu je chybně uvedené datum ve tvaru 1897.03 ~ 2020.04, tedy březen 1897 až duben 2020. Jako sklář však zřejmě začal pracovat v roce 1987 a skončil v roce 2020, což je více než 30 let na pozici skláře, jak sám v seriálu přibližně uvádí.

Při hře s cukrovou plackou jsou na stěnách v herně zobrazené všechny čtyři symboly, které si hráči mohou vybrat. Deštník má ale zahnutou rukojeť obráceně. Na stěně je otočena vlevo a v placce vpravo. Později v ubikaci hráčů je deštník zobrazen jednou s rukojetí vpravo a jednou vlevo.

Stařec se jmenuje Il-nam, což se dá velmi volně přeložit jako „první muž“. První část jména „II“ (일) má mnoho významů, ale jeden z nich je „jeden“. Druhá část jména „nam“ (남) znamená „muž“ nebo „člověk“. Jméno starce tak symbolizuje jeho hlavní úlohu v seriálu a návazně i jeho čísla jako hráče.

Personál v červeném má jasné určení dle symbolu na své masce. Nejvíce je zastoupen personál s kruhem, což jsou běžní pracovníci stojící na hierarchii nejníže. Personál s trojúhelníkem jsou vojáci a vykonavatelé se zbraní v ruce. Personál se čtvercem jsou vedoucí pracovníci a v hierarchii červených stojí nejvýše.

Symboly používané v seriálu jsou používané jako znaky nebo části znaků v korejské abecedě. Symbol kruhu znamená písmeno „O“, symbol trojúhelníku je část písmene „J“ a symbol čtverce znamená „M“. Vyobrazení na vizitce tak znamenají „OJM“ a jsou tak výtažkem korejského názvu seriálu Ojingeo geim.

Jméno seriálové postavy Amma (Eliza Scanlen) je přesmyčkou slova „mama“, tedy „matka“.

Seriál byl pojmenován po hudební skupině Clannad, protože si tvůrci mysleli, že je její jméno fonetickým hláskováním gaelského slova znamenající „rodinu“. Ve skutečnosti je však jméno skupiny zkratka pro „Clann as Dobhar“, což znamená „Rodina z Dore“.

Důvodem odchodu Michaela Praeda ze seriálu byla nabídka na hlavní roli v muzikálu o Třech mušketýrech na Broadwayi. Bohužel byl tento muzikál ukončen po pouhých devíti odehraných představeních. Ani tak Michael Praed svého odchodu ze seriálu nikdy nelitoval.

Dokument měl premiéru 8. září 2003 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu.

Allan King strávil přípravou projektu dva roky.