Muffino

Velmi slušný dokument, který ukazuje, že ne vše se v USA třpytí, a že těžké chyby přicházejí i ze stran, odkud to nečekáme. Neochota jistých aktérů v dokumentu mluvit a případně se obhájit mluví za sebe i s chápáním toho, že jim to pravděpodobně nebylo umožněno zaměstnavatelem. Závěrečná nezodpovězená otázka o nejasnosti výběru oběti i pachatelova znalost jmen obětí pomáhá seriálu zanechat jistou mysterióznost, která spolu s reálností celého příběhu dohromady tvoří vhodný celek.

První díl vás chytne a nechce pustit. Podstatnou část při sledování jsem však přemýšlel, že tou rozhodující, a pro mne jasně křičící věcí, které se policie může chytit, je uvedené auto použité k únosu. Bohužel však policii zaměstnávají okolnosti, které směřují jen jedním směrem. Vyšetřovací verze je asi pojem, který se v dané oblasti nenosí.

"Hlavně ať to není nuda, že jo?", říká představitelka hlavní role. Jenže ona to nuda je a to dokonce větší, než Pablovo péro. Film je točen jakoby dokumentaristicky a akce je opravdu pomálu. Spíš se jedná o slepeninu scén, složených z dlouhých záběrů na běžnou činnost postav. Film je nakonec neatraktivní asi jako zbytky po piercingu Natálie Germáni. Pokud kouknete na jakékoliv porno na internetu, s velkou pravděpodobností z něj budete mít větší užitek, než z tohoto filmu.

Bez šťávy a invence dostanete nudu, kterou nezachrání ani částečně zajímavé postavy. Jednotlivé příběhy jsou podle jednotné šablony a jediné, na co se dobře kouká, je hlavní hrdinka, kostýmy, její šperky z říše hmyzu a dvě tečky make-upu vedle očí. Hudba také příliš nepomáhá a často je i rušivá. Pozitivní je pocit, že to tvůrci mysleli dobře, ale provedení je kvalitní jako tehdejší justice.

Příliš rychlé a mapující jen povrch. Dokument by zasloužil větší hloubku promítnutou v jednotlivých dílech ke každé kategorii zločinu. V dramatických seriálech se vždy u diváků s úspěchem setkávají mordy, ale taková hospodářská kriminality nabízí nespočet příběhů, které ani v tomto dokumentu nedostaly svůj prostor.

Pro mne bezproblémově koukatelné, jen mi moc nesedla představitelka hlavní hrdinky, fašistické prvky a bedna nesmyslů, které by byly tak těžké, že by je v té bedně neodnesl ani robůtek Anthony Hopkinse. Nu co už, na scénáři bylo zřejmě potřeba ještě aspoň 8 let pracovat, aby třeba vlákání do léčky neprokoukli jen všichni diváci, ale také aspoň jeden člen elitních hrdinů. Jo a ti hlavní hrdinové, co tam vlastně celou dobu v té závěrečné bitvě dělali? Oni se asi předvedou až v dalším díle. Jen aby pro ten druhý díl bylo dost diváků.

K tomuto seriálu je potřeba přistupovat s aspoň běžnou znalostí korejské seriálové kinematografie, protože typickou ztřeštěnost, nerealističnost, naivitu a dětinskost tu tvůrci do diváka pumpují v zpřeházených dávkách a to na úkor racionálního chování. Tvůrcům tak šlo zjevně hlavně o zábavu a už ne tolik o logickou kostru příběhu, která často pokulhává (např. alibi pachatele nebo šéf policie, který nikdy neopustí kanceláře), ale která se problematicky kroutí po třech hlavních úrovních, aby některé otázky úplně opustila (např. vypadávání vlasů). Když už příběh otáčí kormidlo podruhé, divák už má pocit, že scénář snad nepsal jeden člověk. V celém tom guláši si ale každý najde něco, co mu bude chutnat a je jen otázkou, kolik toho bude. Mně nejvíce chutnala krimi část v posledních dílech s výjimkou dílu posledního.

Pěkný svěží vítr na poli českého kriminálního seriálu, kde jsou všechny hlavní postavy vykreslovány tak, že pokud k nim měl člověk na začátku nějaké výtky, přecijen si diváka najdou. V druhé polovině seriálu vždy minimálně jednou v každém díle scénář pořádně zaskřípe, což byla asi náhrada za čím dál více absentující humor, který v první polovině seriál tak vhodně kořenil. Oceňuji, že častý herecký otloukánek Lukáš Příkazký konečně dostal více prostoru a stal se ceněným parťákem.

Proti první sérii ubyly violentní stavy amnézie, ale hlavní představitelka to nahradila častějším fungováním jako neřízená střela. Profesně je také nepřirozeně jediná, která opravdu vyšetřuje. Zbytek je tam víceméně křoví, aby u výslechu seděli dva a bylo možné s někým prohodit pár slov v kanceláři nebo před budovou. Snaha získat k sobě děti je pro Marcellu stěžejní, protože pro své bytí v kanceláři potřebuje ten pocit přítomných dětí doma na gauči, za což ji děti oceňují. To je fakt ironie. Nejen má, ale i příběhová. I přes alarmující psychologický profil hlavní hrdinky však jde o napínavý příběh, kde jsou všechny postavy nereálně propletené jako rostliny fazolí a doteď o těch propletencích samozřejmě nikdo neměl ani tušení. Na diváka také čeká nějaká ta práce. Všechny vraždy mimo hlavní proud si totiž divák musí vyšetřit sám, protože na ně v příběhu prostě není čas. K jakému pachateli ctěný divák dospěl u mrtvé imigrantky na střeše?

S velkým úsilím dosahující sotva průměru, kde herecky všechny strkají do kapsy Berenika Kohoutová a Petr Nárožný. Hudba je pouze na povinnost a v paměti zůstávají jen pěkné švenky kamerou přes most a přírodou.