kOCOUR

Pohádka o tom, že McLovin zůstane navěky McLovinem a z Aarona Johnsona vyroste brzy nový Michael Cera. Jinak v podstatě to, co se čekalo - velmi zábavná, vtipná a barevná podívaná, které přesně vyplňuje šablonu moderního entertainmentu. Osobně mi šmakuje a moc. Neumím se ale zbavit pocitu, že to mohlo být ještě o velký kus chytřejší, stylizovanější a "přesahovější", přestože i tak je to chytré a stylizované až na půdu. Tak možné v tom druhém díle - ostatně ani Spider-Man nebyl napoprvé stoprocentní. 80-90%.

V podstatě úplně to samé jako Ukrutně šťastni, jen mnohem normálnější a předvídatelnější. Některé motivy zvládají rozdmýchat bránici i překvapivý údiv na hranici maxima, nicméně stále je tu spousta těch, které jen vyplňují čas mezi něčím zajímavějším a chytřejším. Konec už je hodně slepovaný a přespříliš toužící ještě malou chvíli něčím šokovat. Nosné téma mimochodem o stupeň lépe rozvedli i dánští Řezníci. 70%

Už je to trochu nuda, ale Greengrass zřejmě neumí řemeslně klopýtat. Zelená zóna je neuvěřitelně dynamický film, který se nezastaví ani na vteřinu (i třetí Bourne proti němu občas přešlapuje na místě) a drží diváka v permanentní pozornosti. Od první do poslední sekundy je o co se opírat – ať už jde o dokonale přehlednou akci (obrovský skok právě od třetího Bournea), či vztahy mezi jasně definovanými postavami a naprosto pochopitelné dialogy, které i běžného civila okamžitě vtáhnou do centra dění. Greengrass navíc na půdorys „velkého problému“ roubuje motiv souboje dvou mužů, který je pod taktovkou burácejícího Powellova hudebního aparátu přesně tak cool, jak tomu bylo v předchozích režisérových filmech (a jak – doufejme! – bude ve všech dalších. Tenhle trademark mám ze všeho nejraději). Tím, čím je Scorcese + De Niro (především) pro sedmdesátá a osmdesátá léta, tím je Greengrass + Damon pro současnou generaci. Dobově – ale i nadčasově - poplatnými a reflektujícími umělci pro diváky, kteří se potřebují personifikovat s hrdinou a prožívat příběh jeho očima. Greengrasův tým poskytuje úchvatné řemeslné prostředky (kamera!) a svět, kterým už Damon proplouvá naprosto přirozeně a bez sebemenších zádrhelů. Jedinou vadu vidím paradoxně právě ve scénáři, který je tak neuvěřitelně přehledný a pochopitelný, že ve světle Bourneova světa (nelze nesrovnávat) lehce ztrácí na té jemné přitažlivé vrstevnatosti a chuťovém ocasu (a místy zkrátka a dobře připomíná obyčejnou adventuru ve smyslu „půjdeme z bodu A do bodu B a tam najdeme C, které nás dovede k D“).

Dirty & cool. eRková pochoutka, která plní očekávání. Perfektně (!) natočené dílčí scény ve fanboyovském duchu vlepené do jinak scenáristicky chudé cesty za "neznámou záchranou", tuna klišé (ale i jejich vtipné boření) a tolik lekaček, že ke konci už začínají být skutečně otravné. Na druhou stranu sympatičtí herci, racionálně se chovající postavy a stav permanentního očekávání věcí příštích, které plynou z logických postupů a úvah (až na ta zmiňovaná klišé, zejména typu "tady se rozdělíme, protože nám to každému zvlášť půjde líp", která tu sofistikovanost občas boří). Oproti soudobé konkurenci (Zombieland se přímo nabízí) velmi "plný" film. Za 20 milionů hotový zázrak. Těším se na dvojku.

Morel si na sebe upletl bič – nejdřív natočil Taken a pak (natočil a natočí) všechno ostatní. Liam Neeson válcuje celou tuhle pařížskou historku lusknutím prstu, přestože Travolta hláškuje jako o život (jen to běhání po střechách už mu zjevně nejde) a akce patří k tomu lepšímu, co poslední měsíce nabídly. Pokud jsem ale u Taken tvrdil, že scénář je demence roku, právě teď a tady se omlouvám. Taken alespoň při vší jednoduchosti dával dokonalý smysl, Paříž bohužel jede přes klasický Bessonův patent „semelu to tam všechno, hlavně ať se něco děje a ještě to pro jistotu řeší nějaké velké téma“, v němž se utopil např. i druhý Okrsek 13. Všeho moc škodí a za pár laciných pistolek, výbuchů a jednu průměrnou honičku se ten zmatek už dneska neschová. Nejsme v osmdesátých letech a i u akčních filmů jsme se naučili používat mozek. Zvlášť když nám někdo předloží obsáhlejší koncept než „unesli mi dceru a teď musím všechny zabít“. Mám neblahý pocit, že podobnou stezkou mají namířeno i Poldové Kevina Smithe. Slabších 50%.

Buď zcela nejosobnější nebo naopak nejméně osobní film bratrské dvojice. V tom, že se pravdu nikdy nedozvíme, tkví celá ta dráždivá sofistikovanost. Osobně mě ale nebaví hádat, když mě až tak úplně nebaví sledovat (jelikož chápu kontexty a vím, že na konci nic nečeká, protože to, ehm, "není důležité"). Odprostí-li se člověk od té diskutabilní hry s neustálou touhou po uzavírání kruhu, zbývá klasická coenovská šablonka v úžasném retrobalení. Ale to je všechno! (6-7/10)

Vyhřátá postel je lepší, než studená a studená je občas lepší, než vyhřátá za každou cenu. A pak tam bylo něco o té rodinné posteli. Někdo musí nalítat míle s kovbojským veteránem, někdo nejdřív natočit film o těhotné teenagerce, ale oba na to nakonec přijdou. Sentimentem to může smrdět sebevíc, ale víc obhajob pravých hodnot už se do jednoho filmu vejde jen těžko.

Epická kanonáda nejlepších nápadů a momentů vydestilovaných ze svaté čtveřice Matrix / Pán prstenů / Star Wars / Tanec s vlky. V momentech i jako celek silná, audiovizuálně omamná (i když chvílemi až příliš opájející se sama sebou), za všech okolností přehledná, dotažená, kompaktní nádhera. Na druhou stranu "jen" do detailu vymazlený blockbuster s horou klišé a nějakým tím soudobým poselstvím - nic víc, ani nic míň. Což není nutně špatně, když se věci dělají s takovým fanatizmem a posedlostí pro každý detail. Ale termíny jako filmová revoluce tu nemají co dělat. Jinak se mi líbí, že rozhodování mezi 2D a 3D je opravdu jen otázka diváckých preferencí a nikoliv základní stavební kámen filmu. Cameron se tedy nepodřizuje technologii, ale využívá ji pouze k tomu, aby případným fajnšmekrům poskytl lepší zážitek za vyšší cenu. Poctivá a férová nabídka, která jde zcela proti proudu současného vnímání 3D filmů (pneumatiky letící na plátno, které by ve 2D vypadaly divně, tu nenajdete). [10/12/09, Londýn]

Poněkud zvrhle nevýchovný příběh, který se mi přes všechny "objektivní" řemeslné kvality nedostal pod kůži takřka vůbec. Zhruba chápu, co chtěl autor říct a proč to říká přesně takhle, ale... je to prostě strašná nuda, co naplat :-). Je mi líto, ale poprvé jsme se s Jonzem dokonale minuli. 50%.

Herzog má rád oldschool, my máme rádi oldschool, není co řešit. Temný úsvit nebyl jenom příjemný omyl. Dál po stejně vlně, Wernere, kdykoliv a v jakémkoliv množství. A co se týče Cage: 10% ublíženého hledění do prázdna, 10% přehrávání, 80% herectví. Ztracená forma je tu. Welcome back. P.S. Eva Mendes byla víc sexy už jenom v Noc patří nám.