Drtič kostí

V podstatě úplně to samé jako Ukrutně šťastni, jen mnohem normálnější a předvídatelnější. Některé motivy zvládají rozdmýchat bránici i překvapivý údiv na hranici maxima, nicméně stále je tu spousta těch, které jen vyplňují čas mezi něčím zajímavějším a chytřejším. Konec už je hodně slepovaný a přespříliš toužící ještě malou chvíli něčím šokovat. Nosné téma mimochodem o stupeň lépe rozvedli i dánští Řezníci. 70% (31.03.2010)

Po dlouhe dobe jsem shlidl rakousky pocin a byl jsem velice mile prekvapen. Misty nez thriller spise cerna komedie. Role hospodskeho pantaty zvladnuta na vybornou... Polomrtvy letajici rus na voziku visici za achylovky na reznickem haku s dirou uprostred cela po pistoli na vepre... no... kdo neuvidi neuveri :-) (27.11.2009)

Můj třetí snímek na letošním Febiofestu. Říká se, do třetice všeho dobrého a zlého. V mém případě rozhodně DOBRÉHO. Přiznávám, od Wolfganga Murnbergera jsem doposud neviděl nic a snímek si vybral především pro jeho libozvučný český název - Drtič kostí. No řekněte sami, může člověk odolat :o) Já tedy rozhodně ne. Mimochodem, každý zanedlouho pozná, proč tento název..... Nebudu se rozepisovat o příběhu samotném, to ani nemá cenu a tak tentokráte spíše dám doporučení, kterou cílovou skupinu by mohl tento snímek zasáhnout. Der Knochenmann je film pro milovníky kvalitního ČERNOČERNÉHO HUMORU a starého poctivého řemesla- ŘEZNIČINY :o) Do dvou třetin snímku se jedná o " lehce odlehčené dílko " protknuté skrz na skrz černým humorem, aby následně s blížícím se koncem tvůrci notně přitlačili na pilu ( tedy pardon, spíše na sekáček na maso a jiné " kuchyňské náčiní " :o) Oproti místnímu panu hostinskému je řezník z Hostelu " pan záčátečník ". p.s. jak je to vlastně se samotným panem Horvathem, useknutým prstem pana Horvatha ( nebo, že by to nebyl jeho prst ) a komu proboha patří druhý useknutý prst. To vše a ještě mnohem více se dozvíte v této černé rakouské komedii. Označení krimi/ thriller tu totiž není tak úplně na místě. Výsledný resultát: 80% (31.03.2010)

Ne vždy, když se někdo snaží balancovat na hranici trapnosti, to vyjde. A Knochenmann bohužel až nepříjemně často z této laťky pomyslné absurdity a bizarnosti padá. Hlavní zápletka filmu je okamžitě jasná z „poživačných“:) záběrů na drtičku ve sklepě, což je nepochybně záměr a svým způsobem i pracovaní s očekáváním diváka. Potom se už můžeme pouze soustředit na to, jak a za jakých okolností se aktéři do sklepa dostanou. A tady by právě měla propuknout hravost a originalita tvůrců. Bohužel třeba například Jensenovu humoru je to, co tady Murnberger předvádí, na míle vzdálené. Drtič kostí obsahuje vše, co by podle „správného protokolu“ tento typ filmu měl obsahovat: psychopatického vraha, ruskojazyčnou mafii, děvku, transsexuála, kanibalismus a spoustu kreténů s dementním chováním navíc. Tudíž vše, co by tak mohlo být nějakým obecným prototypem kontroverznosti. Murnberger divákovi podsouvá, že sleduje něco kontroverzního, u čeho by měl být napůl pobaven a napůl znechucen, případně nechutně pobaven, a zároveň docela alibisticky končí záběry právě v tom okamžiku, kdy nabude vědomí, že už by to na běžného diváka mohlo být moc, a tudíž hrozilo nebezpečí, že jeho film odmítne. Ve výsledku je to tak taková salónní spíše podprůměrně zábavná kontroverze, jejíž subjektivní užitek roste s mírou alkoholu v krvi. P.S. Life is Life po ose Laibach-heimatfilm-übermensch-nechutnej saladon na diskotéce-rakouský sklepy budu mít už navždy spojenej s naším jihozápadním sousedem. (28.01.2011)

Stále více ošuntělý detektiv komisař Brenner s věčným pohledem nevinného ňoumy je v podání Josefa Hadera opět neodolatelným, jeho místy až groteskní příhody plné drobných nezdarů tradičně zábavné, pravidelné konfrontace s jeho nadřízeným patří k tomu nejvtipnějšímu z celého filmu. V šíleném kontrastu k tomu se zde odehrává, často i se slušně temnou atmosférou (ať už díky zimě nebo noci), brutální případ série vražd lidí, jejichž pozůstatky končí rozdrcené ve stroji na...... Déle mi ta kombinace moc neseděla, včetně občasných střihů uprostřed humorných scén do scén ve stylu až horrorové krimi, ale když všechno (včetně těch střihů) vyvrcholilo v nejvypjatějším střetu Brennera s jím plně odhaleným vrahem, docela jsem čuměl, kolik drsně černého humoru, podtrženého ještě krátkými hudebními předěly, se v tu chvíli na mě v závratném tempu s největším napětím valilo, až jsem to musel nějakou chvíli rozdýchávat... :o) Kdo viděl jednu dánskou komedii, v jiném komentáři zde zmíněnou a natočenou již 6 let dřív, možná ho Drtič kostí svým námětem nešokuje, zatímco za jiných okolností by svého času mohl. Celkově jsem si ale užil velkou zážitkovou kriminálkou s velmi slušně naplněnými dvěma hodinami stopáže, i se zakomponovanou maškarní zábavou v doprovodu živé taneční hudby. Tuším, že v tomto žánru ze současné produkce nemůžu očekávat něco vyloženě novátorského, tak proč nakonec ne... Těším se na zhlédnutí mnou posledního neviděného dílu brennerovské tetralogie: Silentium. [75%] (03.10.2023)