Drtič kostí

V podstatě úplně to samé jako Ukrutně šťastni, jen mnohem normálnější a předvídatelnější. Některé motivy zvládají rozdmýchat bránici i překvapivý údiv na hranici maxima, nicméně stále je tu spousta těch, které jen vyplňují čas mezi něčím zajímavějším a chytřejším. Konec už je hodně slepovaný a přespříliš toužící ještě malou chvíli něčím šokovat. Nosné téma mimochodem o stupeň lépe rozvedli i dánští Řezníci. 70% (31.03.2010)

79%???!!!! To vážne?! A poviete mi za čo? Tento film som ani nedopozeral (čo sa mi často nestáva), preto ho ani neohodnotím, ale prišlo mi neuveriteľné toto vysoké hodnotenie. Dve hodiny bezbrehej rakúskej nudy so zápletkou, ktorá nedáva zmysel a s postavami ktoré oscilujú na hranici medzi bizarnosťou, odpornosťou a úbohosťou. V tomto filme sa ozaj nič...ale nič nedeje, postavy konajú bez nejakého zvláštneho motívu, či silnejšieho popudu, ktorý by aspoň dal ich činom zmysel. Nie je tu napätie, spád, chýbajú sympatie...po takmer pol druha hodine márneho čakania na niečo som konečne usúdil, že to naozaj nemám prečo pozerať. Mám pocit, že ide o jeden z tých filmov, ktoré sú vysoko hodnotené, lebo sú vraj umelecké, intelektuálne, artové a čo ja viem aké ešte. Ale kde sa skrýva tá umeleckosť tým si nikto nie je celkom istý. 79%??? Skôr 39%... (29.12.2010)

Byl jsem v pokušení narvat tomu pět hvězd za ten decentní, ale skutečně vtipný černý humor a překvapivě úsměvné zakončení. Nemůžu se ale pořád vyrovnat s hrdinovými motivacemi, protože ta bloncka byla fakt hnusná (prej mladá vnadná servírka... chtěl bych vidět holku toho distributora, co měl tu drzost tohle napsat). A kam se vlastně schoval pan Horvath? ;) (05.03.2011)

Ne vždy, když se někdo snaží balancovat na hranici trapnosti, to vyjde. A Knochenmann bohužel až nepříjemně často z této laťky pomyslné absurdity a bizarnosti padá. Hlavní zápletka filmu je okamžitě jasná z „poživačných“:) záběrů na drtičku ve sklepě, což je nepochybně záměr a svým způsobem i pracovaní s očekáváním diváka. Potom se už můžeme pouze soustředit na to, jak a za jakých okolností se aktéři do sklepa dostanou. A tady by právě měla propuknout hravost a originalita tvůrců. Bohužel třeba například Jensenovu humoru je to, co tady Murnberger předvádí, na míle vzdálené. Drtič kostí obsahuje vše, co by podle „správného protokolu“ tento typ filmu měl obsahovat: psychopatického vraha, ruskojazyčnou mafii, děvku, transsexuála, kanibalismus a spoustu kreténů s dementním chováním navíc. Tudíž vše, co by tak mohlo být nějakým obecným prototypem kontroverznosti. Murnberger divákovi podsouvá, že sleduje něco kontroverzního, u čeho by měl být napůl pobaven a napůl znechucen, případně nechutně pobaven, a zároveň docela alibisticky končí záběry právě v tom okamžiku, kdy nabude vědomí, že už by to na běžného diváka mohlo být moc, a tudíž hrozilo nebezpečí, že jeho film odmítne. Ve výsledku je to tak taková salónní spíše podprůměrně zábavná kontroverze, jejíž subjektivní užitek roste s mírou alkoholu v krvi. P.S. Life is Life po ose Laibach-heimatfilm-übermensch-nechutnej saladon na diskotéce-rakouský sklepy budu mít už navždy spojenej s naším jihozápadním sousedem. (28.01.2011)

70% Zatím poslední adaptace knižní série o bývalém policistovi Brennerovi, naštěstí lepší, než předchozí Silentium. Brenner tentokrát není tolik ve středu pozornosti (a dokonce se ani nekočkuje s nasranými policajty) a film samotný dosti balancuje na hranici různých žánrů. Navíc se tu prakticky upouští od hlasu vypravěče, typického pro předchozí snímky série (jestli se nemýlím, zní pouze na samém začátku). Přijde mi zajímavé, že jak v Silentiu, tak v Der Knochenmann mají "hlavní padouši" velmi dobrou motivaci k páchání zločinů, jdoucí za obvyklé choutky po moci, po penězích nebo prostě jen uspokojení nějaké choutky. (Nejvíce se mi líbil první snímek Přijď, sladká smrti, na druhém místě Knochenmann a až na závěr Silentium. Snad se dočkáme za pár let dalšího filmu, knih je totiž tuším sedm...) (17.09.2012)