kOCOUR

Od minule se toho změnilo hodně, hlavně akce hraje na pekelně oldschoolovou strunu a digitální orgie tolik neperou do očí, bohužel scénář je s přehledem asi nejhorši z celé série. Situace typu dva stojí na balkóně / jeden se naoko hrabe v motoru (ale nikdo doopravdy nikdy nic neopravuje!) a někdo z nich řekne Povídej mi o svém otci..., tak ty jsou tak dementní, až to práská dveřma. Série znovu odhaluje své největší úskalí - mytologie vycucaná z prstu po prvním dílu je enormně vratká až neexistující a nikdo tu už od dvojky nemá co hrát. Z Lina ale se stává čím dál tím lepší akční režisér (první přepadovka a hlavně finále - především část na mostě - jsou geniální, respekt) a není proč se na něj zlobit, v těch testorenových, ale i adrenalinových momentech dodává tu nejlepší možnou kvalitu (a je jich navíc docela dost) a zbytek se s přimhouřením očí dá dost dobře přežít. Kvůli Rockovi, de Almeidovi (vivat Desperado) a zmiňovanému finále mám chuť přihodit hvězdu navíc, ale při vzpomínce na dialogy se mi do hlavy vrací neskonalá bolest. Závěrečný díl nicméně vyhlížím s velkým zájmem. Pokud se všichni sejdou v jednom ringu alespoň ve stávající herecké sestavě a budou si mít i o čem povídat, nebude už co řešit. Dneska vezměte do ruky popcorn, běžte do největšího a nejhlasitějšího kina, co je k dispozici, a nechte se bez výčitek smést vlnou řvoucích motorů, výbuchů, pachu oleje a benzínu a pravého chlapáckého potu, který rozhodně nevoní po jasmínu. Esence sousloví "bezmyšlenkovitý akční výplach" pro letošní sezónu je tu!

Kdyby na světě neexistovala justice, společenské konvence a logika, přál bych si mít za strejdu Kevina Bacona. Čirá žánrová i řemeslná slast.

Našláplý úvod s přelety nad městem a předzvěstí věcí obrovských (boží soundtrack!) téměř vrací mysl do devadesátek, už chybí jen ten John McClane. A i když ta nostalgie postupně ubývá na vrub současného look&feelu, nikdy doopravdy nezmizí. Samozřejmě nechybí nějaké to ale: Duncan Jones má k dispozici látku na jednu krátkou povídku. A ví to moc dobře. A snaží se ze všech sil, aby to nešlo prohlédnout. Past zvaná pointa nakonec předčasně sklapne a ke slovu se zákonitě dostává materiál, která musí naplnit kvóty hollywoodských "thrillerů s dojezdem" (a hlavně kvóty stopáže celovečerních filmů). Na moment zamrzí, že ten potenciál nešel mnohem výš, ale nakonec to vůbec není takový problém. Jones totiž netlačí na pilu a plynule přeřazuje na mód "upřímného thrilleru", kde působí něuvěřitelně sebejistě. A baví s velkou grácií. Výsledkem je příjemný "rychlý film", který zbytečně neopakuje, netáhne se, a říká jen to podstatné - a i když to podstatné už zaznělo v jiných filmech a nic zásadně nového se tu neodehrává, slovy hudebních znalců prostě "šlape jako máloco". Slabší, ale velmi radostné čtyři za tenhle mírně nedomrlý, ale po všech stránkách velesympatický zážitek. Gyllenhall by s přehledem utáhl roli Bournea (prosím prosím).

Scénář 1D, kozy 3D. Ving Rhames. Brokovnice. Christopher Lloyd jako vědec. Eli Roth na sra*ky. Gore masakr motorovým člunem. Nevím, co si od filmu s názvem Piraňa 3D přát víc!

Slušné řemeslo, z něhož asi nejvíc vykukuje moderní poučka o tom, že automobilovým honičkám už budou navždy nejvíc slušet taxíky a oprýskané ulice evropských metropolí (kdo si ani jednou nevzpomene na Bourna, ať hodí kamenem). Jinak nic nového pod sluncem, přestože Neeson a Ganz jsou geniální a kamera i střih daleko převyšuje béčkový standard, pořád tomu čouhá z bot sláma se značkou produkční díly Dark Castle, jejíž filmy se asi do vyšší ligy nikdy neprokoušou. I když právě tenhle se snaží ze všech sil a v několika momentech (hlavně úvodu) se mu to setsakramentsky daří. Velmi sympatické tři.

Všechno co jste viděli v traileru a nebáli jste se na to jít znovu do kina.

Typické sandlerovské instantní nudle po stodvacáté: rány do hlavy, rány mezi nohy, pár výkalů i zaručeně všechno ostatní, co můžete najít pod nálepkou "buranství". Když ale člověk kolem sebe v sále vidí ty zalamující se páry, dojde mu, že ten model dává dokonalý smysl a lidi si ho přímo žádají! Prostá upřímnost a jednoduchost prodaná pod známou značkou očividně táhne a ještě dlouho táhnout bude, tak proč na tom receptu něco měnit. Zvlášť když ta návratnost je i s minimálním úsilím obrovská (Sandler prostě všem zaplatí dovolenou a natočí tam film, který se mu x-krát zaplatí. Jestli tohle není nejlepší zaměstnání na světě...?) a když to pořád jde i bez scénáře a pořádného režiséra (ne, slepit těch pár scének opravdu nemohlo dát velkou práci). Pár frků každopádně stojí za to, Jennifer je překvapivě cool a kolem a kolem, ve srovnání s Grown Ups to alespoň připomíná film. Ba přimo romantický. Přestože ta sandlerovská romantika bude vždycky trochu neotesaná :-).

Produkce Steven Spielberg a Frank Marshall, za kamerou Clint Eastwood. To jako fakt? Formátu všech tří nehodná bolestná nuda špikovaná minutovými hereckými highlighty, ale hlavně vlnami nechtěného smíchu. Otřesně rozvleklý scénář, neschopnost vyprávět a zajímavě posunovat děj, směšné dialogové konstrukty i všechny vedlejší postavy. Ani ten (a především ten) metropolitní křižovatkový rukopis páně Iñárrita, jakýsi pokus o "osudovou celistvost", to nezachrání a nestojí za řeč. Bezbřehá zoufalost, kam se člověk podívá a pravděpodobně největší průser na ose Tower Hill - Eiffelovka ever. Mrzí mě, že dva nejhorší Eastwoodovy filmy nese na bedrech zrovna chudák Damon. A řekněme si na rovinu, že kdyby to nebyl sám velký Eastwood, asi by tu lítalo mnohem víc odpadů. Řemeslný propad Shyamalanova formátu.

Způsob, jakým se ti dva dají dohromady, je mi proti srsti, resp. jí bych s radostí okamžitě sáhnul do úsměvu. Zbytek už ale šlape. Navíc v totálně smithovském duchu, což se počítá!

Všechny nápady, které chyběly v Buried se spoustou voňavé technické omáčky, výbornou gilliamovsko-fincherovsko-bayovskou kamerou a překvapivě i skvělým soundtrackem. Francovi jsem věřil tak napůl, ale Boyle si u mě po "krásném a divácky uhlazeném" Milionáři z chatrče napravil reputaci. Od Letu č, 93 nejsilnější kolektivní kinozážitek. A i ten konec sedí! Přesto ne čisté 4 - hrozně mi vadilo, že jedna věta obsáhne veškerou premisu včetně konce (tady má Buried body k dobru) a nejde se zbavit pocitu, že to klidně může být o hodinu kratší a nic se nestane, protože půlku filmu člověk neprožije, ale jenom se jí pročeká. Efektní přetechnizovaný úvod i nečekané rendez-vous s dvojicí dívek v tomhle směru ční úplně nejvíc. 70%