somnar

Asi je to křičení na mrak, ale pro mě je to prostě další vygenerovaná améba, která začne jako infantilnější Nikdo a skončí jako dospělejší Raya a drak. Awkwafina je vtipná, má ale vůbec smysl z toho vyzobávat nějaké osobitější segmenty, když to reálně zapomenete tři minuty po projekci? Nemyslím si.

Tenhle film vlastně přesně reprezentuje, proč jet do Varů. Nic o něm předem nevíte, nejste naočkovaný ohlasy z Cannes, jdete vlastně na blind. A pak si to s narvaným Thermalem bez dechu prožijete až k bouřlivým standing ovation. Vidět to doma, určitě dám čtyři hvězdy, protože je to prostě trochu konvenční, na festivalu to ale dostalo úplně jiný grády.

To bylo tak úmorně rádoby cool, navíc s vtipy jak z roku 2010, že jsem skoro čekal, že se tam někde zjeví Ryan Reynolds.

Má to skvělý začátek, kdy to vlastně pracuje s nějakou přiznanou kašírovaností, jak co se týče postav, tak vizuálu, na němž jsou vidět ty desítky milionů dolarů, ale snad ani jediná pidilokace nepůsobí skutečně, někde u fejkových domorodců to ale nepochopitelně úplně zahodí celou tu bujarou akční nestoudnost poháněnou i držkováním Rocka a Blunt, a už se to jenom táhne. Vlastně tak strašně, že jsem měl problém to dokoukat - a tak si říkám, že jestli covid zabije tento typ filmů, vůbec se zlobit nebudu.

Rodinu líp pořešili Strážci Galaxie, zabijácké komploty druhý Kapitán Amerika a ten padající helicarrier už taky někde byl, ne? Nová je snad jen ta popíková emancipační message o znovuzískání vlastních těl, která by ještě před pěti lety byla big deal, dneska už je ale prostě příliš průhledná. Herečky a herci ale moc fajn, úplně jiná liga než třeba košťata ve Falcon and the Winter Soldier.

Moc jsem se nebavil, ale nevím, zda je ok dát po roce na streamech tři hvězdy něčemu, co konečně nepůsobí, že to bylo vydotazníkováno, vygenerováno či ubito kompromisy. Díky.

Kdyby všechna "zbytečná" pokračování vypadala takhle, vůbec bych se nezlobil. Je na tom vidět, že Krasinski je naštěstí o trochu lepší režisér než scenárista, když svoje postavy sice trochu krkolomně rozpojí, aby ale z jejich sólových epizodek složil jednu mistrně gradující a sestříhanou koláž, která je vrcholem filmu. Sice mě trochu překvapilo, že to upozadilo Bluntovou na úkor coming-of-age, díky své poctivosti, preciznosti a nápadům ale tenhle film stoprocentně patří do kin. Na stream ať si jdou Láska a monstra a další generická post-apo.

Úplně chápu, proč se s tímhle A24 narozdíl od doslova všech svých ostatních kousků nehrnulo do kin, protože tohle nemá žádnou singulární, neodvozenou vizi či styl, jen se to v reálném čase fascinujícím způsobem rozpadá a působí to, jako kdyby z toho byly rozsáhlé pasáže vystříhávány. Nosnou premisu o tom, že ženy nemají kontrolu nad svými těly, to jenom opakuje, nikdy se to od ní ale nikam neodpíchne, což si tvůrci patrně sami uvědomují, a tak to v poslední třetině začnou prokládat rasovými motivy, vtipy o dávivých reflexech a zvraty jak z Oddělení Q. Tyhle žánrové sociální komentáře musí mít trochu soudnost, jinak to dopadá jak ta Díra na Netflixu.

Na úrovni příběhu je to překvapivě ještě trochu banálnější než Frčíme, to queer čtení a pár gagů je ale tak zábavných, že to vlastně vůbec neva.

Na to, že se to několik měsíců promovalo jako muzikálový event roku a esence léta, je vlastně trochu tragikomické, že to není až tak dobré, a že to může vydělat míň peněz než Cats. Je určitě obdivuhodné, jak to do sebe zaplétá různé zkušenosti a sny lidí z latino diaspory, což muzikál v trochu patetické sladkobolnosti a heslovité naivitě vlastně v klidu unese, jako pásmo roztančených výjevů to ale působí spíš jako roztahaný trailer, v němž se moc rychle stríhá, a je v něm příliš málo nápadů, jako třeba pohyblivých hlav v salónu krásy. Forma je tak paradoxně dost gentrifikovaně uhlazená. Muzikál, v němž je hlavním antagonistou výpadek proudu, a v němž se všechny problémy vyřeší deus ex machina, by prostě měl být zábavnější.