somnar

Má to štěstí na zajímavé ksichty v podmanivém prostředí, se zbytkem už je to okoukanější. Ty pasáže s dcerkou jsou úplně rušivé.

Určitě by se ta kulturní válka i v tomhle žánru dala rozpracovat sofistikovanějším způsobem, ale co naplat, je to prostě zábavná on point anekdota, kterou pozvedává hlavně ten flashback z kanclu Hilary Swank. Ještě, že se neinspirovali tweety Jamese Gunna.

Přijde mi až úražlivý zmiňovat v souvislosti s touhle generickou fušeřinou Bongovy filmy. Vždyť to v sobě nemá ani zbla invence, jen tu nejvíc obvious společenskou metaforu, kterou to asi třináctkrát různými rádoby hlubokými způsoby popíše, aby si i ti nejvíc basic diváci mohli doma říct "Teda mámo, to byl ale mindfuck!" Podle hodnocení čekáš panna cotu, ale spadne na tebe hovno.

Tak už chápu, proč koronavirus tak dlouho tajili.

Uf, hollywoodský herec si natočil svoji artsy "terapii" o terorizujícím otci, kterého si sám zahrál. Možná by to nebylo k smíchu, kdyby to nebylo tak ploché, nicneříkající a formálně nezajímavé. Jenže je. Stopro už něco takovýho musel vytvořit i James Franco, ne?

Fascinující bordel. Krachující Annapurna si na adaptaci populární knihy velikášsky najala ty největší jména, aniž by očividně kdokoliv z nich věděl, co má ve finále vzniknout. Blanchettka tak recykluje svoji Blue Jasmine v něčem, co začne jako satira na předměstský život (s nevyužitou Kristen Wiig), aby to zahnulo ke krimikomedii a skončilo u bizarního terapeutického tripu, který připomene zmatenější a hůř sestříhanou Divočinu. V ideálním světě by to asi chtělo vyprávět o překonávání tvůrčí krize, ale ve vztahu k hlavní postavě je to tak bezradné, že to na její popis musí použít youtube video. Každopádně doporučuju!

Jednou to všechno získá nějaký smysl, znělo už ve Stromu života. A světe, div se, zní to i tady. Tentokrát by se na ty trademarky, záběrování a Malickovu "náladu" mělo papírově nechat naladit snadněji, pořád - a zejména doma - je to ale dost fuška. Herci mi připadali nejlepší za dlouhou dobu, bohužel jejich projevům to kroužení ruční kamerou kolem nich vůbec nesvědčí a těžko se na ně napojuje. Poslední hodina (vážně jsem to napsal?) ale konvenční sílu má, a tuplem v době, kdy je třeba každý dobrý skutek hezky píárově vykřičet do světa, protože jinak se vlastně nestal.

Hlavní kluk sice káže jak pán, ale jen těžko může udělit rozhřešení té omšelé příběhové kostře o protagonistovi, co dorazí do uzavřené komunity, aby ji proměnil, a na konci ji zase dramaticky opustil. Tohle léto s gentlemanem z nenávistně bohabojné vesničky má navíc dost zaměnitelnou, těžkopádnou tvář, které nepomáhá úplně mrtvá kamera, která se prostě někam postaví a pak tam je.

Stejný fail jako Detektiv Pikachu. Nedokáže to předlohu pozvednout k ničemu aspoň trochu originánímu, a tak to tím nejospalějším sprintem zkouší prorazit skrze ty nejlínější popkulturní narážky a (dvakrát!) vykradený nápad z X-Menů. Ten design fakt nebyl problém.

Je to sice přehlídka klišé, ale jo, funguje to úplně bez problému. Příjemně vtahující mainstream.