kinej

Ačkoliv je film silně obsazený a má zajímavý námět, nesplňuje má očekávání. Příběh se totiž rozehrává do gigantického dramatu, aby nakonec skončil krátkou scénou v jakémsi zapádákově. Taé moc nemusím ono anglické napodobování německého přízvuku. Buď měli nácci mluvit normálně a nebo německy, jejich "Ja Herr Mengele, I´ll do it" mi prostě přijde trapné. Co mi vška přišlo mistrné, byla výprava. Vídeň je skutečně Vídeň atd. žádné papudeklové či pražské šizení.

Kdybych byl malý kluk a představoval bych si ideální cartoon western, tak by v něm nechybělo nic z toho co obsahuje tento díl Lucky Luka. Různorodost postav na seznamu bratří Daltonových umožnňuje filmu být ještě rozmanitější než Daisy Town. Když už se někde v Evropě nějaký ten animk udělá, dopadne to vždy lépe než v Hollywoodu.

Příběh Nebeských dní sice není nijak mimořádný, ale to je jediná slabinka tohoto Malickova opusu, která je však plně přehlušena ostatními krásami, jež tento film nabízí. Na prvním místě bych vyzdvihnul mimořádné krásnou práci s kamerou Nestora Almendrose, která mi ať již kompozicí, estetikou či barvami evokovala mistrovská díla impresionistů. Spousta záběrů (např. lidí při práci na poli) působí jako ožvilé pohyblivé obrazy géniů. Kameraman by ale nemohl natočit takovou krásu, bez režisérova poetického pohledu na svět, či jeho osobitého vedení herců. Jejich herectví zde není postaveno na pronášení dialogů, ale spíše na vyjadřování emocí. Díky pocitovému herectví a mistrnému střihu, tj. rychlým sledům propracovaných záběrů ze života na farmě a v okolí, má film punc špičky ledovce, kdy Malick s málem slov vlastně odvypráví mnohem více, než by divák čekal že v 90 minutách lze. A to je podle mě skutečné umění.

Pro diváka neznalého událostí kolem RAF se asi jedná o nekoukatelnou záležitost. Já naštěstí nějaké vágní povědomí o těchto událostech mám, ale přesto je tento film obtížně uchopitelný. Střídání hraných a dokumentárních záběrů, které nijak dějově nenavazují, divákovi orientaci (byla-li vůbec nějaké zamýšlena) nezlehčuje. Přesto si myslím, že se režisérům podařilo popsat něco sice špatně artikulovatelného, přesto však reálného. Jakési německé podhoubí vinny, kterým je stigmatizován celý národ. Podhoubí které není na první pohled zřetelné, ale přesto je společností prodchnuto a pevně se jí drží již od konce 2. světové války a v němž úspěšně bují teroristické ideje.

Částečně pohádka, částečně art-horor. Na pohádky si neporpím, ale tohle je taková vyjímka.

Co mě na Picassových dobrodružstvích asi dostalo víc než humor je vlastní koncept filmu. Natočit biografii skutečné osoby coby parodii je hodně originální nápad. A hlavně Picasso, byť velký mělec pro mě není jednoznačně obdivhuhodná postava. Jeho vřelé sympatie ke Stalinovu, či jeho zbožštění ještě za života nepatří mezi kladně vyložitelné stránky jeho života. A zde je s některými z těchto skutečností vtipně žonglováno, ale tak nějak v dobrém. Přirovnání k Monty Pythonům mi moc nesedí, řekl bych že si to tento film ani MP nezaslouží. Picassova dobrodružství jdou jiným směrem. Herecké výkony jsou špičkové, zejména špnalělské dialogy švédkých herců. Sice jsem se netrhal smíchy, ale pár sekvencí určitě za to stojí.

Pokud divák přistoupí na za vlasy přitažený svět Agathy Christie, kde se "shodou okolností" potkají staří známí, kde se v místě dění sejde skupina lidí z nichž všichni mají motiv, kde pachatelé plánují své vraždy geniálně až do nejmenšího detailu, pak mu nezbývá, než se u Smrti na Nilu královsky se bavit. Je proč, protože filmařsky už by to snad ani lépe zvládnout nešlo. Je zde vše: napětí, romantika exotiky, humor i dramatické rozuzlení. Plán vraždy a Poirotova analýza jsou geniální. Nechybí nic. Vysoká koncentrace hvězd je v tomto případě ozdobou filmu. Zejmén díky trošku realističtější předloze se mi film líbil víc, než Vražda v Orient Expressu.

Absolutní samurajská pecka. Skvělý a vyvážený mix kvalitního příběhu a na svou dobu dobře natočené akce. Režisér Kinji Fukasaku je mistr jak dramatických scén, u nichž záleží zejména na talentu herců ale ostudu si nedělá ani v akční vřavě. Jsou zde sice takové trendy efekty jako pozpátku pouštené seskoky ze střechy, ale vše je vloženo s citem a tak nějak přiměřeně, že to nepůsobí hloupě, jako v jiných filmech. Díky rafinovanýcm úhlům kamery a svižnému střihu nikdy divák nebude mít čas scény pitvat. Ale to hlavní je zápletka plná intrik a konspirace, která nechá vyniknout herce a skoro bych se až nebál nazvat jejich výstupy, v rámci žánru, hereckým koncertem. Kinnosuke Nakamura coby hlava klanu Yagu je geniální, ale japonskému herectví zde nedělá ostudu nikdo. K tomu připočtu parádní soundtrack a mám zde bezchybný samurajský film, který jsem shlédnul jedním dechem.

Takový průkopník komiksových filmů. nemůži si pomoct, ale myslím, že se vydařil. Na můj vkus je sice trošku moc romantický, to se však dá překousnout. Skvělá je účast Malona Branda a Gena Hackmana.

Tajemství ocelového města asi nelze nesrovnávat s tvrobou Karla Zemana. A bohužel v porovnání s tímto velikánem a jeho například Vynálezem zkázy působí Rážovo film jako hodně chudy příbuzný. Přeci jen k vědecko-fantastickým příběhům speciální efekty patří a zde téměř žádné nejsou. A to je škoda, protože jinak má film celkem zajímavý příběh a oproti zemanovkám je i trochu temnější